Zůstaň se mnou

První školní den

Ráno nás přišla vzbudit teta. Koukla jsem se na své kapesní hodinky. Našla jsem je v kufru, když jsem vybalovala naše věci. Byl na něm krátký vzkaz: „Ještě se uvidíme, holčičko moje, budeme zase spolu jako jedna velká šťastná rodina, slibuji. A proto chci, aby si měla přehled o čase a dokázala najít vždy čas pro dobré slovo, které potěší ostatní. Pomáhej tetě, jak jen se dá. Je to hodná a citlivá žena a kvůli nám se teď se strýcem dostali do problému. Tvoje navždy milující máma." „Budu maminko, neboj, určitě budeme zase spolu,"zašeptala jsem si sama pro sebe a tak moc jsem chtěla této větě věřit. „Ráchel, pojď, vezmi si koláč a jdeme. Chci tě někam vzít, ale nikomu ani muk, jasný? " „Dobře Anne, ale stihneme školu, nechci přijít hned první den do školy pozdě. " „Neboj, všechno stihneme, máme výhodu, mamka s Jákobem a Lukášem šli o něco dříve. Ale jestli se tady hodláš vyvalovat, tak to asi vážně nestihneme." „Vzdávám se, paní dokonalá, už jdu. " Se smíchem jsme tedy vyšli z domu a Anne mě táhla na nějaké zřejmě průmyslové místo.

„Tak a jsme tady," řekla s úsměvem Anne. Pohlédla jsem na ní jako na blázna, stáli jsme před starou ošuntělou továrnou, z které vycházeli upocení zaměstnanci. Pak však z továrny vyšel vysoký svalnatý mladík. Jeho pomněnkové oči se rozzářily při pohledu na Anne a pak se zabodly přímo do mě. „ Richarde, tak dlouho jsem tě neviděla, už se mi po tobě stýskalo. Promiň, dříve jsem to nestihla, museli jsme se doma připravit na příjezd mého bratrance Jákoba a mé milované sestřenice Ráchel. A toto je ona, má milovaná Ráchel. Ráchel, tohle je můj dlouholetý kamarád Richard."„ Moc mě těší," řekl s úsměvem. „ Mě taky." Podali jsme si ruce a chvíli na sebe jen tak hleděli. Z našeho trošku dlouhého seznamování nás ale přerušila Anne. „ Tak koukám, že vy dva jste si padli do oka. Nerada vás v představování ruším, ale měli bychom jít, Ráchel." „ Jistě, tak to vás nebudu vyrušovat, brzy se zase stavte." Naposledy jsem se po něm ohlídla a usmála se. I on mi úsměv opětoval a i mi zamával.

„Richard je moc super kluk, ale je nižšího postavení než naše rodina, takže bychom se správně neměli přátelit."„ Proč, co je na tom špatného?"„ Víš, tady to tak chodí. Dalo by se říct, že lidé s nižší životní úrovní by se neměli stýkat s lidmi vyššího postavení. Mamka má Richarda i jeho rodinu moc ráda a snaží se jim pomáhat, ale vídat se můžeme jen tajně, aby nás někdo z vyšších nepomluvil. To bychom pak nemohli vycházet ani z domu. Víš, s jejich rodinou si život nezahrával. Když bylo Richardovi dvanáct, zemřel mu otec. Byl to jediný člověk, který jeho i jeho pět sester dokázal uživit. Richard do té doby pomáhal dost rodičům, takže docela často nebýval ve škole. Po smrti otce však musel začít pracovat v továrně, protože by skončili na ulici. Aby byl brán jako normální plnohodnotný občan, museli by ho minimálně o dvě pozice povýšit." Celou cestu do školy jsem přemýšlela o Anniných slovech, musel to mít velmi těžké, uživit matku i pět sester nebylo asi nejlehčí. Začala jsem si uvědomovat, že každý stát má své chyby a ani Nizozemsko všem svým občanům nedokázalo zajistit život na úrovni.

„ Anne, jsem zase ráda, že tě po dlouhé době vidím." „ Já tebe také, Dorote," řekla Anne černovlasé dívce menší postavy. „ Dorote, chtěla bych ti někoho představit, tohle je moje sestřenice Ráchel, pochází z Česka, nějakou dobu spolu s jejím bratrem tady budou bydlet." „Ahoj, vítej. Všichni, kteří jsou blízcí Anne, jsou i mými přáteli." Anne asi na rozdíl ode mne neměla problém si najít kamarády. Ale ani se tomu nedivím, je to super holka. „A do jaké třídy chodíš? " „O rok výše než Anne, do deváté."„Super, tak to spolu budeme chodit do třídy, nechceš si se mnou sednout?"Chrlila na mě moc informací najednou, ale i přesto jsem černovlásce odpověděla kladně.

Když jsem přišla do své nové třídy, upřeli na mě všichni mí noví spolužáci zrak. Musela jsem se krátce představit. Svůj prolog jsem měla naučený nazpaměť, nikdo se totiž o mém původu nesměl dozvědět. Odvyprávěla jsem tedy pohádku o tom, že v naší zemi není zrovna moc bezpečno a jelikož nás mají rodiče opravdu rádi, tak nás za bezpečím a za vzděláním poslali k naší hodné tetě a strýci.

Po celý zbytek první hodiny jsem přemítala slova Anne. Domů jsem musela jít sama, jelikož musela jít teta s Anne ještě něco zařídit. Nedávala jsem pozor, takže jsem narazila do nějaké osoby, zvedla jsem zrak a spatřila Richarda...

Tak jsem se zase po delší době ozvala, moc se za to omlouvám, ale nabyl čas. Chtěla bych začít kapitolky vydávat pravidelně, ale nevím, jak to budu zvládat časově. Děkuji všem, kteří mě podpořili a díky nim vznikla zase nová část příběhu. Dnes bych chtěla přidat ještě jednu kapitolku s hlavními postavami příběhu. Hvězdička ani komentář určitě neurazí. Tirril