Zůstaň se mnou

Na prodej

Náš oční kontakt přerušilo až otevření dveří.  „Už jsme doma, Ráchel, už přišel strýc?" Teta vešla do obývacího pokoje a když zjistila, s jakou vážností na sebe se strejdou hledíme, hned jí to asi došlo.  „Ty už jsi jí to, Austene, řekl?"  „To druhý, to první ještě ne."  „Aha, tak se, Ráchel, posaď. „„Víš, dnes nám přišel dopis a-"  „Já vím, už vtrhli i do  našeho města. Je máma s tátou v pořádku?"  „To bohužel nevíme, my jsme dostali zprávu od našich blízkých z Prahy. Určitě budou pátrat po příbuzenstvu zadržených a  i když máte falešné doklady, mohli by na vás přijít. Proto ti chceme vybrat nějakého dobrého a hlavně vlivného ženicha, aby si byla v bezpečí."  „Ale proč, jestli zjistí, že jsem židovka, tak mi už nic nepomůže."  „Máš falešné doklady a proto je na tebe těžší přijít. A kdyby si si vzala jméno svého manžela, tak na tebe s největší pravděpodobností nepřijdou," vložil se do toho strejda.  „A co bude s Jákobem?" zeptala jsem se se slzami v očích.  „No, kamarádka mi říkala, že oni svého syna posílají do Ameriky na studium. Říkali jsme si, že by tam mohl spolu s ním odjet i Jákob a nikomu by to nebylo podezřelé," odvyprávěla svůj monolog teta.  „Dobře, nechci vás dostat do problému a když bude Jákob v bezpečí, udělám cokoliv." Teta se strejdou se na mě s úsměvem podívali.

Musela jsem z obývacího pokoje odejít, protože se mi po nových skutečnostech udělalo nevolno. Šla jsem proto do Anninýho pokoje. Hned jak jsem tam však vstoupila, zahrnula mě Anne otázkami. „O jaké svatbě to s tebou rodiče mluvili?" „O mojí, musím se, Anne, vdát za někoho vlivného, abych byla v bezpečí." „Ale, to ti nezáleží na lásce? Nechceš se vdávat z lásky?" „Tady nejde o to, co chci já. Nechci vás dostat do problémů a  navíc, když se provdám, bude v bezpečí i Jákob." „Ale přece si kvůli nám nezničíš život, Ráchel." „Když to neudělám, možná mě spolu s Jákobem zabijou a vás potrestají také. Dala bych v sázku život nás všech." „Radši budu mrtvá, než tě nechám provdat se za nějakého snoba." Na to už jsem jí neodpověděla, jen jsem na ní smutně pohlédla.

Zrovna jsem studovala literaturu, no spíše jsem se snažila učit se, když v tom vešla do dveří teta. „ Holky, strejda má dnes nějakou firemní akci, pozvána je celá rodina. Napadlo nás, že bychom vás vzali a poohlédli se po ženichovi. Se smutkem v očích jsem kývla hlavou na souhlas. Zrovna, když teta odcházela z pokoje, tak se do toho Anne vložila: „To jí chcete vážně prodat, jako na nějaké tržnici? Zničíme jí život jenom kvůli tomu, abychom si zachránili náš zadek?" „Anne, tvoji rodiče už pro nás toho udělali s Jákobem dost. Poskytli nám domov a Jákobovi studium v Americe. Jsem jim navždy zavázaná." „Máš naprostou pravdu, Anne, je nám to moc líto, ale nemůžeme riskovat životy nás všech. Ráchel je neskonale dobrá, za to, že se za nás všechny obětuje," vložila se do toho teta.

Nakonec, i když s velkou nechutí Anne uznala, že nejde jen o moje štěstí a že musí myslet i na ostatní. Začali jsme se chystat na večírek. Anne mi půjčila krásné sněhové šaty. Ona sama si na sebe vzala krátké, tmavě modré šaty.  „Nemysli si, že tě v tom nechám. Buď ti vybereme nějakého prince na bílém koni, nebo se rodiče svatbě budou muset udělat papá," řekla s vraždícím úsměvem. Pak jsme to ale ani jedna nevydrželi a na celé kolo jsme se začali smát. „Jsem rád, děvčata, že se bavíte," zasmál se strýc. Obě jsme nasadili kamenný výraz a pak ho následovali. 

Na místo jsme dorazili přesně v osm hodin. Vydali jsme se do rozlehlého sálu, kde  právě hrála pomalá píseň. Všechny pohledy spočinuly  na nás. Strýc se vydal směrem zřejmě k jeho nadřízenému. „Á, Austene, jsem rád, že si dorazil a přivedl i svojí rodinu. Ale koukám, že vám do rodiny přibyl nový člen. Kdopak je tato mladá slečna?" „Také vás rád vidím, pane Bosmane. Toto je moje neteř Ráchel, pochází z Česka." „Moc mě těší, jsem ráda, že vás poznávám," odpověděla jsem ze slušnosti s falešným úsměvem na tváři." „Koukám, že je  dobře vychovaná. To určitě potěší našeho hlavního sponzora pana Giesse. Pojďte, Austene, představím vás." 

Došli jsme až ke stolu, kde se právě smál vysoký muž vtipu ženy, sedící vedle něho. Mohlo mu být tak přes čtyřicet. Vedle něho seděla ta žena, nejspíše jeho manželka. Byla to poměrně vysoká žena, samozřejmě elegantně oblečená, bylo poznat, že je to skutečná dáma. Vedle ní seděla malá holčička a hnědovlasý kluk, asi o dva roky starší než já s nagelovanými vlasy. „Arjane, dovol, abych ti představil našeho výborného zaměstnance Austena Brinkmana a jeho rodinu." Strýc si s ním významně potřásl rukou. To by mi ještě tolik nevadilo, ale vadil mi pohled, toho kluka, který mě neustále pozoroval. „Je mi potěšením, že vás poznávám, slyšel jsem na vás samou chválu. Přijeli jsme sem s mojí ženou Alietou, synem Adem a dcerkou Carlein, abychom právě takové lidi našli a podpořili růst jejich platů." Strýc na něj s potěšením pohlédl a řekl: „To mě těší. Našeho syna a synovce posíláme na studia do Ameriky, takže se zvýšení platu bude hodit." „Tak to musíte být určitě nadšeni, mít takové členy rodiny,  ještě dobře provdat dcery a můžete si poblahopřát." „Ano, to jo, ale Anne je ještě příliš mladá. A naši neteři Ráchel chceme najít nějakého poctivého hocha." „I máme podobné problémy,  Ade  je také na ženění, ale kde sehnat tu pravou," zakroutil hlavou.

Po dlouhém rozhovoru  mezi strýcem a panem Bosmanem jsme se usadili ke stolu na konci sálu. S Anne jsme se začali bavit o věcech do školy. Začala hrát pomalá hudba, všechno by bylo v pořádku, kdyby nepřišel Ade a nepožádal mě o tanec...

Další kapitolka je na světě. Doufám, že vás potěšila. Dneska jsem se přemohla, jednak vyšla na mě opravdu brzy a jednak jsem napsala rekordních 1000 slov. Myslím, že na mě je to obrovský úspěch. Tirril:)