The most perfect boy [CZ]

Část 1.

Jako každý všední den a, ani dnes tomu není jinak jsem vstal okolo šesté hodiny abych se mohl nachystat a připravit do školy. Po mém příjezdu do města mě už spolužačky I a S čekali na zastávce kde jsme pokračovali v naší cestě do oné školy. Byli jsme velmi sehraná třída držící při sobě, za což jsem velmi rád. Nikdy jsem tohle nezažil a, tak to vše bylo pro mě nové. Dnes mě a zbytek mé třídy čekala závěrečná ústní zkouška. Kdyby se mě někdo zeptal jestli jsem se na ní připravoval asi by mi ani nevěřil kdybych odpověděl že, více než dostatečně. 

Celá třída jsme byli velmi nervózní z toho co nás vlastně čeká a nemine. Kupodivu jsem ani neměl chuť vytáhnout mobil z kapsy a, lidi co mě znají by ihned potvrdili že, mobil a já jsme spojení v jedno ale, dnes snad poprvé v životě jsme nepociťoval potřebu jej používat, tedy až na hudbu, která mi vždy ráno dokáže dodat chuť do života. Jak tak den plynul a, probíhali mé závěrečné ústní zkoušky, v tu nejméně vhodnou chvíli jsem si vzpomněl, že jsem nepopřál dobré ráno kamarádovi, s který jsem si už nějaký ten den psal a seznamoval, byť jen zatím virtuálně. Tedy já doufal jsem, že zatím.Pamatuji si jakoby to bylo včera když mi napsal jeho první ''Ahoj :)''. Od první chvíle kdy jsem uviděl jeho fotku mě nepopsatelně něco k němu stále přitahovalo, a já měl stále větší a větší chuť jej dále a více poznávat. Jakmile to bylo možné ihned jsem vytáhl mobil z kapsy a napsal mu. Vždy když mi zazvonil mobil věděl jsem někde v nitru že je to on, a při čtení jeho zpráv jsem se uculoval jako by jsem vyhrál ve sportce.

Asi po dvou hodinách podle nás mučení naší třídy jsme ústní zkoušky všichni zvládli na lépe než dostatečnou. Rozhodli jsme se tedy, že by bylo dobré to trochu oslavit a sednout si společně naposledy někam jako třída a společně zavzpomínat na společných pár let co jsme byli spolu. Šli jsme tedy všichni do nejmenovaného podniku který jsme rádi často navštěvovali. Když se blížil čas kdy nám všem jel autobus domů, tudíž bylo načase naši malou oslavu ukončit. Já byl rozhodnut, že se mi ještě domů nechce.