Airport love

Airport

Tao
Stál jsem na letišti s mým kamarádem Chanym a jeho přítelem Beakem. Nehorázně jsme se nudili a tak ty dvě inteligentní hlavičky vymysleli ještě inteligentnější hru. Kdo obejme více cizích lidí. Pravím vám, potlesk... Každej jsme se rozešli na nějakou stranu hledat oběti. Další podmínka této hry byla taková, že jsme se museli s tím člověkem i vyfotit. Uběhla půl hodina a já měl jen 5 lidí. Mezitím jsem dvakrát stihl potkat Chanyeola, který mi poslušně hlásil číslo 27 a i Beakhyuna, který jako veverka na cracku skákal od člověka k člověku a jeho číslo 75 poukazovalo na to, že obejmul snad každého druhého člověka na letišti. Se svým mizerným číslem jsem se vydal hledat dál. Zaujal mě jeden kluk opřený o stěnu. Měl na sobě černé džíny, triko stejné barvy a taktéž i koženku. Vypadal dokonale. Pomalu jsem se k němu vydal. "Ehm, hi? Can you speak korean? Or English?" Zaptal jsem se s úsměvem. "Jo, korejsky. Co chceš?" Zaptal se drze. Docela mě to vyděsilo, ale nehodlal jsem vzdát. "Super. Já s kámošema hraju jednu takovou hru, kdy musíš objímat-" "Není náhodou tvůj kamarád menší, hyperaktivní jakoby na kokainu?" Přerušil mě. Jen jsem nechápavě kývl hlavou. "Tak ten mě tak před 10 minuty objal s tím, že jsem sexy a poté utekl." Řekl znovu. V tu chvíli jsem se šíleně rozesmál. "Promiň mi za něj. Je to retard." Uculil jsem se. "Ok chceš mě teda obejmout?" Zeptal se znuděně. "Kdybys byl tak hodnej." Odvětil jsem a následně ho objal. Potom jsme udělali fotku a já spokojeně odťapkal.

_______________________
Ok vím je to shit, ale koho to zajímá 😂
Btw. Psala jsem to na letišti v Barceloně, ale to jen tak mimo 😄😄
Tato povídka mě napadla z mého návrhu. Ano doopravdy jsem hrála hru objímání lidí 😄
Mno nebudu zdržovat....
Loučí se s vámi vaše velice vyděšená z letu letadlem (tak né asi lodí...) Vaše Lexí ×,×