hey guys i have some news - nobody loves me i'm a fucking shitty writer and everybody i know is better than me hahaha i love myself :))))
---
Důvody proč to neukončit:
1. Čekání na jaro a až vše znovu rozkvete a ten pocit, kdy jdu městem a všude na mě křičí barvy a po zimě se cítím, jako by se mohlo něco změnit k lepšímu, ležení v trávě a zírání na oblohu, kdy na mě svítí slunce a nade mnou se pasou mraky jako stádo ovcí a vidím koruny stromů, cítím, jak mi něco leze po noze - asi brouk - ale je mi to jedno.
2. Psi a to, jak jsou nadšení z každého momentu jejich života a mazlí se se mnou a nezáleží jim na tom, jak jsem odlišný, přesto za mnou přiběhnou s otevřenou tlamou a chtějí hladit a drbat a kamarádit se.
3. Když najdu nového kamaráda a můžu poznávat člověka od základních faktů a zálib a vím, že zažiju něco nového, jiného a uvědomím si, že nejsem tak hrozný, když je ochoten se se mnou někdo bavit.
4. Pobýhání po venku s někým dalším, kdy vnímám to, že nejsem na všechno sám a směju se, směju se tak moc jako skoro nikdy předtím a když je voda čím dál teplejší, jak se blíží léto a můžu ji cákat kolem sebe a vběhnout do ní v kraťasech a cítím se tak živý v daném momentu.
5. Prázdniny, jejich blížící se příchod, kdy vím, že se tím zbavím školy, stresu, šikany, špatných známek a starostí a jsou přede mnou dva nejkrásnější měsíce volna, slunce, zábavy a volnosti.
6. Když se mi něco stane, něco, co mne přivede zpět do deprese, nebo ji prohloubí, ale je tu někdo, komu se svěřit a kdo mi pomůže a ten pocit, že na svět kolem mne nejsem sám, že mi znovu ten dotyčný pomůže a to uvědomění je rázem jeden z nejšťastnějších pocitů.
7. Akceptování sama sebe a když si konečně uvědomím, že jsem takový jaký jsem, přestože mi někdo musí pomoct, aby mi to došlo a ten svobodný pocit, kdy pochopím, že začíná nová éra, šťastnější éra a to, co by mi mělo zničit život, mě naopak dělá volnějším a radostnějším, než kdykoliv předtím.
8. Když můžu mluvit a nebojím se, když se můžu projevovat a nebojím se, když můžu křičet a nebojím se, když můžu zpívat a nebojím se, když se můžu smát a nebojím se, když můžu brečet a nebojím se, když můžu nadávat a nebojím se, když můžu milovat a nebojím se, když můžu držet za ruku a nebojím se.
9. Když jsem vyčerpaný a bolí mě všechny svaly a cítím únavu a potřebu lehnout si do postele, ale je to ten příjemný pocit, kdy vím, že jsem udělal něco užitečného.
10. Uvědomění si, že vím, kam mířím a co je má budoucnost, že mám plán a už to není to bezděčné plácání ve vodě, kdy vím, že chci bojovat a za co budu bojovat a jak budu bojovat a cítím, že můj život má smysl a význam a že se neztratím v toku dějin, ale skutečně budu moci mít příležitost něco změnit, až budu křičet svoji pravdu a pravdu miliónů jiných.
11. Odstřihávání minulosti a starých toxických nitek, které mne drží někde, kde jsem nebyl šťastný a přestože je to velký krok a bolestivý krok, je to především šťastná chvíle, protože vím, že od tohoto momentu, už se mi nebudou vysmívat mí nejbližší, že teď budou moje vztahy s lidmi jen vstřícné, upřímné a takové, jaké mají být.
12. Mezistádia, kdy vím, že nejsem ani tam ani tam, ale na cestě, kdy jedu autem a na mě čeká dobrodružství a nemám ani zdání, jaké bude, jen cítím nadšení, radost, která se mi hrne do hrdla a ruku, která svírá tu moji a otočím se a vidím jiskru v jeho šibalských očích a vím, že na nás čeká nebezpečí a boj, ale vše dává smysl, když mě někdo drží.
13. Láska a vše, co s ní souvisí, vše, co se s ním dá vydržet a vše, co je úžasné s ním zažívat, radost, výskot, smích, vědomí, že mám vedle sebe bojovníka, který nepoleví a který mne nezradí, cítím se vedle něho jako někdo jiný, jako člověk nikoli podřadný ale rovný všem ostatním, cítím se jako nový charakter, on je ten, který vezme naše ruce sevřené ve společnou pěst a vyzvedne je do vzduchu a přesto vím, že je to vítězství naše společné.
ČTEŠ
insp.
Teen FictionInspiration is all around you. Look. Seek. You'll find yourself in the art of this world. /Povětšinou příběhy o teenagerech z pohledu teenagerů. Lidské předsudky jsou silná věc. Společnost je kritická a uzavřená čistě z nutnosti věci. A trpící duše...