Love Book? No

9

Když mě hladil po tváři, tvářil se tak jinak, znala jsem ho celkem dobře bavili jsme se spolu od 12, ale tenhle pohled jsem neznala bylo to něco mezi jeho pohledem „Omlouvám se ti vím že jsem debil" a „Věř mi záleží mi na tobě" a „Dneska ti to sluší". Vypadalo to jako by mě měl rád, ale to jsem si jenom nalhávala, on má přece holku. Jen tak jsme tam seděli a bylo oba úplně ticho, po asi 10 minutách vstal a odešel. Byl děsně zamlklej, nevěděla jsem kam šel nic mi neřekl, ani ahoj. Celkem jsem se bála zůstat tu sama, tak jsem šla dolů za Rorou, všechno jsem jí řekla, ale bylo to jako by mě Rora vůbec neposlouchala, furt měla kamenný výraz a koukala někam do dály. Nevěděla jsem co jí Parker řekl a štvalo mě to.

„Hej, země volá Roru."

„Jé ahoj, děje se něco?"

„Asi už 10 minut ti tady vyprávým co se stalo a ty mne úplně ignoruješ, to se děje"

„Promiň Nicole, co se stalo? Co si mi vyprávěla?"

„Než ti to začnu vyprávět, co se stalo mezi tebou a Parkerem, co ti řekl?"

„Nic, Nicole neřeš to prosím"

„Roro mám o tebe starost"

„To nemusíš jenom prostě..., až ti to budu most říct tak ti to řeknu, věř mi prosím"

„Věřím" Objala jsem jí

„Dobře, tak povídej"

„No prostě, jak mě Benny vzal a chtěl mě hodit do toho bazénu, tak mi dal na vybranou že buď mu dám pusu nebo mě hodí do toho bazénu, jelikož mám bílé triko a bílou podprsenku tak jsem mu dala pusu, ale on chtěl něco víc, donesl mě k tobě do pokoje a hodil mě na postel, začal mi sundavat triko a kalhoty, bránila jsem se, ale měl větší sílu než já. Když se mi snažil rozepnout podprsenku rozbrečela jsem se a zavřela oči, najednou jsem jeho ruce na mém těle necítila tak jsem otevřela oči a tam stál Calvin a držel Bennyho přimáčknutého u zdi a potom ho vyšoupl za dveře, sedl si ke mně a začal mě hladit po tváři, potom odešel a nechtěla jsem tam zůstávat tak jsem šla sem."

„Panebože... Si v pořádku?"

„Jo, teď už jo"

„To mi na Bennyho vůbec nesedí"

„Mě taky ne a byl z něj cítit alkohol"

„Tak od teď už tě nikdy nenechám jít někam samotnou, jasné?"

„Jasně" Zasmála jsem se, Rora byla ta nejlepší kamarádka na světě

„Hele jak to máš vlastně teď s Calvinem?"

„Jsme kamarádi"

„Nechce tě?"

„Má holku"
V tu chvíli si k nám přišel Calvin a Parker, ty dva se moc neznali a nebavili, jednou se mezi nimi něco stalo, Rora to věděla já ne, nikdy mi to neřekla a ani říct nechtěla nevím proč.

„Kdo tě nechce a má holku?" Zeptal se Calvin, usmíval se, jak já tenhle úsměv milovala a zároveň nesnášela...

„Nikdo, to neřeš." Zamračil se, vadilo mu že jsem mu furt neřekla kdo se mi líbí, nechtěla jsem aby to věděl protože by to taky mohlo zničit naše přátelství a to jsem nechtěla. Znáte to pořekadlo Z přátelství může vzniknout láska, ale z lásky nemůže vzniknout přátelství? Přesně toho jsem se bála...

„Proč se mi s ničím nesvěřuješ?"

„Musím čůrat. Takovéhle svěřování ti stačí?"

„Zoe víš jak to myslím."

