The most perfect boy [CZ]

Část 2.

Napsal jsem spontánně tedy kamarádovi jestli bychom neprolomili ledy a zašly tedy už spolu ven, načež on souhlasil. Měl jsem štěstí, které já v životě rozhodně nemám, že dnes nic neměl, a měl krátké vyučování. Chodil na školu ve vedlejším městě, které nebylo ani tak vzdálené od toho mého. Dohodli jsme se tedy že přijedu já za ním. Sraz jsme měli ve tři hodiny odpoledne na vlakovém nádraží, kde mě počká. Ten den jsem nakonec zůstal spát u kamarádky, protože bych se pak neměl jak dopravit domů. Jel jsem tedy v jednu hodinu domů si pro věci ke kamarádce. Po mém příjezdu domů jsem si ihned zabalil to nejlepší oblečení co jsem dle mého názoru měl. Musím přeci udělat na první schůzce dojem že ano. Jakmile jsem měl vše sbalené šel jsem na zastávku počkat na autobus, který mi jel ani ne za půl hodiny po mém příjezdu domů. 

S kamarádkou jsme si ještě dali kávu, a probírali vše možné, i mou nadcházející schůzku. Čím více se blížil čas mého odjezdu, tím jsem začínal být nervóznější. Strašně moc jsem se na to naše první setkání těšil ale, zároveň jsem měl strach pokud bude vše tak jak jsem očekával. Mohlo se taky stát že by jsme se viděli poprvé a naposledy. Tuto možnost jsem si ale nepřipouštěl a, tak jsem se jí snažil rychle dostat z hlavy. Jsem bohužel asi moc naivní. S blížícím se cílem mé cesty vlakem jsem měl pocit jakoby mé tělo mělo být součástí imploze.

Vystoupil jsem na předem domluvené zastávce. ''Už ho vidím'', řekl jsem si a, začal se usmívat, také jsem pociťoval jak se začínám pomalu a jistě červenat, asi radostí že jej konečně vidím reálně a, ne na fotce. ''Ahoj'' říkám mu svým stydlivým hlasem, můj pozdrav opětoval. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat natož říkat ale, nemohl jsem z něj spustit oči. Byl tak nádherný. Ještě dokonalejší než na fotce. Měl hezké tmavě hnědé vlasy které si vždy tak hezky nechával po bocích na krátko zastřihnout, prostě jsou úžasné. Jeho čokoládové oči byli to nejúžasnější co jsem kdy v životě viděl. Dívat se do jeho očí bylo jako sledovat noční oblohu plnou zářivých a nádherných hvězd, a nebo jako sledovat nepopsatelně nádherný pohled na celou novou galaxii. Jeho oči mě tak moc přitahovali, že jsem se nedokázal na nic jiného soustředit. Vlastně byl nádherný cely. Byl o pár centimetrů vyšší než já, a taky mohutnější oproti mé hubené postavy jak by někteří známí nazvali. Jeho úsměv byl krásný ihned po očích a zároveň tak upřímný. A taky měl jedno z nejkrásnějších jmen jaké kdy může existovat.

Ještě než jsme se rozhodli někam jít řekl, že si skočí na internát pro mikinu pro případ kdyby se ochladilo. Já čekal venku před jeho internátem. Všiml jsem si že lidi vycházející z té samé budovy po mě pořád nějak zvědavě pokukují. Cítil jsem se nesvůj, ale on v tu chvíli přišel zpět. Na chvilku jsem si myslel, že cesta pro mikinu může být jen záminka aby se mě nějak zbavil v případě kdybych mu jakkoliv nesedl, ale to se naštěstí nestalo. Po jeho příchodu jsme se rozhodli, že se půjdeme třeba někam projít ''můžeme jít třeba na rozhlednu'' řekl a já souhlasil. Po cestě jsme si toho hodně řekli ale, chvilkami jsme byli i potichu a nechali se unášet vzájemnou přítomností. Vím že nemá rád ticho ale, on zase věděl že jsem ze začátku stydlivý, hodně stydlivý. Měl jsem pocit, že je vše aspoň z většiny tak jak jsme si to představovali.