Love Book? No

8

Odcházela jsem pryč od Calvina, věděla jsem že mi na něm záleží. Mám ho hrozně ráda, jenže jak mi sám řekl tak má holku. Otočila jsem se na Calvina, ale on už tam nestál, nevím vůbec kam zmizel. Šla jsem za Rorou, ale tu jsem taky nikde neviděla ani Parkera. Šla jsem zpět ke stolu a začala si povídat s holkama, po asi půl hodině se objevil Calvin, Rora a Parker. Když si Calvin všiml mne a toho že na něj taky koukám svěsil koutky, už jsem za ním chtěla jít a omluvit se mu. Jenže najednou jsem se ocitla u Bennyho na rameni, Benny mne plánoval hodit do vody.

„Benny.... prosím... ne..."

„Co za to?"

„Pusu"

„No tak to ne"

„Dochází ti že polovina lidí je tady kluků a ty máš bílé triko a asi i bílou podprsenku?"

„Sakra.."

„Buď všichni uvidí tvé poprsí a nebo mi dáš pusu"

„Pusu" zašeptala jsem

Sundal mne z ramene a začal se ke mně naklánět, dala jsem mu pusu, ale on chtěl víc, o hodně víc než jen pusu. Snažila jsem se ho odstrčit nešlo to. Zavedl mne do Rory pokoje i když jsem se bránila, začala jsem křičet to na mne ale nalehl a zacpal mi pusu, cítila jsem z něho chlast. Snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to. Začal mi sundavat tričko a kalhoty, zrovna do Bennyho bych to neřekla, neřekla bych že by tohle někdy zvládnul udělat. Potom přišla na řadu moje podprsenka, zavřela jsem oči a doufala jsem že to je jenom blbý sen, najednou jsem necítila jeho ruce, otevřela jsem oči a viděla jsem Calvina kterej přirazil Bennyho na stěnu a začal ho mlátit. Calvin po chvíli vystrčil Bennyho za dveře a zavřel je, sklonil se ke mně a pomohl mi na nohy, stejně jsem potom spadla na postel a rozbrečela jsem se. Panovalo mezi námi trapné ticho, potom si, ale Calvin vedle mne sedl a položil mi ruku na rameno.

„Zoe vím že se mnou nechceš mluvit a chápu tě, ale.... mrzí mne to"

„Děkuji" Vážně? Jediné na co jsem se zmohla bylo děkuji? Jsem tak nemožná...

„Za co mi děkuješ?" trošku se zasmál

„Za to že si mne zachránil"

„To by udělal každej" Doufala jsem že mi řekne něco jako záleží mi na tobě nebo mám tě rád...

Na to jsem mu nic neřekla, moje oči se přesměrovali na mé nohy a zase mezi námi panovalo to trapné ticho.

„Zoe?"

„Uhm?"

„Záleží ti ještě na mne? Prosím popravdě, hlavně mi nelži i kdyby mne to mělo co nejvíc ranit"

„A tobě na mne záleží?"

„Já se ptal první"

„A já druhá"

„Mne na tobě záleží Zoe, ale dneska si byla hrozně divná a proto se tě ptám"

„Vážně chceš teď řešit takovou sračku?! Vždyť já jsem byla málem zvásilněná, ale to tě očividně nezajímá!"

„Zoe jestli ti na mne nezáleží tak mi to řekni, nechci si nalhávat že ti na mne záleží když to tak nebude."

„Ty o tom budeš furt mlít co?! Víš co vážně jdi už do prdele, nebaví mne to už, kdyby mi na tobě nezáleželo tak se tu s tebou teď nebavím!"

„Neřvi na mne prosím." pohladil mne po tváři....

........--------.........--------........--------.........--------...
Omlouvám se že tahle část je kratší, ale nemám nějak čas a tohle jsem si stihla předepsat takže tak.....