šance na štěstí

kapitola 21

*o několik dní později*

Tessa

Už uběhl víc než týden od nepovedeného setkání s Dylanovými rodiči. S Dylanem už jsem o tom od toho dne nemluvila. Nechtěla jsem ho kvůli tomu trápit. Věnovala jsem se škole, tanci a samozřejmě Dylanovi. Dneska máme ve škole nějakou akci, proto končím dřív. Dylan to neví. A já se rozhodla ho překvapit.

Byla poslední hodina a byla jako na trní. Věděla jsem, že musím spěchat, abych to stihla. Profesor mluvil a mluvil a já každé dvě minuty kontrolovala čas. Už jen pár minut. Věci jsem měla sbalené, protože bych stejně nic nedělala, nikdy v téhle hodině nic nedělám. Konečně zazvonilo. Já vystřelila ze třídy jako blesk. Ven ze školy jsem vyběhla tak rychle jako ještě nikdy před tím. Utíkala jsem do pizzerie, protože se mi Dylan ve zprávě zmínil, že umírá hlady. Chtěla jsem mu udělat radost.

Zastavila jsem se na parkovišti před Dylanovou školou a zbývalo ještě pět minut do zvonění. Byla jsem překvapená, že jsem to stihla ještě s takovou rezervou. Postavila jsem tašku i kabelku na zídku. Hned jsem se na tu zídku vyhoupla taky.

Školní zvonění bylo slyšet až ven. Dveře se skoro okamžitě otevřely a ven začaly vybíhat skupinky lidí. Ze zídky jsem měla skvělý výhled. Vyhlížela jsem Dylana. Nic jiného mě nezajímalo, proto jsem se neuvěřitelně lekla, když se někdo dotkl mého kolene.

„Tebe neznám, kotě. Co tu děláš?" zeptal se nějaký kluk.

„Na někoho čekám?" pronesla jsem spíš jako otázku. Doufala jsem, že odejde, ale to se nestalo.

„Nechtěla by ses radši přidat k nám a zajít na jídlo?" zeptal se znovu. To už jsem uviděla Dylana. Mávla jsem na něj a on se usmál a okamžitě začal schovávat sluchátka.

„Nemám zájem. Jestli dovolíš, už musím jít," s falešným úsměvem jsem si posbírala všechny věci a odešla. Dylan mi šel naproti, ale pořád přeskakoval pohledem ze mě na ty kluky. Musel je znát.

„Ahoj," usmála jsem se na Dylana a dala mu pusu na tvář.

„Ahoj, co tu děláš?" zeptal se Dylan překvapeně.

„Skončila jsem dřív, chtěla jsem ti udělat radost. Navíc, přinesla jsem ti oběd," zasmála jsem se.

„Jsi dokonalá!" objal mě Dylan pevně a políbil mě.

***

Seděli jsme u Dylana doma v obývacím pokoji a sledovali film. U toho jsme jedli náš oběd. Já svůj salát a Dylan burger. Natáhla jsem se a ukradla Dylovi jednu hranolku. On nad tím jen s úsměvem pokroutil hlavou.

Dylan

Tessa mi ukradla druhou hranolku. Otočil jsem se na ni s pohledem, jestli to myslí vážně. Nevinně se usmála a kousla si do hranolky. Nechal jsem to být. Tessa už měla dojedeno, takže se teď rozhodla jíst asi můj oběd. Tessa se znovu natáhla a ukradla mi další hranolku.

„Vrať to! Měla sis koupit svoje," řekl jsem na oko výhružně.

„Je to jenom hranolek," mrkla na mě Tessa. Natáhl jsem se a Tesse hranolek ukousl těsně nad prsty. Podívala se na mě s otevřenou pusou. Musel jsem se začít smát.

„Zlato, zavři tu pusu," pohladil jsem ji po tváři, když jsem se uklidnil.

„Mohl jsi mě kousnout," řekla Tessa pořád trochu vyděšeně. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, když se ozvalo bouchnutí dveří. Vyděšeně jsem se otočil ke dveřím.

„Ahoj. Tesso jsem ráda, že tě zase vidím," objevila se v obývacím pokoji máma s velkým úsměvem. Mně v tu chvíli spadl kámen ze srdce.

„Zdravím," pozdravila Tessa. Já se na mámu jen trochu usmál.

Máma s Tessou si povídaly, zase. Já si aspoň v klidu dojedl jídlo a uklidil po nás ty krabičky. Tessa byla tak zabraná do rozhovoru s mámou, že si ani nevšimla mého odchodu. Chvíli jsem stál opřený o zeď vedle dveří, ale ani jedna si mě nevšímala, tak jsem se vytratil nahoru do svého pokoje.

Seděl jsem na posteli s notebookem na klíně a četl si už asi po milionté Tessinu povídku o mně. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. A hned na to se dveře pomalu otevřely.

„Ty jsi zase utekl," pousmála se smutně Tessa. Rychle jsem zaklapl notebook a podíval se na ni.

„Promiň, nechtěl jsem tam rušit. Ale jsem rád, že si s mámou rozumíš," usmál jsem se. Tessa přešla k posteli a vylezla si vedle mě.

„Mohl jsi zůstat. Aspoň bych tě nemusela hledat potom," usmála se Tessa. Chtěla ještě pokračovat, ale umlčel jsem ji polibkem. Tessa samozřejmě spolupracovala. Nebránila se, ani když jsem ji položil na postel a zajel jí rukou pod triko.

nová kapitolka je na světě :D jééé!! dlouho mi to trvalo já vím, vážně toho mám hodně hodně moc do školy :/ chtěla bych vám všem moc poděkovat za přečtení a hvězdičky... moc to pro mě znamená... snad se vám bude příběh líbit i nadále :) dneska je vážně hezky... sluníčko svítí... je teploučko a já... já mám tu nejskvělejší náladu za poslední týden!! :D a protože mám dneska narozeniny!! jo, slavím už dvacetiny, ale mám z toho radost jako malý dítě - nesuďte mě :D nicméně jsem se rozhodla dneska udělat radost vám všem čtenářům a dneska večer... možná spíš v noci... vyjde ještě jedna kapitolka!! :D užívejte den :)