EXO One Shots /CZ FF/

| H U N H A N |

Mladý chlapec stál před velkou budovou. Rozmýšlel se. Chtěl tam vstoupit, ale zároveň se bál. 

Srdce měl až v krku. Nadechl se a odhodlaně vstoupil dovnitř. Vyšel schody do druhého patra. Opatrně zaklepal na dveře.

"Ano?" ozvalo se zevnitř.

Mladý chlapec stiskl kliku a vešel dovnitř. Vše tu bylo jinak, než si představoval. Na zdech pověšené opravdu krásné obrazy - černobílé. Vše bylo v černobílé barvě.

"Dobrý den. Jak vám můžu pomoct?" usmál se milý blonďáček, který seděl na židli.

"Posaďte se." ukázal na koženou pohovku před sebou.

"Dobrý den." řekl tiše.

"Tak...co to bude?" kývl směrem k hnědovláskovi blonďáček.

"Noo...chtěl bych tetování, ale chci se zeptat, jestli by jste nebyl tak hodný..." vytáhl z tašky své tři návrhy.

"...a nějak to nedal dohromady." prosebně se podíval na mladšího chlapce.

"Šlo by to. Je to vaše první tezování nebo už nějaké máte?" otočil se blondýn čelem ke stolu a cosi si zapsal.

"Nemám." zavrtěl starší hlavou.

"Dobře. Tak...budeme to muset zvětšit, abychom zjistili, jakou máte kůži a aby se to tam náhodou nerozpilo. Bylo by to tak o 7 cm větší." začal dělat náznaky tetování, aby starší chlapec, měl nějakou představu.

"Kam to chcete?" zeptal se blondýn příjemně.

"Na vnitřní stranu pravého stehna." řekl stydlivě starší.

"Dobře." kývl mladší a vše si uložil do svého diáře, kam si poznamenával zákazníky.

"Prosil bych ještě pět set jako zálohu."

Hnědovlásek kývl a bez dohadování mu dal peníze. Počítal s tím.

"Tak...pozítří hned ráno, to mám čas. Zbytek podrobností vám řeknu pak." usmál se blonďáček.

Hnědovlásek poděkoval s odešel se spokojeným úsměvem domů.

***

Mladý chlapec se vydal znovu do té budovy. Opět si jeho srdce dělalo co chtělo. Nesnášel ten pocit. Vyšel schody nahoru a zpoza dveří uslyšel ten děsivý zvuk.
Snažil jsem se to ignorovat.
Ale moc mi to teda nešlo.

"Tak pojď." usmál se blonďáček, když otevřel dveře.

Hnědovlásek se zvedl a šel pomalu dovnitř.

"Tal...tady si odlož boty." ukázal na černou rohožku, před místností.

Chlapec poslechl a zul si boty.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se hnědovláska, když si připravoval jehly a čistil strojek.

"Luhan." špitl hnědovlasý.

"Dobře Luhane. Tak...máš nějaké konkrétní otázky?" zeptal se blonďáček zvědavě a sedl si na židli.

"No...jakej to je pocit?" zeptal se se strachem v hlase.

"Hmm...je to takový...hele, příjemný to není. Je to takový zezačátku řezaní, štípání, pálí to, ale není to nijak hrozné. Když si na to zvykneš tak to pak je dobrý.
No...jak to bude probíhat...budeš spíš asi sedět jo, takže... často se tu stává, že chlapi tu normálně třeba i omdlívají, je jim špatně jo, takže kdyby cokoliv, řekni mi, já přestanu. Kdyby ti bylo blbě, tak taky řekni, otevřu okno a půjdeš i klidně na záchod. Můžeš cokoliv, ale moc se necukej jo, to by nebylo moc dobrý. Nadávej, křič, mlať do něčeho, jen prosím tě nekopej a nech nohy volně." uchechtl se mladší.