The most perfect boy [CZ]

Část 4.

Začínal být krásný západ slunce. Opravdu nádherný, takový co se nevidí každý den říkal jsem si. Seděli jsme oba na tom zábradlí a sem tam si povídali a jen se na sebe usmívali. Nikdy nezapomenu ten jeho krásný úsměv, byl opravdu tak nádherný spolu s těmi jeho neodolatelnýma očima, nebo se mi to jen zdá, a jí se dřív nebo později probudím zpět do kruté reality? Hlavou se mi honily miliony myšlenek, žádná mě ale nedokázala pořád donutit to co jsme oba asi chtěli. Chápal jsem, že chce abych asi první krok udělal já. Tak jsem si řekl, že si prostě napočítám do tří a udělám to ať se děje co se děle. Udělal jsem to!!! První myšlenka která mi na vteřinu proběhla hlavou, když jsem se konečně odhodlal.

Seskočil jsem ze zábradlí, otočil se k tomu nejnádhernějšímu stvoření, které se na mě překvapeně dívalo, ale pořád se usmívalo. Bože ten je dokonalý. Opatrně jsem k němu přistoupil a nechal ho sedět na tom zábradlí. Pomalu jsem položil mou ruku na jeho dokonalou tvář, a s obavou co udělá přiblížil k jeho božským rtům, a čekal na jeho reakci. Udělal to samé, a to mi dodalo větší sílu, chtíč, odhodlání ho poprvé políbit.

Naše první pusa, ne žádní smajlíci ve zprávách, ale skutečná pusa. Ani nejde popsat co se v tu chvíli dělo s mými pocity. Nezapomenutelný zážitek, když se vám někdo moc líbí a, jste z něj úplně vedle, pak spojíte vaše rty v jedno. Rozhodně nezůstalo jen u jednoho polibku. Seskočil a stoupl si těsně přede mě. Mohli jsme pokračovat v tom co jsme začali. Přišlo mi jakoby se čas úplně zastavil a naše polibky nenabírali konce. To mě ale ani jemu evidentně vůbec nevadilo. Pak se mě A. zeptal ''Takže to znamená, že my dva spolu?'', touto otázkou mě dostal na kolena. Ne, že bych nechtěl ale, přišlo mi to fakt brzo dojít k takovému závěru, přece jenom byli jsme poprvé spolu venku, a zase tak dobře jsme se neznali. Chtíč samozřejmě překonal všechny ostatní myšlenky, a já souhlasně kývl načež on se na mě podíval, usmál se a věnoval mi další z těch krásných polibků.

Bylo už celkem pozdě, a začínalo se ochlazovat. Rozhodli jsme se tedy že půjdeme domů, a on, že se bude muset vrátit na internát. Ještě než jsme se vydali dolů jsem ho pevně objal, a on mé objetí opětoval. Chytl jsem ho za ruku a dal mu ještě pusu. Pak jsme se už tedy vydali po dlouhé době zase dolů mezi civilizaci.

Za celou dobu co jsme šli jsem se nedokázal pořádně soustředit na nic jiného jen na ty jeho krásně hnědé oči, a na to co se nahoře odehrálo. U jeho internátu jsme se ještě rozloučili se slovy že se rozhodně chceme dále vídat. Objali se, vyměnili několik polibků a A. musel už jít. Já to měl na vlak ani ne minutu cesty, a za chvíli mi stejně jel vlak. Byl jsem rád že nebudu muset dlouho čekat. Jakmile jsme se rozdělili nasadil jsem si sluchátka a vydal se směrem na vlak. Celou cestu jak pěšky, tak vlakem jsem se pořád usmíval nad tím co se vlastně stalo. Byl jsem za to hrozně rád, ale zároveň jsem se bál že se každou chvíli probudím, a zjistím, že to byl jen sen. Neviděli jsme se ani pět minut a já věděl, že mi jeho objetí, a celkově jeho přítomnost bude chybět. Bylo to vše pro mě nové a já o to nechtěl už teď přijít. Samozřejmě jsme si zatím začali spolu zase aspoň psát než se budeme moct zase vidět. Po jeho příchodu na internát byl ihned obklopený zvědavými kamarádkami s otázkou ''Tak co?''. Večer jsme si ještě popřáli dobrou noc a šli oba spát.