Jak jsem poznala GEJMRA

18. Perníčky

Dnešní sobotní ráno zahajuji miskou cereálií. V jedné ruce svírám lžíci a v té druhé držím mobil a zběžně projíždím napříč internetem. Téměř všude se psalo o hokeji, jak o dosavadních vynikajících výsledcích, tak i o očekávaném finálovém zápase. Dále meteorologové předpovídali sníh a velice nízké teploty a zprávy upozorňovaly řidiče na klouzavou vozovku a varovaly je před možnými dopravními nehodami.

Nakonec jsem se nějakým způsobem dostala na instagram a objevila fotografii, u které jsem se na chvíli pozastavila:

,,Gejmřeji, Gejmřeji, tohle jsme si nedomluvili, že to někde zveřejníš,“ trošku vykolejeně jsem řekla s pusou, plnou pšeničných lupínků. Pod obrázkem mnou vytvořeného dortu bylo psáno, že se líbí téměř sedmi tisícům lidem a popisek od GEJMRa:

,Děkuji za úžasné ohlasy pod posledním videem, hrozně mě potěšily a jsem rád, že se vám speciál líbil. Je neskutečné, kolik lidí mě už sleduje. Díky moc PS: Jelikož se s vámi nemůžu rozdělit o tento výborný dort, tak tady máte alespoň fotku.‘

Sice o mně nebyla žádná zmínka, za což jsem byla ráda, protože jsem nikdy nestála o pozornost tolika lidí, ale myšlenka, že mé ne příliš dobré cukrářské schopnosti byly takto zdokumentovány, mně sebevědomí nepřidala. Na druhou stranu byl včera GEJMR z této sladkosti nadšený a asi se mu opravdu líbila, když ji takto vystavil světu, což převažovalo mé zkoprnění natolik, že jsem dvakrát poklepala prstem na této fotce a dál ji už neřešila.

Dojedla jsem snídani, umyla nádobí a připravila si ingredience na těsto na perníčky: hladkou mouku, vejce, máslo, cukr, med, perníkové koření a jedlou sodu. Vánoce se blíží rychlostí blesku a já pomalu nestíhám ani ty perníčky, které jsem mamince slíbila. Ale když tak nad tím přemýšlím, tak musím už jenom domalovat obraz pro GEJMRa, což dá ještě dost práce, zabalit všechny dárky a před tím, než odjedu k rodičům tady ještě trochu poklidit. Vytáhla jsem ze skříňky váhu a začala odvažovat mouku.

Postupně jsem přidávala všechny suroviny a nakonec se pro jistotu podívala do receptu, jestli jsem na něco nezapomněla.

,,Eh... to jsem trochu přepískla,“ povzdechla jsem si, když jsem zjistila, že jsem přidala o dvě vejce navíc.

,,Hmm... tak upeču dvojitou dávku, vždyť jsem vlastně chtěla donést i perníky dětem do školy,“ usmála jsem se nakonec, a jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Jakmile bylo těsto hotové, tak jsem ho vložila do ledničky a zavřela dvířka.

Následně jsem si umyla upatlané ruce a přesunula se do pokoje, kde na stole ležel rozpracovaný obraz, zapnula jsem písničky a pustila se do práce. Malováním jsem strávila celé dopoledne a poté zhodnotila, že k dokončení budu potřebovat ještě asi další dvě hodiny. Teď jsem ale odešla do mé milované kuchyňky, kde poslední dobou trávím opravdu dost času, usmažila si k obědu sýr a do trouby jsem zasunula plech s hranolkami.

Po vydatném obědě jsem si lehla k televizi a na chvíli si odpočala. Jako obvykle se v televizi nedalo najít nic zajímavého, tak jsem šla péci perníčky. Vytáhla jsem odložené těsto, mouku na podsypání a formičky s vánočními motivy, vyvalovala jedno těsto za druhým a plnila plechy, na kterých jsem rozložila pečící papír, perníkovými stromečky, kapry, hvězdami a dalšími tvary.

