Příběh se týká mladé Astře Sheilové..
Pro všechny byla ta divná, protože jedné noci se jí změnili oči a vlasy se jí prodloužili..
Jediný Pokémoni se jí nebáli a braly mezi sebou..
Příběh plného dobrodružství, zábavy, smutku, neštěstí, nebezpečí...
Pohled třetí osoby: Jacob a Astra se dívaly furt do očí. Bylo mezi nima úplné ticho. Dokud ho nepřerušila Astra. ,,Co chceš?" zeptala se ho. ,,Nic. Šel jsem si pročístit hlavu a slyšel jsem tě zpívat." řekl Jacob. ,,Hm.." odfrkla si Astra a se zavřenýma očima projde kolem jeho. Jacob jí chytl za rameno a chtěl se jí zeptat jak se jmenuje. ,,Hrr.. co chceš furt?!" řekla už naštvaně Astra. ,,Chci se tě jen zeptat, jak se jmenuješ?" řekl Jacob. ,,Si to zjisti. Ale od de mě to neuslyšíš." řekla a vysmekla se mu z držení. Šla rovnou do třídy. Za pět minut začíná další hodina - chemie. Jacob na střeše zaraženě chvíli stál. Když se vzpamatoval šel taky do třídy.
Astra Proč mě otravuje? Proč? Hrr.. sedím si klidně v lavici a ignorují všechny. Ani si nevšimnu, že začala hodina. ,, Poprosím slečnu Sheliovou, aby nám řekla o čem jsem mluvil." řekl profesor chemie. Trhla jsem sebou. ,,Nevím." řekla jsem naštvaně. ,,Ale, ale.. že by naše nejpilnější a nejchytřejší studénka poprvé nevěděla?" řekl kousavě. ,,Ano, máte pravdu pane profesore. Pokud dovolíte. Můžete pokračovat ve výkladu nebo to bude muset udělat někdo jiný? A tím nemyslím sebe." řekla jsem naštvaně. Ostatní vytřeštily oči a odstoupili od demně. Pak jeden spolužák promluvil. ,,S-s-svítí t-ti o-oči." řekl. Ale nejdívnější bylo na tom, že jsem se začala měnit na nějaké monstrum!! Podívala jsem se do zrcadla, který mi podal. Pořádně mi svítí oči. Kdyby byla tma tak by se tu lidí normálně viděli. Měla jsem v sobě tolik vzteku, že jsem to už nevydržela. Že jsem ani neudržela zrcátko. Proměnila jsem se na nějaký zvíře. Všichni byly ode mě na druhé straně třídy. Podívala jsem se na ně. Hned jsem vyskočila z okna a zrdhala do nejbližšího lesa, co tu je. Se divím, že jsem přežila ten pád. Vyskočila jsem až z třetího patra a to je dost vysoko. Když jsem doběhla do lesa. Furt jsem nezastavovala a utíkala hlouběji. Zastavila jsem a rozhlídla. Kousek od demě byla řeka. Šla jsem k ní. Podívala jsem se do vody a uviděla jsem ne svůj odraz. Nevypadala jsem jak člověk, ale jako vlk s devíti ocasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takhle teď vypadám. Sedla jsem si a zklopila hlavu dolů. 'Co mám dělat? Já tak nechci zůstat. Prosím chci svoje tělo.' myšlenky mi probíhá jí v hlavě. ------------------------------------- Takže.. po sto letech nový díl! Doufám, že líbí. Ano vím tentokrát je kratší, ale co mám dělat. Nemám moc času kvůli škole.
