Jmenuju se Emily Marie Screen a do teď jsem žila normální život. A v tom je ten háček, do teď. Neměla jsem tam chodit, neměla jsem se naštvat. Neměla jsem to udělat, ale to všechno jsem udělala. Do smrti toho budu litovat! Teda pokud nějaká smrt př...
Beeem ahoj jsem tady a také jako vždydalšíčást!💪 Užijte💛
Pohled Emily-
Začala jsem pomalu otevírat oči. Trochu jsem se porozhlédla kde to jsem a byla jsem v posteli. U postele stáli Kate a Rayen, kteří si spolu povídali. Když zjistili že jsem se probudila, začali se tvářit....tak nějak jinak. Smutně. Zoufale. Nedokázala jsem to pořádně vyčíst.
"Co.....co se stalo?" Zeptala jsem se. "No víš......dávali jsme ti ochutnat krev aby si se uživila a jak si se proměnila začala si pít jeden pytlík za druhým. Nebyla si to ty a......no......k té proměně patří i to že vlastně slyšíš zvuky mnohem výrazněji a no ty si slyšela jak přišel tvůj Táta.....no a......protože byl pro tebe hodně cítit krví úplně.....si......no......ho.....roztrhala a než jsme tě stačili zastavit zbyla z něj jen kostra a maso, ale i masa si trochu snědla což je divný. Upíři nejedí maso jenom krev. Musíme vypátrat......" Ale to už jsem ho neposlouchala. Slzy se mi zalily do očí. Znova.
Jak sem to mohla udělat. Zabila jsem svého otce. Ne. Ne! Ne! Ne! Neeeeeeeeeeeee! Začala jsem teď už histericky brečet. To Ne! To prostě Ne! Nejsem to já.
"A...m.....možná by jsi měla být chvíli sama. Půjdeme dolu a tam počkáme až se trochu uklidníš od toho šoku." Řekla Kate, chytla Rayena a táhla ho ze dveří. "Kdyby si něco potřebovala tak stačí zavolat ano?"
Řekla ještě Kate než zavřela dveře a já se ocitla sama v mém starém pokoji ze kterého mám tak krásné vzpomínky z dětství a ze všeho hezkého.
A teď?...........Je to všechno pryč. Navždy. Nemohla jsem přestat brečet. Měla jsem zase histerický zachvat. Bože patřím do bohnic.
Nejsem normální. Vždyť jsem zabila svého otce, který se mě vždy zastával a celkově jsem ho měla trochu radši než matku, kterou budu navždy nenávidět, za to, co mi udělala. Nikdy! Nikdy už jí nechci vidět!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A dost! Mám toho dost. Už Ne! Mám hlad a chci jíst. Když ze mě ma být psychopat tak ať je. Všem co mě kdy naštvali nebo promluvili udělám jim ze života peklo! Nakonec z nich vysaju krev do poslední kapičky! Bude to pomalu! Moc pomalu!
Zahlédla jsem že na stole je ještě jeden pytlík krve. Rychle jsem ho popadla a napila se. To bylo moje odreagování.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A zase to tu bylo! Už jsem to nebyla já. Bylo to mé druhé já které asi už nikdy neodejde. Nikdy! Otevřela jsem okno a vyskočila ven.
Běžela jsem do parku a tam vykuchala prvního člověka na kterého jsem narazila.
Vysála jsem tu ženskou do poslední kapky a nakonec snědla i orgány , takže z ní zbyla jen kostra a svalstvo.
Bylo ze mě neskutečné monstrum.
Uz vím kam půjdu. Za člověkem, který mi tak moc ublížil. Jo. Můj ex. Zahnul mi a potom ještě po celé škole rozhlásil že jsem mu zahnula já, zatím co on se mi vysmál a pořád vysmívá jsem se uzavřela do sebe. Ještě štěstí mé nejlepší kamarádky, která mě zase vytáhla do společnosti. Nakonec vše dopadlo dobře bavila jsem se se všemi, ale ON mi dělal pořád problémy. Ty teď skončí! Navždy!
Stála jsem u jeho domu, pod oknem jeho pokoje. Svítilo se tam, což znamenalo že je doma. Výborně!
Vyskočila jsem na jeho balkón a podívala se oknem. Byla tam i ta jeho Pipi. Tím líp. Dvě mouchy jednou ranou. Rozbila jsem sklo na což se oba lekli a podívali se co to jako je. Vešla jsem tam. Dívali se na mě jako na zázrak, ale to já nebyla. Já byla zrůda. Byla jsem Prokletá svou matkou.
"Emily? Co se to s tebou děje...? Jak.....jaksi se sem dostala. Vykoktal a já se jen usmála. Byla to sranda vidět je strachy namáčklé na sobě.
"Já ti ještě ukážu co je bolest!" Zašeptala jsem a potom se vrhla na "Pipi". Roztrhala jsem jí. Před ním. On jen křičel. Velmi křičel. Já jsem na něj ani nepodívala a v klidu si jedla maso té odporné pin**y, která mi z poloviny zničila život. Ta druhá půlka patří mé matce. Vůbec nechápu jak si můžu maso té hnusky dávat do pusy, nu což mám hlad.
"No teď si na řadě ty! Ty zrádce!" Řekla jsem v klidu a chytla ho pod krkem. "Emily, prosím, promiň! Prosím!" Říkal přiškrceným hlasem. "Já taky prosila." Odpověděla jsem s úsměvem na tváři. Ano bavilo mě to. Vzrušovalo mě to. Hodila jsem s ním s chutí na zem. Pomalu se zvedal, ale to už jsem ho chytla a znovu s ním hodila. Zatím co se zvedal jsem použila moji schopnost a rychle jsem ze zdola přinesla židli a nějaký provaz. Vzala jsem ho a přivázala k židli.
"Tak teď uvidíš, co je bolest, ale tahle bolest se nikdy nevyrovná té, kterou si mi udělal ty!".........
Tak a je to tadyyyy! Doufámže se líbí😏 Tak příště zdaaar👏😏
