The most perfect boy [CZ]

Část 5.

Já ale tu noc nemohl vůbec usnout. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu co se dnes odehrálo. Cítil jsem se jako v sedmém nebi, kdyby na mě někdo promluvil ani bych o tom nevěděl. Vnímal jsem jen jeho a dnešní zažitý den. Byli asi dvě hodiny ráno, moje snaha usnout, byla ale stále bez výsledku.

Bylo asi kolem desáté hodiny dopoledne. Ani nevím jak jsem usnul, ale bylo už ráno, asi tím neustálým přemýšlením se můj mozek natolik unavil a řekl si, že už je na čase usnout. Dnes jsem nemusel do školy, což pro mě bylo dobrý, nemusel jsem vstávat z postele a jen tak se povalovat. Po mém probuzení jsem ihned popadl mobil jako každé jiné ráno, ale dnes to bylo s očekáváním jestli najdu na displeji zprávu od něj. Byla tam, usmál jsem se. ''Dobré ráno, nemůžu na tebe přestat myslet. Chybí mi tvá přítomnost. :* '' . Další zprávy byli typu jestli se něco neděje. Chudák nevěděl, že mám volno, usmál jsem se, protože se mi líbila tahle jeho obava o mě. Ihned jsem mu tedy napsal že jsem v pořádku, a že mám volno a popřál dobré ráno.

Další dny tomu nebylo jinak. Psali jsme si od probuzení do usnutí. Dohodli jsme se že bychom se mohli vidět nejdřív přesně za týden. Náš volný čas od chvíle našeho prvního setkání směřoval primárně k tomu druhému, ostatní bylo nepodstatné až zbytečné, byli jsme prostě jen my dva. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled a, ani že by mě mohlo někdy potkat takové štěstí jako je on. Při něm jsem ale, měl pocit jakoby to láska na první pohled byla.

* O týden později

Opět jsem měl zase spát u kamarádky abych s ním mohl být co nejdéle. S A. jsme se dohodli že si dnes večer zajdeme do kina což pro nás oba bylo dobře, protože díky kinu dostal prodloužené vycházky. Měli jsme sraz opět ve tři hodiny na vlakovém nádraží. A. vzal sebou deku s tím, že se půjdeme projít někam do parku, případně si někde tam sedneme tak abychom nebyli rušeni. Cesta do parku nám trvala poměrně dlouho, protože si během víkendu stihl A. vyvrtnout kotník, tudíž měl sádru na kterou nesměl došlápnout. Kdyby mě nechal klidně bych si ho do toho parku odnesl v náručí. Byl odhodlaný tuto cestu zvládnout. Bylo krásné slunné počasí a my se jen tak povalovali na dece v parku. Dnes už jsem nebyl tak stydlivý jako při našem prvním setkání. Povídali jsme si snad o všem možném. Na šest hodin jsme měli rezervaci v kině. Obou se nám líbil Jurassic Park, proto jsme se rozhodli že půjdeme na ''Remake'' předchozích dílů, jen s tím rozdílem, že se ten nový díl jmenoval Jurassic World. Zarezervovali jsme si samozřejmě dvousedadlo, abychom se mohli při vší té tmě k sobě přitulit. Nastal čas kdy jsme se museli zvednout a jít směrem do kina který byl skoro na opačné straně města. S jeho úrazem jsme měli před sebou ještě dlouhou cestu.

Asi po půl hodině jsme již dorazili do našeho cíle, šel jsem tedy vyzvednout lístky, a společně ještě nám koupit nějaký ten popcorn a pití. Nějakou tu minutu jsme tedy pak ještě čekali až pro náš film otevřou kinosál. ''Už můžeme jít'' řekl A., našli jsme své číslo a společně si sedli a čekali až film bude moct začít. Jakmile se v kině ztlumili světla jsme společně s A. propletli své ruky v jednu. Byl to úžasný pocit jej zase držet. Věděl jsem že ho začínám pomalu a jistě milovat. Podle jeho očí jsem si dovolil hádat, že i on to tak cítí. Během filmu položil svou hlavu na mé rameno a já rázem začal pociťovat naprostou bezpečnost. Vzájemně jsme se ani na minutu nepřestali jeden druhého dotýkat. Když jsem hladil jeho úžasnou tvář, nevěřil jsem že může být ještě více úžasnější než jak vypadala. Miloval jsem tu jeho tvář posetou jeho krátkými vousy, on je sice neměl rád, ale já mu stále tvrdil opak. Vypadal s nimi neodolatelně.

Když film skončil, společně jsme se shodli, že jsme z něj toho moc neviděli, protože jsme se primárně věnovali jeden druhému, ale i přes to jsme se nám to něco málo co jsme viděli líbilo. Byl čas A. doprovodit na internát aby neměli obavy kde je. S tím taky přišel nehezký pocit loučení. ''Kdy se zase uvidíme?'' zeptal jsem se ho. Potěšila mě jeho odpověď, když mi řekl že co nejdříve to půjde protože je mu se mnou dobře. Zase jako minulý týden naše loučení trvalo až do doby kdy jsem musel odejít aby mi neujel vlak. Mám tě rád, zněli naše poslední slova.