insp.

father

ležím na zádech a přemýšlím. slunce zapadá a světlo začíná chytat svou typickou šedou večerní barvu. v baráku je ticho. a já si uvědomím, že v normálních rodinách není ticho. cinká se talířema nebo se dole někdo směje nebo aspoň jede ta blbá televize. ale tady nic. kéž bych nebyl jedináček.

dívám se z okna a vidím větev stromu a za ní těžké šedivé mraky. cítím se stejně jako ty mraky. za chvíli toho bude moc a já začnu pršet. musím ven, co nejdřív.

rychle si navleču boty. jsou roztrhaný a starý. je mi to fuk, zdrhám. otevřu okno a jdu kus po parapetu. podívám se dolů, zírá na mě hloubka s tvrdým pádem a pár zlomeninami na konci. kupodivu je mi to u prdele. přelezu na strom a sešplhám trochu odřený. svoboda. utíkám.

město je ticho, k večeru už nikdo nevylízá, všichni se schovávaj jak krysy. vlívá se do mě vztek a mám chuť někomu namlátit. odnese to jen zapomenutá plechovka na chodníku. jiní by řekli "kámo neber si to tak no. každej má rodinu na posrání. aspoň máš díky nim střechu nad hlavu." nebo "chlape máš holku a kámoše tak co si stěžuješ." jenže mě to sere. už mě to sere a unavuje. při vzpomínce na tu nánu ve mně něco zabublá.

zarazím se a trochu se polekám. co to se mnou je? co se to se mnou děje?? jsem vážně nevděčnej fracek.. ale stejně nemám náladu za Annie zajít. nemám náladu mluvit. analyzovat. nikdy jsem nechtěl analyzovat.

cítím se divně. ztraceně? divně. kam mám jít? nechci domů. už nikdy nechci domů. chvíli přemýšlím o tom, že bych mu ukradl auto a ujel někam hodně hodně daleko. ale nemám prachy. nemám nic.

zastavím se u mola a zírám do vody. setmělo se. mohl bych na to zírat hodiny.

---------

podívám se na budík. tři ráno. zvedá se mi žaludek. nemůžu usnout. kdyby to nebyl můj pravej otec dalo by se s tímhle vším vyrovnávat lépe. a já vím, cítím, že nosím jeho ksicht.

převalím se na bok a žaludek se mi třikrát převrátí. nevydržím to a natáhnu se po koši. zvracím. nemůžu dýchat a cítím na jazyku tu nepříjemnou kyselou pachuť. trhavě se nadechnu a mé oči již zvyklé na tmu vidí neurčitý obrys zvratků. znechuceně koš odsunu. nemám sílu abych s tím někam chodil. nemám sílu ani stát. teď bych chtěl za Annie. chtěl aby se mě někdo z lásky dotknul. ne z chtíče. ne ze zvrhlosti. pevně zavírám oči a mnu si spánky. prosím prosím annie, miluj mne. aspoň ty. vůbec mě neznáš ale miluješ mne nebo snad ne?

nejsem si ničím jistý. nejsem si jistý jaký mají naše životy příběh. co všechno se muselo udát abych tu zvracel? tolik náhod, tolik událostí. objevení ameriky, boj za nezávislost a pak tenhle podělanej parchant kterej se někomu narodil. a pak jsem tu já. v krvi mi koluje vrozený zmrdství a já se bojím že hajzl jsem. vzpomněl jsem si na odpoledne, můj vztek k annie. a co když tohle budu dělat? co když si vezmu někoho jako Annie a budu ji týrat a bít......

zakryl jsem si oči a cítil slzy. "teď budeš bulet jak nějaká podělaná holka" jak se mám zavděčit? jde to??

pak si uvědomím že ne.

pak mi dojde že můj otec je vážně hajzl. a i když mám pořád pachuť zvratků v puse, cítím se nepatrně líp. usnul jsem.

---------

dnes to skončí. musel jsem skrývat celý den radost. konečně jsem sebral koule na to to udělat. dneska mě nic nezastaví. nic. nic. nic ani kdyby mě poplácal po rameni a řekl mi, že je na mě hrdej. dneska to skončí.

je něco kolem čtvrtý. máma je furt v práci a on furt chlastá. vytáhl jsem zezadu ze skříně maskáčovej batoh a naházel do něj všechny svoje prachy, nějaký oblečení, občanku, nějaký jídlo a věci jako kartáček na zuby. chvíli jsem postával před jeho stolem, kde si schovával tajný úspory. měl jsem pocit, že každou chvíli odněkud vyskočí a skončím s modrým okem. nakonec jsem se odhodlal a sebral mu všechno. jak on mně. před odchodem jsem si vzpomněl na ešus a řekl si, že by se i šiknul. nějak se mi ho tam povedlo narvat.

šlohl jsem mu jeho starýho ojetýho forda a jel.

jel jsem dlouho. už jsem byl strašně unavenej, ale musel jsem být dostatečně daleko. co nejdál. co nejdál. a dál. dál. dál. pořádně daleko.

přece jen jsem nakonec zabrzdil. u jezera. oddechl jsem si a usmál se. a pak hlasitě zasmál. jsem volnej. jsem pryč. jasně měl jsem strach. "to bude v pohodě" uklidňoval jsem se "za chvílu máš 18, to bude okay" nebyl jsem si jistej, jestli to bude tak okay.

vylezl jsem ven a sebral svůj batoh ze sedadla spolujezdce. usmál jsem se na východ slunce a roztlačil auto. za chvílo trčelo jen zadkem z vodní hladiny. oprášil jsem si ruce. cítil jsem se šťastný. konečně dostatečně šťastný a neotupělý. konečně. otočil jsem se a rozběhl se pryč. pryč, pryč, co nejdál. za svobodou