Jak jsem poznala GEJMRA

Několik vět na závěr

* Docela jsem se rozepsala, tak nevím, jestli to radši nenazvat: Závěrem jedna menší slohovka o pětseti slovech :D

Eliška se probudila ze svého snu, a tím náš příběh skončil.

Je to už docela dlouhá doba, před kterou jsem začala psát tento příběh o Eliščině poznávání a seznamování se s GEJMRovou osobností, neuvěřitelných sedm měsíců. To, že celý příběh bude pouhým snem mě napadlo již někdy na samém začátku, nějak jsem se té myšlenky chytla a použila ji. Snad Vám nevadí, že není zakončen větou: 'A žili šťastně až do smrti,' ale je uzavřen v trochu smutnějším duchu. Chtěla jsem, aby to bylo pokud možno alespoň trošku originální, něco, co nenajdete v každé druhé knížce.

Přijměte moji omluvu zejména za mou stálou neaktivitu... Ne vždy mám úplně čas a ne vždy si ho najdu mezi všemi mými povinnostmi, jindy zase nemám tu správnou "slohovou náladu" a napsat nějakou větu je pro mne v určité době poměrně nadlidský úkol. Snažila jsem se, aby vše dávalo smysl a většinou jednotlivé kapitoly píšu i několik hodin.

Dále se Vám omlouvám za spoustu chyb, které jste museli přetrpět při čtení, ať už jde o mé nepřesné znalosti češtiny nebo různé překlepy či neznalost daného tématu nebo cokoli jiného. Děkuji všem, kteří mě na některé chyby upozornili, abych je mohla opravit.

Doufám, že by nic z tohoto příběhu neurazilo a ani se nijak nedotklo obzvláště samotného GEJMRa a ani nikoho jiného... k takovým účelům tento příběh napsán nebyl. Přece jen jsem během psaní těch 22 kapitol zmínila hodně jmen a spoustu věcí a ne všem se to musí líbit. Pokud máte kdokoli nějaký problém nebo nějakou připomínku, určitě mi napište.

Chtěla bych Vám všem moc poděkovat, za to, že jste tento příběh četli, že jste pro něj hlasovali, za úžasné komentáře, které jste zde pod ním zanechali, snad jsem si je všechny přečetla a pokud možno Vám odpověděla. Je neskutečné s kolika z Vás, čtenářů, jsem si takhle pár slov, někdy i vět (občas i více vět) psala. Člověka to vždy hrozně moc potěší.

Nejednou se mi stalo, že jsem se dívala na všechny ty počty přečtení a hlasů, na ty úžasné komentáře nebo když jsem zjistila, z jaké dálky se díky Wattpadu spojujeme :), nejen z druhé strany České republiky, ale také i ze Slovenska a dojetím se mi začaly po tvářích koulet slzy. Nahoře můžete vidět obrázek, na kterém jsou screenshoty pořízené během celé doby, co tento příběh píšu. Je zajímavé, kolik čtenářů postupně přibývalo... Díky za úžasnou podporu, kterou od Vás dostávám a za Váš čas, který jste věnovali tomuto příběhu.

Když se to vezme z čistě teoretického hlediska, tak pokud by trvalo přečtení jedné kapitoly průměrně čtyři minuty, celkový čas strávený čtením tohoto příběhu se pohybuje někde okolo jednoho týdnu. Samozřejmě je to pouze přibližně, protože každý čte jinak rychle, ale to nic nemění na tom, že je to pro mě dost nepochopitelné.

Zvláštní dík patří MenTeovce, která název tohoto příběhu zmínila v jedné ze svých knížek, a myslím si, že spousta z Vás právě čte tyto řádky pouze díky ní. Ještě jednou díky MenTeovko.

Snad jsem zde vypsala všechno, co jsem měla na srdci (a že toho bylo :D). Na závěr děkuji, že jste se mnou vydrželi až do úplného konce. Vážím si toho.

Můj obrovský dík patří GEJMRovi, protože bez něj by tento příběh nikdy nevznikl.

L
E
D
V
I S K A💚