Nesmíš spát!

#6

Když jsem začala usínat přemýšlela jsem a pomalu mi všechno docházelo. Někdo mi brání abych nespala, abych nemohla  usnout. Začala jsem se potit a mít velký strach a proto jsem znova a prudce otevřela oči, neviděla jsem nic akorát tmu. Oči jsem znovu zavřela a snažila jsem se usnout a nemyslet na věci které se stali. Když jsem konečně usnula zdál se mi sen, byla jsem ve svém pokoji a seděla jsem na posteli když v tom někdo zhasnul nešlo vidět vůbec nic, já jsem se chtěla zvednout jenže jsem opět byla svázaná a nemohla jsem se  hýbat, opět jsem ucítila  jak mne nějaká studená ruka hladí po vlasech, pak začala ta osoba mluvit:" Julie Jeffersonová, tvůj otec měl jakýsi rozkaz který máš teď i ty protože jsi jeho krev, pokud rozkaz porušíš zabijeme tvé sny a ty už se nikdy neprobudíš, je ti to jasné? " ztuhla jsem strachy a lehce a  vystrašeně odpověděla ,, Ano" záhadný muž pokračoval:,, Tento rozkaz bude trvat padesát dní, tedy pokud to vydržíš, jestli ano tak tě necháme napokoji a budeš si žít vlastní  život, pamatuj, že pokaždé když usneš zemře jeden sen a těch máš dohromady dvacet pět." muž  najednou přestal mluvit a já se ho  odvážně zeptala ,, A kde je teď můj tatínek? " muž  zaskočeně odpověděl 
,, V kolébce " a odešel. Já jsem opět ucítila zápach a omdela jsem, probrala jsem se opět ve svém pokoji ale tentokrát na zemi u okna. Vstala jsem a podívala se z okna s přitom jsem si přehrávala slova může ,, V kolébce " řekla jsem si nahlas co je to vlastně ta " kolébka "?