Když jsem z trouby opatrně vytahovala třetí várku, někdo zazvonil. Položila jsem horký plech na dřevěné prkénko a běžela otevřít. Prsty zaprášenými od mouky jsem otočila klíčem v zámku.

,,Ahoj Eliško, měl jsem cestu kolem, tak jsem se stavil,“ překvapil mě z druhé strany dveří GEJMR.

,,Jsem přišel nevhod, že?“ dodal, když zpozoroval mé vyhrnuté rukávy odhalující až po lokty umoučněné ruce.

,,Ne, pojď dál. Jen dám péci poslední dva plechy,“ pozvala jsem ho dovnitř.

,,Povedly se?,“ otázala jsem se GEJMRa, který ochutnával jeden z již hotových perníků.

,,To víš, že ano, ale jestli to bude takhle s tím sladkým pokračovat, že mě budeš takhle vykrmovat jako v té minihře, tak se nevejdu do žádného oblečení,“ usmál se.

,,Toho bych se nebála,“ zasmála jsem se, ,,myslím, že toho v nejbližší době už moc péci nebudu, ani to do Vánoc nestíhám.“

Vzala jsem krabičku a začala přerovnávat perníčky.

,,Nemůžu ti nějak pomoci?“ ozval se GEJMR.

,,Tak dobrá, přerovnej to, prosím, já si zatím skočím umýt ruce a zbytek perníčků můžu upéct později.“

V koupelně jsem si opláchla ruce a rychle šla do pokoje přesunout nedokončený obraz do skříně, aby ho GEJMŘej nezahlédl a vrátila jsem se zpět k němu. Cukroví už bylo přerovnáno a GEJMR seděl na židli.

,,Podívej,“ zamával vzduchem vstupenkou na zítřejší finále mistrovství světa v ledním hokeji, ,,co myslíš, kdo vyhraje?“

,,Ty jdeš...“ nedořekla jsem otázku, ale on už kývnul hlavou a přejel prsty přes lístek, který svíral v ruce a odkryl tak druhou vstupenku.

,,A ty půjdeš se mnou,“ dodal vzápětí na vysvětlenou a na jeho tváři se rozhostil široký úsměv. Nevěřícně jsem střídavě hleděla na něj a na ty papírky, s kterými si pohrával mezi prsty.

,,Řekni to ještě jednou,“ vyzvala jsem ho, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem slyšela dobře.

,,Zítra jdeme na hokej, ty a já, Česko proti Kanadě,“ zopakoval a podal mi ten drahocenný kousek papíru.

Hleděla jsem na něj s otevřenými ústy, neschopna říci jedinou hlásku. Pořád dokola jsem četla slovo od slova, vše, co zde bylo napsané, Czech Republic-Canada, IIHF Ice Hockey World Championship, O2 arena, jména sponzorů a organizátorů, umístění a další informace.

,,Děkuji, děkuji moc,“ padla jsem GEJMRovi do náruče, ve chvíli, kdy jsem se konečně vzpamatovala, dokázala něco vyslovit a dostatečně se vynadívala na tu úžasnou vstupenku. ,,Ještě nikdy jsem živě na hokeji nebyla,“ dodala jsem.

,,Ale nemáš za co, jsem rád, že jsi šťastná.“

Nakonec jsme si lehli k televizi a pustili si poslední díl námi rozesledované filmové série, Batman a Robin. Během filmu jsme si povídali, smáli se a užívali si společně strávené chvíle.

Nakonec musel GEJMR odejít. Ještě jsem nechtěla, aby šel, ale nenechal se přemluvit. Stála jsem mezi vchodovými dveřmi a do nastávajícího šera mu mávala na rozloučenou, dokud nezmizel za rohem jednoho domu. V rychlosti jsem ještě dopekla perníčky, několik jich snědla k večeři a připravila se ke spánku. