Příběh se týká mladé Astře Sheilové..
Pro všechny byla ta divná, protože jedné noci se jí změnili oči a vlasy se jí prodloužili..
Jediný Pokémoni se jí nebáli a braly mezi sebou..
Příběh plného dobrodružství, zábavy, smutku, neštěstí, nebezpečí...
Astra Zvonil mi budík. Probudila jsem se s úsměvem na tváři, protože jsem si vzpomněla co mi dovolili rodiče. Rychle jsem udělala ranní rutinu, vyčistila jsem si zuby, vlasy jsem si dala do vysokýho culíku. Trochu změny, ne? Převlékla jsem se a vzala jsem si tašku. ,,Ahoj mami, tati!" pozdravila jsem rodiče. ,,Ahoj." řekli oba současně. Vzala jsem si chleba a povídala jsem si s rodiči. Při povídání jsem hlídala čas abych mohla jít. Bylo 7:20 a já se rozloučila s rodiči a šla do školy. Cestou do školy jsem běžela. Lidí tu moc nebylo, ale i tak tu bylo živo. Po cestě do školy jsem skákala po všem možným. Ať je to zábradlí, schody, prostě vše co bylo možný. Popravdě byla jsem dost ohebná. A když říkám "dost" tak je to fakt moc. Dneska mi nemůže zkazit náladu ani ty coury. Ve škole jsem byla za necelých 10 minut. Přezula jsem se a šla do třídy. Ve třídě moc lidí nebylo. Nachystala jsem si věci a šla na záchod s chřebínkem. Napadl mi jak si dám vlasy. Stojím před zrcadlem a přemyšlím. Nakonec mi vznikl tenhle účes.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela jsem se usmát. Tenhle účes se mi moc líbí. Vrátila jsem se do třídy. Když jsem vešla podívali se na mě. Já je ignorovala a šla jsem si sednout. Bylo 7:50. 'Hmm.... vlasy my zabrali 20 minut. No co.... ale stojí to za to.' Musela jsem se nad "mima" myšlenkama usmát. Do třídy vešly coury. Házeli na mě hnusené výrazi. Já se jich nevšímala a čuměla ven z okna. Jen pro zajímavost. Sedím vzadu u okna. Po chvíli přijde učitel a za ním nějaký kluk. 'Zdá se mi to, nebo tu máme nového spolužáka?' pomyslela jsem si. No asi bych měla poslouchat. ,,Dobrý den třído. Dneska vám přišel nový žák. Prosím představ se." řekl Jak se tvářil? Znuděně. To vám řeknu. Takový znuděný výraz se neukazuje jen tak. ,,Hm.. jmenuji se Jacob White. Je mi 17." řekl. Učitel ho poslal sednout. Sedl si do zadu, asi tak 3 lavice oddemě. Já jsem ho ignorovala a dívala se ven. Všimla jsem si jak ho holky sledují. Úplně po něm slintají. Já jen protočila oči a dívala se dál ven. Podívala jsem se na tabuli a málem jsem vyprskla smíchy. Tohle se probírá 3.ročníku na základnce. Panebože. On si spletl základku se střední! Vzala jsem tužku a gumu a začala si malovat. ,,Poprosím slečnu Sheliovou aby šla nám vypočítat příklad, když nemusí dávat pozor!" zakřičel učitel. Já jsem sebou trhla a neutrálním výrazem šla vypočítat ten pitomý příklad. Hodina skončila. O přestávce se k němu nahrnuli holky. Kluci si počkaly až se jich zbaví a budou se moc představit. Já si klidně sedím a dívám se na krajinu. Po chvíli vstanu a jdu na střechu. Ve třídě to teď nešlo vydržet. Ani na chodbách. Rychle jsem prošla abych byla už pryč. Schody na střechu jsem už brala klidně. Jeden po druhým. Otevřela jsem dveře a zavřela za sebou. Sedla jsem si na druhé straně, kde nebývá skoro nikdo. Stála jsem a poslouchala ten klid. Měla jsem chuť si zazpívat.
Chvíli jsem se dívala na nebe. Lítaly tám pokémoni. Usmála jsem se a otočila jsem se. Když jsem se otočila, že půjdu do třídy. Jsem uviděla jeho. Jacoba. Nechápu, proč leze za mnou. Dívali jsme si do očí.
Pohled Jacoba: Tss.. zas jít do nové školy. Proč se furt stěhujeme? Protože já dělám všude problémy. Rád se peru. (Mám rád hudbu.) Kamkoliv se přestěhujem jsou problémy. Vždy tu zůstanem tak půl měsíců. Pokud tady nebudu moc dělat problémy tak tu už zůstanem. Ale mám takový pocit, že to tu bude samý problém. Stál jsem před novou školou. Otevřel jsem dveře a šel se zeptat, kde je ředitelná. Zeptal jsem se jedné party kluků, kde najdu ředitelnu. Řekli mi ať jdu rovně a druhé dveře na právo. Kývl jsem na náznak díku a šel tam. Zaťukal jsem na dveře. Zevnitř se ozvalo ,,dále". Otevřel jsem dveře a pozdravil jsem. ,,Dobrý den, pane řediteli." řekl jsem. ,,Dobrý den. Co potřebujete?" zeptal se. ,,Dneska tu mám nastupovat." řekl jsem znuděně. ,,Smím se zeptat na jméno?" zeptal se. ,,Jacob White." odpověděl jsem. ,,Dobře. Pojď zavedu tě za třídní. Máte s třídní teď hodinu." řekl a vstal. Šel do kabinetu pro uču. Já čekal až přijdou. Otevřeli se dveře a vyšel ředitel a nějaká učitelka. ,,Jessico. Tohle je váš nový žák. Jacob White." řekl. ,,Ráda vás poznávám. Pojďte půjdem do třídy." řekla ona. Kývl jsem a šel za ní. Šli jsme dlouhou chodbou ke čtvrtím dveřím. Otevřela je a šla do vnitř a já za ní. Znuděně jsem čekal. ,,Dobrý den třído. Dneska vám přišel nový žák. Prosím představ se." řekla uča. ,,Hm.. jmenuji se Jacob White. Je mi 17." řekl jsem. Uča mě poslala sednout. Sedl jsem si do zadu. Ignoroval jsem hodinu. O přestávce se ke mně nahrnuly všechny holky. Po pěti minut mě nechali být. Po chvíli se mi představili kluci. ,,Čau. Já jsem Gray Fullbers." řekl jeden kluk, tedy Gray. ,,Já jsem David Beckham." řekl druhý kluk, teda David. ,,A já jsem James Bond." řekl poslední, James. Povídali jsme si. Řekl jsem, že jdu na čerstvý vzduch. Šel jsem na střechu. Otevřel jsem dveře od střechy. Šel jsem na okraji střechy. Po chvíli jsem slyšel zpěv. Šel jsem se podívat kdo to je. Podle hlasu je to dívka. Viděl jsem černovlásku. Po chvílí skončila a otočila se na mě. Měla červené oči. Jak se vlastně jmenovala? Kurňa, nevím. Hleděli jsme si do očí. ------------------------------------------------------- Ahoj lidí. Doufám, že se vám díl líbil. Omlouvám se za pravopisné a gramatické chyby.