„Ale já vážně musím čůrat"

Zvedla jsem se a odešla jsem na záchod, vážně jsem potřebovala čůrat a přišlo mi to jako dobrá výmluva jak se od něho dostat dál, ne že by mi nějak vadil, ale milovala jsem ho, tak strašně moc, ale bála jsem se že když mu to řeknu vše tím zkazím, navíc měl holku, určitě nějakou malou dlouhovlasou blondýnku která bude navíc supermodelka. Calvin byl celkem vysokej měl asi 188 cm, já jsem taky nebyla úplně malá měla jsem asi 178 cm takže jsem byla oproti všem holkám strašně moc vysoká, vím že se Calvinovy líbil nízké dlouhovlasé holky, jenže já jsem byla vždycky vysoká plus jsem měla krátké černé vlasy asi po ramena, vždycky když jsem si nechávala nárůst dlouhé vlasy tak jsem se v tom necítila a nelíbily se mi na mě nikdy dlouhé vlasy. V koupelně jsem byla o chvilku déle jelikož tam měla Rora nějaký make-up tak jsem se přemalovala, možná vám to může připadat divné, ale s Rorou jsem se znala už od narození. Naše mamky jsou nejlepší kamarádky, stejně jako my. Když jsem konečně odemkla dveře stál tam Calvin, docela jsem se ho lekla. Od té doby co Calvin "zbil" Bennyho, jsem Bennyho neviděla.

„Jé ahoj Calvine, co tu děláš? Pustíš mě, chtěla bych od sud vyjít."

„Ne musíme si promluvit" měl kamenný výraz, vlastně jsem se ho celkem bála řekl to tónem "chci tě zavraždit, ale neboj bolet to moc nebude"

„O čem?"

„Couvej" chtěl jít do koupelny, ale tak moc jsem se ho bála že jsem zůstala stát jak solný sloup

„Calvine, řekni mi o čem"

„Pusť mě dovnitř"

„Bojím se tě"

„Bojíš se mě? Myslíš že ti chci ublížit? Co se to s tebou děje?!" vykřikl, dobře možná jsem se zpletla možná mě nechce zabít, ale bála jsem se ho pořád stejně „Vždyť jsem tě zachránil, kdybych tě chtěl znásilnit tak bych to už udělal u Rory v pokoji" Zamračil se, bylo mi ho vlastně celkem líto, ale to neměnilo nic na tom že jsem se ho bála

„Nemyslím si že mě chceš znásilnit."

„Tak co si myslíš?" řekl furt dost strašidelným tónem

„Že mě chceš zabít, omráčit nebo tak"

„Jestli nepřestaneš s těma řečma tak tě asi vážně omráčím" Dobře dobře, přemýšlím jestli by bylo lehčí utéct oknem nebo se kolem něj nějak prolézt pryč, asi si všiml mého vystrašeného výrazu tak dodal

„To byl jenom vtip Zoe"

„Hahaha"

„Promiň, jenom si se mnou prosím promluv"

„Fajn, ale někde kde budou svědci, jen kdyby náhodou"

„Zoe, sakra prosím přestaň docela mě to bolí když tohle říkáš, bude to lepší někde o samotě, tady to bude nejlepší." nějak se mu podařilo mě popostrčit do zadu a zamknul za sebou dveře a klíč schoval do kapsy, okno bylo zavřené a u Rory doma jdou straně špatně otevírat okna.

„Calvine.. prosím odemkni." rozplakala jsem se, možná si řeknete že jsem citlivka, ale extrémně jsem se ho bála

„Proč se mě tak bojíš? Vždyť já tě ..........

________________
Takže po dlouhé době, asi po půl roce, tu je další část. Omlouvám jsem že jsem nepsala, ale měla jsem své problémy a že jich nebylo málo, plus mě to vůbec nebavilo, ale teď mě do toho ukecala kamarádka a je pravda že mě to zase neuvěřitelně chytlo❤❤❤