šance na štěstí

kapitola 26

Tessa

Poslední měsíc utekl neuvěřitelně rychle. Já byla vlastně v jednom kole. Pořád jenom škola, učení, tancování a Dylan. S tím jsme spolu trávili spoustu času. Nejčastěji jsme se spolu učili na zkoušky. Teď už zbývá jen posledních pár dní školy.

Akorát jsem byla na cestě ze školy, mířila jsem do parku. Jako skoro každý den na mě čekal Dylan. Sotva mě uviděl, schoval blok a vykročil směrem ke mně. Přivítali jsme se a vydali se na můj trénink. Dylan mě měl doprovodit.

„Vadilo by ti, kdybych za tebou přišel po tréninku zase?" zeptal se Dylan, když už jsme byli skoro na místě.

„A nechceš na mě počkat tam? Mohl by ses koukat," navrhla jsem. Dylan se trochu pousmál. Oba jsme vešli do budovy. Já se šla převléknout a Dylan čekal na chodbě.

Společně jsme vešli do sálu. Zatím byl prázdný. Ještě je čas. Dylan si sedl do před zrcadla na zem a já se začala protahovat. Do sálu začali chodit i další lidi i můj taneční partner. S tím jsem se pozdravila a zkusili jsme si nějaké kroky na procvičení. Dylan nás pozoroval jako ostříž a mračil se.

„Nech toho, jsme jenom kamarádi. Tancujeme spolu od malička," přešla jsem k němu a prohrábla mu vlasy. Chtěla jsem si s ním ještě povídat, ale přišla trenérka.

Dylan

Koukala jsem se na Tessu, jak trénuje. Ten kluk by si některé dotyky mohl odpustit. Vůbec se mi to nelíbilo. Jo, žárlil jsem. Ale Tessa se o tom nedozví. Trénink jí už konečně skončil a já mohl zase dýchat bez toho, aby ve mně vřela krev.

„Jsem úplně mrtvá," postěžovala si Tessa, když si brala tašku.

„A taky zpocená," zasmál jsem se. Nemyslel jsem to nějak zle ale.

„Už se jdu osprchovat, abys se mnou vydržel," zasmála se Tessa a společně jsme vyšli ze sálu.

„Počkám na tebe tady," mávnul jsem rukou k lavičce. Tessa kývla na souhlas, dala mi pusu a s úsměvem zmizela v šatně.

***

Sedli jsme si v parku, Tessa se musela učit a já psal. Já už mám všechny testy za sebou. Taky už mi zbývá jenom poslední týden školy. A posledních několik týdnů doma. Ještě nevím, kdy přesně odjíždím, ale jelikož nechci bydlet na koleji, tak si musím zařídit spoustu věcí. Musím na to připravit Tessu, ale teď ji ještě nechci stresovat. Jako by mi ale četla myšlenky.

„Jak to vypadá s tím tvým bytem?" podívala se na mě Tessa.

„Zatím nijak. Ještě jsem se nekoukal," pousmál jsem se.

„Ty jsi případ," zasmála se Tessa.

„Nech toho. Mám lepší věci na práci, než shánět byt," chtěl jsem, aby to vyznělo vážně. Nepovedlo se. Rozesmál jsem se.

„A na vysoké budeš bezdomovec?" nadzvedla Tessa jedno obočí.

„Já si něco seženu, ještě mám čas. Neboj se," usmál jsem se a pohladil ji po tváři.

„No dobře," povzdechla si Tessa a zase se začala věnovat učení. Vážně jsem si ještě nic nehledal, ale proto, že se mi nechtělo. Ne že bych na to neměl čas. Ale Tessa má pravdu. Musím si něco najít.

***

„Děkuju, ale už bych měl vážně jít," mile jsem se usmál na Tessinu mámu. Už asi po třetí se mě zeptala, jestli u nich ještě nezůstanu. Jo, s Tessinou mámou si rozumím, zato s jejím tátou je to horší. Ten mě v oblibě rozhodně nemá. Dnes ale není doma, možná i proto mě Elizabeth pozvala.

„Nechceš tu přespat?" zeptala se znovu Elizabeth.

„Mami!" okřikla ji Tessa. Uchechtl jsem se. Tohle mi přišlo k smíchu.

„To nejde. Zítra je škola a já tu nemám věci," omluvil jsem se. S oběma jsem se rozloučil a šel domů.

***

Ve škole jsem se nudil. Už jsme skoro nic nedělali. Teda někteří vymýšleli projev na závěrečnou ceremonii, ale já se neúčastnil. Můžou být rádi, že tam vůbec přijdu. Já seděl v lavici se sluchátky v uších. Mohl bych psát, ale ve škole je to riskantní. Radši jsem brouzdal po internetu a hledal nějaký byt. Nic velkého, něco malého a cenově dostupného a hlavně něco blízko kampusu. Chci bydlet sám. Pár bytů se mi vážně zalíbilo. Uložil jsem si kontakty. Řešit to budu až doma. Nechci to moc řešit před Tessou. Nechci, aby měla pocit, že ji opouštím. I když ji opouštím. Nechci si to přiznat. Jsem srab.

omlouvám se, že kapitola nevyšla o víkendu, tak jak jste zvyklí... nejde o to že bych neměla čas... neměla no :D ... ale mohla jsem to vydat včera večer. upřímně ale... byla jsem unavená a líná... vážně se mi nechtělo po náročným víkendu nic dělat :D takže se ještě jednou omlouvám... snad se vám část líbí :)