Jak jsem poznala GEJMRA

2. Kulečníkový souboj

Chvíli ještě přemýšlím o tom, co se právě seběhlo. S Ondrou jsem nikdy nic neměla, náš skvělý vztah byl čistě kamarádský, takže Janino rozhořčení není zcela oprávněné. Ale kdybych já měla přítele, taky bych asi nechtěla, aby někdy i každý druhý den, jindy zase jednou za měsíc chodil s někým jiným do baru pod záminkou, že jde hrát kulečník. Takže té neznámé Janě vlastně asi trochu rozumím.

Potom záležitost Jana - Ondřej házím za hlavu a potřebuji se nějak povzbudit. Nejradši bych si zahrála kulečník, ale momentálně nemám s kým. Většina mých přátel má partnera či partnerku nebo v některých případech dokonce rodinu nebo už mají na dnešek něco naplánováno a hlavně se mi nechce někoho teď v pátek večer otravovat.

Po Tomovi si nechávám přinést něco silnějšího na povzbuzení. Ihned mi alkoholický nápoj připravuje a servíruje na stůl. 

,,Díky, Tome." 

,,Nemáš zač, Eliško," křikne na mne ještě než odběhne k nově příchozím hostům.

Chvíli jen tak sklesle sedím a bezmyšlenkovitě hledím na podtácek přede mnou. Jediné co vnímám je skutečnost, že z mojí sklenice postupně mizí tekutina.

Nevím, jestli to má co do činění s přítomností alkoholu v mé krvi, ale právě mě napadl trošku bláznivý plán. Zvedám se ze židle a bez dovolení si přisedám k vedlejšímu stolu. 

,,Ahoj hoši. Já se jmenuji Eliška. Nechtěl by si jeden z vás dát partičku kulečníku? Prosím," doprošuji se. 

,,Tady Michal si s tebou určitě rád zahraje a pokud hraješ hodně dobře možná ho i porazíš," řekne jeden kluk hlasem, který mi něco nebo někoho neustále připomíná. 

,,Ne, jdi ty. Já stejně neumím hrát tak dobře jako ty a ještě musíme vyřešit tu grafiku, viď Honzo," pohlédne Michal k poslednímu ze tří kamarádů. 

,,Jo jen jdi," zamyšleně zamumlá Honza hledící skrze poloprázdný půllitr.

,,No, když myslíte... Neurazilo by tě doufám Eliško, kdybych tě porazil. Jen málo kdo mě totiž dokáže porazit," se vší skromností přednese můj vyzývatel.

,,Vůbec. Já už dlouho hledám někoho, kdo by mě porazil levou zadní," podotknu s rozzářeným úsměvem na tváři. 

,,Na tři vítězné?" zeptá se ve chvíli, kdy dojdeme ke kulečníkovému stolu s krásným zeleným potahem. Já na to pouze přikývnu a hra může započít. 

,,Začínej, dáma má přednost." 

,,Děkuji pěkně," rozehraji hru a snažím se navázat rozhovor. ,,Jak se máš takhle při pátku?"

,,Celkem dobře, ale práce máme až nad hlavu. No, sem jsme vlastně s mými kolegy Honzou a Michalem přišli hlavně kvůli nějakým pracovním záležitostilem. A jak se daří tobě?" 

,,Teď už se mám skvěle. Přišla jsem si zahrát, abych si trochu zlepšila náladu, to mi vždycky pomůže. Ale můj kamarád to nakonec zrušil. A kde to vlastně pracujete?" s touto otázku posílám zelenou kouli přímo do díry. 

,,Wau, dobře ty! Ehm..." odkašle si. ,,Pracujeme s počítači. Sice to není úplně přesné pojmenování, ale asi by se dalo říct, že jsme programátoři“ vzhlédne k mému obličeji, možná se chtěl přesvědčit jestli mou tvář nezahalil jen nachápající výraz. A nakonec ještě dodá: ,,Dohromady ještě s dalšími lidmi mimo jiné spravuji server u jedné hry, nevím jestli jí znáš, jmenuje se Minecraft." 

,,Ale ano. Možná tomu nebudeš věřit, ale někdy, rozuměj tomu velmi zřídka, si i Minecraft zahraji. Ale myslela jsem si, že tyhle hrananté kostky se v dnešní době už tolik nehrají a pro většinu lidí neznamenají nic víc než minulost.“

,,Tak to se, doufám, nikdy nestane. Minecraft je prostě legendární hra plná nepřeberných možností,“ usmál se.

,,Asi musí být super pracovat s počítačovou hrou. Sen každého kluka." 

,,Super..." zamyslí se. ,,Jak se to vezme, z jedné strany je to úžasné, ale je s tím spousta práce, obzvlášť v poslední době, kdy se blíží Vánoce přidáváme nové minihry a naši buildeři, jakožto stavitelé a designeři našeho serveru, mají plné ruce práce s realizováním zasněžených lobbíček. Právě teď se Honza s Michalem domlouvají podrobnosti ohledně hlavního lobby, což je vlastně taková hlavní hala, ve které čekáš, než tě to napojí do nějaké minihry," jako kdyby to dělal každý den, jen tak mimochodem vše osvětlí natolik, aby se i lajk dokázal orientovat v jeho řeči.

,,Bude s tím spoustu práce po dalších několik dní a věcí, které ještě musím nějak zařídit je víc než dost," trochu si posteskne.

,,Leží na tobě asi hodně zodpovědnosti," podotknu s nádechem obdivu.

Rozhovor se stočil ke hrám, dále potom k našemu oblíbenému jídlu (zjistila jsem, že doslova miluje burgery všeho druhu, ale jinak sní skoro všechno) a nakonec, netuším jak jsme k tomu došli, jsme se začali bavit na téma popeláři.

,,To už jsi znovu vyhrála? 3:0 pro tebe. Gratuluji k vítězství, jde ti to fakt úžasně," prohodí. 

,,Děkuji. Ty nehraješ taky vůbec špatně, naopak ještě nikdy jsem nehrála s nikým, kdo by to uměl tak skvěle jako ty. K výhře ti vždy chyběl jen malinký krůček," úsměvem mi poděkuje a na krátký okamžik jeho ruka spočine na mém rameni. Mezitím už jdeme zpátky ke stolu, kde sedí Michal a Honza.

,,Rozdrtila tě teda pěkně, to se musí uznat," řekne Honza a Michal ho doplní: ,,Sice jsem to sledoval z dálky, ale vypadalo to úžasně. 3:0, velká poklona Eliško." Tato slova skoro nevnímám něco mně právě zřejmě došlo.

Ano, všechno to do sebe zapadá jako jednotlivé dílky puzzle. Už si asi umím vysvětlit ten záhadný, ale přesto krásný smích.

Odtáhnu svého soupeře stranou, potřebuji se ho na něco docela důležitého zeptat. 

,,Mohu mít na tebe takovou trošku osobnější otázku?" 

,,Jen se ptej," vybídne mě s širokým úsměvem na tváři. 

,,Dobře," nadechnu se a nejistě pokládám otázku. ,,Možná je to úplný nesmysl, možná taky ne," pomalu začínám. ,,Jestli nebudeš chtít, tak mi neodpovídej, je to pouze na tvém uvážení." Na moment se odmlčím a sleduji mladíkovy nedočkavé oči. ,,Napadlo mě jestli..." hledám co nejvhodnější slova. ,,Jestli náhodou nejsi slavný youtuber, GEJMR?"