šance na štěstí

kapitola 29

Dylan

Můj pokoj vypadal spíš jako skladiště. Po zemi se válely napůl prázdné krabice. Všude po zemi se válelo oblečení, ale to u mě nebylo nic neobvyklého. Každý večer jsem volal s Tessou, ale ani slovem jsem se jí nezmínil o mém stěhování. Bojím se toho, jak zareaguje. Proto jsem jí to ještě neřekl. Musím jí to říct z očí do očí. Zítra. Hned jak přiletí.

***

Konečně jsem se vyhrabal z postele. Bylo už skoro poledne. Šel jsem do kuchyně nachystat si něco k jídlu. Doma jsem byl sám, naštěstí. Uvařil jsem si jídlo a i s plným talířem jsem se vrátil do pokoje. Zapnul jsem notebook. Nejdřív se najím a pak se zase vrhnu do práce. Někdo mi ale zhatil plány. Přijal jsem hovor a rovnou zapnul i kameru.

„Ahoj! Neruším tě?" objevila se na obrazovce Tessa.

„Ahoj, akorát snídám. Jak to že voláš?" zeptal jsem se.

„Máme volno, vyhlášení je až později. Jak se máš? Co děláš celé dopoledne?" začala Tessa vyzvídat.

***

Povídali jsme si nějakou chvíli. Ale Tess už musela jít. Já si zapnul mix písniček a začal vyklízet stůl. Ve stole jsou stejně jen různé papíry a učení. Toho si nebudu moc brát. Spoustu toho určitě vyhodím. A taky že jo.

Zrovna jsem nesl plnou krabici zbytečností do popelnice. Akorát přijela máma z práce. Rovnou jsem jí pomohl s nákupem. A pak jsem se vrátil k úklidu svého pokoje.

Tessa

Hned po vyhlášení jsme se na hotelu sbalili a odjeli na letiště. Místo zítra ráno, můžeme letět už dnes v noci. Takže můžu překvapit Dylana. Na letišti skoro nikdo nebyl, takže jsme přes všechny kontroly prošli dost rychle.

Už jsme seděli v letadle. Hned jak letadlo vystoupalo do určené výšky, jsem si vytáhla knížku. Dost lidí v letadle spalo, ale mně se nechtělo. Nemohla jsem se dočkat příletu domů. Četla jsem si přes hodinu, když se mi začaly klížit víčka. Ani jsem si neuvědomila jak, ale usnula jsem.

Probudila jsem se o pár hodin později. Protáhla jsem se a podívala se na hodinky na levé ruce. Asi za půl hodiny by mělo letadlo přistát. Opět jsem si vzala do ruky knížku a začetla se do ní. Čas mi rychle utíkal a za chvíli už letuška oznamovala přistávání.

***

Bylo asi půl jedné odpoledne. Oblečená, nalíčená a s velkým spánkovým deficitem jsem stála před Dylanovým domem. Spala jsem asi tři hodiny, ale teď jsem měla něco lepšího. Natáhla jsem se ke zvonku a zazvonila. Po chvíli jsem slyšela dupot na schodech a otevírání dveří.

„Překvapení!" usmála jsem se na Dylana, který se objevil ve dveřích.

„Tess! Co tu děláš?" koukal na mě Dylan překvapeně.

„Přiletěli jsme ráno. Chtěla jsem tě překvapit. Jdu nevhod?" najednou mi tohle celé nepřišlo jako dobrý nápad.

„Vůbec. Pojď sem," usmál se Dylan a přitáhl si mě za ruku k sobě. Pevně mě objal a políbil. Vtáhl mě dovnitř do domu a zavřel za námi dveře. Najednou se ode mě ale odtáhl, protože se otevřely dveře.

„Tesso, ráda tě vidím. Už jsi doma? Jaká byla soutěž? Snad už neodcházíš?" zahrnula mě hned otázkami Dylanova máma.

„Vlastně jsem přišla před chvílí. Zrovna jsem všechno chtěla povědět Dylovi," usmála jsem se.

„Tak pojďte do obývacího pokoje. Taky bych si to poslechla," usmála se mile Charlotte. Kývla jsem a rozešla se tam. Dylan mě s protočením očí následoval.

***

S Dylanovou mámou jsme strávili skoro dvě hodiny. Jenže pak musela odejít. Podle Dylana naštěstí. S Dylem jsme šli nahoru, ale on se zastavil před dveřmi svého pokoje.

„Musím ti něco říct. Hned," otočil se ke mně. Dostala jsem strach.

„Jak jsem ti říkal, že jsem si našel byt. Tak je můj. Už jsem začal pomalu balit. Tak aby ses nelekla," pousmál se a otevřel dveře.

„Jsem ráda, že sis konečně něco našel. Kdy se budeš stěhovat?" promluvila jsem mezitím, co jsem kličkovala mezi krabicemi k posteli, na kterou jsem si sedla.

„Teď to neřešme. Hrozně jsi mi chyběla," sklonil se ke mně Dylan a začal mě líbat. Samozřejmě jsem spolupracovala.

„Taky jsi mi chyběl," dostala jsem ze sebe mezi polibky. Dylan mě pomalu položil na postel a polibky přesunul na můj krk. Jeho ruce jsem cítila pod trikem, které jsem už po chvíli neměla na sobě. Ani já nezůstávala pozadu. Hrozně mi chyběl.

předposlední část příběhu je konečně na světě :) omlouvám se, že tak pozdě, ale přes víkend jsem neměla čas... snad se kapitola líbí (mně přijde trochu o ničem) :D příště se na vás těším u poslední části téhle první série a pak snad dál i u druhé série... :)