Hotel

139 16 0
                                    

Tao
Po dlouhém letu jsem se s klukama ocitl na letišti. Vzali jsme si kufry a chytli si taxi. Dojeli jsme na hotel, kde jsme se naší 'dokonalou' angličtinou domluvili. Měl jsem pokoj 110 a kluci 109. Právě jsem otvíral dvěře, když do mě někdo strčil. "I am so sorry." Řekl mě známý hlas. Otočil jsem se a zasmál se na něj. "Na mě nemusíš anglicky Krisi." Překvapeně se na mě podíval, načež se zasmál taky. "To je snad osud." Prohodil a vytáhl si z kapsy klíč. Jeho pokoj nesl číslo 111. "Víš co? Jestli se ještě někde takhle setkáme, tak v ten osud věřit budu." Mrkl jsem na něj a otevřel dveře. "V tom případě při dalším osudném potkání tě zvu na večři." Prohodil žertovně načež mi zamával. "To beru." Odvětil jsem rychle a poté za sebou zavřel.

_______________________
Hello
Je tu další kapitolaaa 😄❤
Tak co užili jste si Velikonoce? Já jo, byla jsem totiž v Německu a přijela až odpoledne 😄😄😄
Líbí  se vám ten příběh vůbec? 😄
No nic...
Sboheeem ✌✌

Airport loveKde žijí příběhy. Začni objevovat