I'm Person or Pokémon

*2*

Bylo poledné. Všichni studenti šli do jidelny pro oběd. Všichni si klidně povídali o tom co se stalo dneska ráno. Když Astra se objevile v jídelně. Tak všichni co tam byly ztichli. Sledovali každý její krok. Astra je ignorovala. Vzala si táct s jídlem a pítím. Sedla si jako obvykle na své místo. Rychle snědla oběd a šla se převlíc do těláku.

Astra
Ach jó! Tělák. Za co. Jsem opřená o zeď a čekám na učitele. Konečně přišel. Pozdrav. Pět koleček. A teď chystáme věci na laťku. Všechno bylo připraveno. Teď nás volal učitel podle jmen. Takže já mám smůlu a musím jako první. Dala jsem si vlasy do vysokýho culíku. Rozběhla jsem se a skočila. My vždycky začínáme na 90. Můj max skok přes laťku je 125. Takže ještě je toho dost. Elie dneska necvičila. Kvůli nosu. 100. Rozběhla jsem se a přeskočila. Pokusím se skočit o 5cm víc. Takže 130. Po chvílí se vystřídaly všichni ze třídy. Teď byla výška o 5cm víc - 105. Znova jsem se to přeskočila a takhle to šlo  až do víšky 125. Tu jsem pohodě přeskočila. Teď bude těší. 130 je tu. Nadechla jsem se a vydechla. Začala jsem se rozbíhat a......

Trochu ztrpení a....

A..... ano!! Přeskočila jsem. Byla jsem šťastná, že se mi to povedlo. No učitel mě pochválil, že jsem přeskočila 130cm. No učitel ukončil hodinu a rovnou dom. Ale hned až se převleču. Šla jsem se přezut. A můžu už jít konečně dom. Cesta byla aspoň pro mě hrozná, ale až jsem nikoho neviděla jsem se začala usmívat jako sluníčko na hnoji. Když jsem přišla domů a rovnou do kuchyně. Pozdravila naše a ukázala jsem jím známky. A o potyčce dneska ráno. Táta se smál a máma úplně něvěřicně hleděla. No... proč se táta směje je, že byl bývalý zápasník v boxu. Teď dělá něco jiného. Myslím, že dělá trenéra. Máma je chovatelka pokémonů. Dobrá kombinace co? Já se nevinně usměju a jdu do pokojčka. Udělat jako každý den. Domácí úkoly, naučit se do školy a konečně volno. Rozhodla jsem se jít do lesa. Převlékla jsem se.

Řekla jsem rodičům, že jdu do lesa. Kývli a řekli mi abych nejpozději přišla 18:00 hodin. Protože budu přenocovat v lese. Šla jsem za barák rovnou do lesa. Vždycky mě to uchvátí. Chvílí se procházím a dívám se kolem. Rozběhnu se a smějí se. Doběhla jsem ke krásné louce plné květin. Zastavila jsem se. Zatočila jsem se a smála jsem se. Zastavila jsem se. Nadechla jsem se a začala zpívat.

Pokémoni se objevili. Musela jsem se zasmát, když jsem dozpívala. Nadechla jsem se a spustila.

Začalo se stmívat. Podívala jsem se na mobil. Kolik je hodin. Bylo 17:40. Usmála jsem se. Zamávala jsem pokémonum a běžela dom. Pro věci. Doma jsem  byla do 10 minut. ,,Ahoj mami, tati." řeknu s úsměvem. Je pravda, že jsem se už dlouho neusmála nebo zasmála. ,,Ahoj zlato." řekla mamka. ,,Ahoj." řekl táta. Šla jsem do pokojčka se převlíc. Leginy a vzala jsem si mikinu. Triko jsem neřešila a ještě přezut. Když jsem byla hotová, tak jsem šla do kuchyně. Kde mám věci. Nemám toho hodně. Spacák a batoh. A věci kdyby se něco stalo mám v batohu. Mobil jsem měla na 95% nabitý. Rozloučila jsem se s rodiči a vyrazila do lesa. Obloha byla bez mraků. Měsíc krásně svítí s hvězdami na nebi. Byla to krása. Byla jsem na louce s pacákem. Sedla jsem si a začala zpívat.

Měla jsem zavřené oči. Takže jsem neviděla pokémony co přišli sem. Když jsem otevřela oči. Byla jsem fakt překvapená. Tolik pokémonu na jednou místě. Usmála jsem se na ně a podala jednomu modrou bobuli. Chvíli váhal, ale pak si to vzal bez váhání. Musela jsem se zasmát. Otočila jsem se k ohni. A sledovala plameny. Vždycky mě uchvátili. Lehla jsem si a do několik sekund jsem spala.

Ráno
Probudí mě zpěv ptáčků a paprsky slunce. Mírní vánek foukal. Stromy slabě šuštili. Bylo to nádherný pocit. V stala jsem a udělala něco s vlasama. Když jsem si vlasy spravila. Dala jsem si něco na zub. Šla jsem se projít. Procházela jsem se lese. Pokémoni zpívaly. Bylo to krásný. Sedla jsem si ke stromu a poslouchala jsem zpět pokemonů. Poslouchání zpěvu Pokémonů je fakt úžasný. Nevím proč, ale začla jsem zpívat taky. Zpívala jsem společně s Pokémoni. Bylo to úžasný. Cestou zpátky, jsem dokonce tančila. Dneska, fakt nevím co do mě vjelo. Každou chvíli se něco dělo. Pokémoni mě sledovali. Asi tak po půl hodině přestanu a jdu zpátky do táboráku. Měla jsem dobrou náladu.

Takhle to šlo další den. Večer se šla na večeřit, už byla zpátky z stanování. Užila jsem si to a zítra škola. Skvělý, že? Pro mě ani ne. Zase se mi budou vyhýbat. U večeře jsem přemýšlela, že bych mohla zkusit parkur. Láká mě to. Musela jsem se ušklíbnout, protože to co chci dělat, mě trochu mrzelo. Neměla bych kde cvičit. ,,Eeee.... Mami?" zeptala jsem se. ,,Ano zlatíčko?" zeptala se máma milé. ,,No.... Chtěla bych se zeptat...." na chvíli jsem zmlkla ,,jestli byste mi dovolili dělat pa-parkur." při slově parkur jsem se zakoktala. Mamka nevěděla co na to říct, tak se toho ujal táta. ,,Na co parkur?" zeptal se mě. ,,No, tak jsem furt zalezlá v pokoji nebo v lese. Aspoň za dům bych chtěla něco za dům. Prostě chci vypotřebovat energií." odpověděla jsem tátovy. Chvíli bylo ticho. Ty dva dny co stanovala v lese si porovnala myšlenky. ,,No tak fajn. Aspoň nebudeš zalezlá anebo někde v lese." řekl táta. ,,A kde bys to chtěla?" ,,Na zahradě tati. Máme asi tak tři kilometrovou zahradu. No, a chtěla bych aspoň 1,5 kilometrů na parkur. Prosím, prosím!!!" žebrala jsem. ,,No tak dobře." nakonec povolili rodiče. Já jsem je mohla ustívat za boha. Oba moji rodiče se tomu smáli, protože byla to dlouhá doba, co jsem byla tak šťastná. ,,Dobře, teď upaluj spát." řekla mamka. Kývnu a jdu se umít, vyčistit zuby a do pyžama, a rovnou do postele. Ani během 5 minut jsem usla.
------------------------------------------------------------------------------------
Čau lidí. Doufám, že se vám díl líbil. Dejte koment a votes.

Vaše BlueLucaria.