Nesmíš spát!

#7

Koukala jsem tak z okna když v tom jsem slyšela budík, uvědomila jsem si že jsem celou noc nespala ani na chvilku. Vzala jsem si tašku a seběhla jsem dolů ze schodů do kuchyně kde byl vzkaz od maminky ,, Musela jsem do práce brzy, přijdu až pozdě večer musíš se o sebe postarat. Líbá máma ".
Pro sebe jsem si přikývla a vlezla jsem do lednice vzala jsem si jogurt a sedla si k jídelnímu stolu který už opravený a v pořádku stál tam kde měl. Najedla jsem se vzala si svačinu a vyrazila do  školy, když jsem přišla do třídy na mém místě seděl jakýsi kluk, měl krátké blonďaté vlasy a velké modré  oči, přišla jsem k němu a řekla :,, Ahoj, promiň ale tohle je moje místo." nevině jsem se usmála a kluk jen zvedl hlavu přikývl a posadil se na druhé místo.  Sedla jsem si tedy vedle něj a připravila si na hodinu, měli jsme přírodopis který jsem měla že všech nejraději, když přišel učitel do třídy nahlas řekl:,, Áá Dominik Pink že ano?" chlapec jen přikývl a celá třída vybucha smíchy. ,, Jaká byla cesta až z New Yorku Dominiku? " zeptal se ho učitel ,,V celku fajn" odpověděl chlapec a sklopil hlavu. Pan učitel začal vyprávět o stavbě rostlin a já jsem se odhodlala na jednu jedinou větu k onomu klukovi ,, Máš hezké jméno. " řekla jsem a usmála se on mi úsměv oplatil jenže ten jeho byl mnohem sladčí než ten můj a řekl jeho krásným hlasem ,, Děkuju, jak se jmenuješ ty? " byla jsem nadšená že na mě mluví ,, Julie Jeffersonová " Dominik se usmál a řekl ,, Best name" usmála jsem se a otočila jsem hlavu zpátky k tabuli. O přestávce jsem se zvedla z lavice a chtěla jsem jít na záchod ale Dominik mně chtil za ruku a řekl ,, nenechávej mě tady prosím "
Posadila jsem se tedy zpátky a řekla jsem ,, dobře " a usmála se.