Jak jsem poznala GEJMRA

9. Návštěva

Vyšli jsme z mého bytu na chodník a já jsem roztáhla puntíkovaný deštník.

,,To potřebovat nebudeš,“ mávnul GEJMR rukou a odemkl své auto.

,,Ukončujte prosím výstup a nástup, dveře se zavírají!“ napodobil hlas z nádražního rozhlasu a přidržel mi otevřené dveře od předního místa.

,,Děkuji. Nechtěl bys pracovat na nádraží?“ s humorem jsem poznamenala a nastoupila na místo spolujezdce.

,,No, nemuselo by to být tak špatný,“ připojil se k mému smíchu.

GEJMR oběhl auto, posadil se za volant a nastartoval. Pustil nějaké písničky a pobrukoval si do melodie. Cestou jsme si povídali o hokeji, protože Česku se letos opravdu daří, zatím porazili všechny tři soupeře a dneska hraje další zápas proti Rusku. K úspěchu možná dopomáhá i domácí atmosféra a povzbuzování všech českých fanoušků hokeje. Kvůli sychravému počasí po ulicích téměř nikdo nechodil, všichni raději zůstali ve svých domovech nebo se přepravili pomocí aut.

Uvědomila jsem si že vlastně nevím, kde bydlí, a tak jsem se ho na to po asi deseti minutách cesty, když jsme zastavili na semaforu, zeptala:

,,Kde vůbec bydlíš?“

,,To brzy uvidíš, už tam skoro budeme,“ odpověděl mi tajemně. Jeli jsme asi dalších pět minut a celou cestu vytrvale pršelo.

,,Blinkry blikají, stěrače stírají,“ řekl a zabočil na příjezdovou cestu k malému, světle zelenému domku.

,,To bylo ve filmu Vrchní, prchni, že?“ ujišťovala jsem se o správnosti své domněnky.

,,Jo jo. Můj oblíbený film, ale už jsem ho neviděl strašně dlouho, naposledy asi tak rok zpátky,“ potvrdil mou myšlenku.

,,Stará dobrá česká komedie. Já ji mám taky celkem ráda, ale neviděla jsem ji už pěkných pár let.“

,,Tak a jsme tady,“ prohlásil GEJMR a zaparkoval auto vedle zeleného domečku. Vystoupili jsme a za stálého deště přeběhli ke vchodu. GEJMR rychle odemknul a pozval mě dovnitř.

Dovedl mě do jeho pracovny. V pravém zadním rohu zabíral své místo rohový stůl s počítačem, dvěma monitory, myší, klávesnicí a mikrofonem. Naproti dveří bylo vybudováno veliké okno s výhledem na město a hned vedle visela polička se sbírkou různých mikrofonů. U levé zdi stál ještě jeden pracovní stůl, na kterém byly úhledně poskládány nějaké papíry a tužky. Celá místnost byla vymalována do černé barvy, s výjimkou levé stěny, kde bylo krásně vystiženo logo Batmana. Zem byla pokrytá také černým kobercem a doplňovala tak tajemnou atmosféru tohoto pokoje.

,,Máš to tu tak krásné... krásné a tajemné zároveň,“ ohromeně jsem promluvila.

,,Děkuju. Škoda, že nesvítí slunce, mezi sedmou a jedenáctou hodinou vždycky sluneční paprsky dopadají přímo sem na to logo,“ názorně přejede prstem po zdi na daném místě, ,,a vypadá to pak opravdu kouzelně. Mám dojít pro něco k jídlu?“ nabídne se.

,,Děkuji, dones mi jen nějakou vodu k pití, prosím,“ pohladím ho po jeho dokonalých vlasech.

,,Dobře, zatím se posaď,“ ukáže směrem k jedné ze dvou židlí.

Položím si věci na židli a notebook na GEJMRův pracovní stůl s papíry a jdu se podívat na jeho sbírku mikrofonů. Napočítala jsem jich osm. Kousek vedle mikrofonů byly vystaveny dvě YouTube tlačítka za 100 000 odběratelů, jedno určené kanálu GEJMR a druhé vedlejšímu kanálu Gejmrovec.

,,Sto tisíc diváků... a dnes je na jeho hlavní kanále téměř osmkrát víc sledovatelů, už jen asi pouhých patnáct tisíc odběratelů a bude to osm set tisíc. Neskutečné číslo,“ zamyslím se.

Vzadu na poličce byly vystaveny nějaké obrázky, na všech byl hlavním námětem GEJMR, povětšinou inspirovaný jeho skinem z Minecraftu. Jeden jsem vzala do ruky a prohlížela si ho. Byl na něm překrásně nakreslen GEJMR s pitíčkem v ruce. Autory obrázků byli zřejmě fanoušci a fanynky, kteří své výtvory poslali GEJMRovi a on si je vytiskl. Položila jsem ho zpátky a šla si sednout na židli.

V moment, kdy jsem dosedla na židli přišel GEJMR se skleničkami s vodou.

,,Už se to nese,“ prohodil a položil vše na stůl.

,,Děkuji. Jak se ti tu vlastně natáčí?“ zeptala jsem se a rozhlédla se po jeho pracovně.

,,Úžasně. Je tu klid, dobrá akustika, nikdo mě tu neruší, mikrofon mám momentálně taky kvalitní a internet to celkem taky zvládá. Co víc si přát,“ usměje se.

,,Zahrajeme si ten Minecraft? Ukážu ti tu novou vánoční minihru Vykrm prase. Nemůžu se dočkat, co na ní řekneš,“ zasměje se.

,,Určitě si jí zahrajeme. To bude jistě nějaká kulišárna,“ usmála jsem se a stiskem tlačítka zapnula notebook.