2.kapitola

45 15 5
                                    

Když se Jákob vrátil domů, neobtěžoval si sundat ani boty. Hodil na zem svoji školní aktovku a oznámil mi, že jde s klukama ven. Ještě nezapomněl říci, aby jsme mu koupili houpacího koně.
Jakmile odešel, vyběhla jsem bosa nahoru za mámou, protože jsem jí chtěla vylíčit, jaké má Jákob požadavky. Už jsem chtěla vběhnout do pokoje, ale najednou jsem uslyšela tichou hádku rodičů.
„ Sáro, nemůžeme dělat, že se nic neděje.
„ Ale, Samueli, nesmíme Jákobovi zkazit narozeniny."
„ Víš, že se nám teď bude hodit každá koruna, žádného drahého houpacího koně si nemůžeme dovolit."
„ Prosím, ještě nic dětem neříkej."
„ Dřív nebo pozdějc se to musej dozvědět, tak proč ne teď?"
„ Ale co Jákob, je ještě malý, počkej aspoň dva týdny.
„ Dobře, Ráchel je doufám dost chápavá, řekněme ji to co nejdříve a Jákoba na to připravíme."
To už jsem nevydržela, musela jsem vědět, co se děje. Vtrhla jsem do dveří za nimiž seděli vystrašení rodiče. „ Stalo se něco?" zeptala jsem se tázavě. Odpovědi jsem se nedočkala, rodiče ze sebe nebyli schopni vypravit ani hlásku. Překvapivě první začala mluvit máma, ale jak se mi to snažila láskyplně říci, rozbrečela se sama. Táta si mě posadil na klín a začal pomalu vyprávět...

Zůstaň se mnouKde žijí příběhy. Začni objevovat