The most perfect boy [CZ]

Část 6.

Byl to skoro týden co jsme se už s A. neviděli. Plánovali jsme tedy jak to uděláme abychom mohli zase mít jeden druhého u sebe. Pak přišla nabídka od A., kterou jsem vůbec tedy nečekal. Nabídl mi jestli bych nechtěl jet k němu na víkend, ale pod podmínkou že budu hrát jen kamaráda před jeho rodiči, protože se s tím že je gay stále ještě smiřují. O mě to věděla jen jedna kamarádka, ale i tak nebyl problém doma říci že spím u ní aby se nikdo nevyptával. Hrozně jsem se v pátek kdy jsme spolu měli jet k němu bál jak to vše bude probíhat.

Byli jsme s A. domluvení, že ho počkám před školou. Zatím co já jsem přijel A. byl ještě rychle na obědě a, a pak rychle za mnou, a mohli jsme na vlak. Bydlel asi hodinu cesty vlakem. Ani jsem vlastně nevěděl kde přesně bydlí, jediné co mi kdy zatím řekl bylo nedaleké město které je rozhodně víc známější než to, ve kterém bydlel. Čekal jsem tedy, že bude bydlet někde v nějaké malé obci. Jeho obec byla rozhodně o dost větší než ta kde bydlím já. Už když jsme se blížili líbila se mi. Nikde jsem si zatím nevšiml že by to vypadalo podobně jako u nás.

Vlastně jsem ani nevěděl kam jít, ale naštěstí tu od toho byl on aby mě vedl. Jakmile jsme dorazili k jeho domu přepadla mě nervozita. Jejich dům vypadal tak hezky, udržovaně. Vešli jsme tedy dovnitř, rodiče byli doma, a mě tedy neminulo představení se. Nemám tohle to seznamování vůbec rád, ale co bych pro jeho krásné hnědé oči neudělal. Seznámil mě tedy s jeho rodiči, zeptal se ptal jestli nechci nějaké jídlo načež jsem poděkoval, ale odmítl a šli ihned do pokoje. Jeho pokoj byl malý, ale za to útulný a s malým balkónem. Položil jsem si tedy batoh vedle jeho postele a projížděl pohledem všeho co jeho pokoj obsahoval. On zavřel dveře a pro jistotu zamkl. Přišel ke mě, chytl si mě kolem pasu a dal mi jednu z těch nejúžasnějších polibků. Nechtěl jsem s tím co jsme dělali nikdy přestat. Docela mě i mrzelo že jsem u něj jako jen ''kamarád'', ale nedalo se nic dělat. Byl jsem rád aspoň za tohle. S ním bych byl za každé situace. Za celý zbytek dne jsme nevylezli z pokoje, a ani jsme to neměli v plánu. Byli jsme spokojení s tím, že můžeme být spolu a hlavně sami.

Z pokoje jsme vylezli tehdy až večer kdy jsme si už vlastně řekli, že se půjdeme někam projít. Kousek od jeho domu bylo malé dětské hřiště kam jsme se při zpáteční cestě rozhodli si jít ještě sednou, protože se nám nechtělo dovnitř. Když jsem se opět na něj neustále díval všiml jsem si, že jeho oči jsou teď jiné než před tím. Zeptal jsem se ho tedy jestli se něco děje, nebo jestli nedělám něco špatně. ''Chtěl bych tě rodičům představit jako mého přítele, ale bojím se. Pomoct mi překonat ten strach můžeš ale jedině ty'' řekl. Nevěděl jsem co mám dělat. Neměl jsem s touto situací žádnou předchozí zkušenost. Tak jsme si tedy dávaly dohromady pro a proti. Nakonec jsme se rozhodli, že to uděláme, že nás tahle situace stejně nikdy nemine a proč to neudělat hned a bude klid. Řekl jsem, že si na kuráž ještě dám jednu cigaretu. A. neměl rád když jsem kouřil. Já byl rozhodnutý, že s tím přestanu, ale ať na mě netlačí. Někde v sobě jsem věřil, že bych to mohl díky němu dokázat. 

Děkuji všem co si můj příběh přečetli.Také děkuji za hlady, Follow, a případné komentáře Vážím si toho že to čtete je to nic moc toho jsem si vědom :). I když vás zatím moc není (snad :) ) dělá mi to radost. Budu se snažit psát co nejčastěji. Ještě jednou děkuji.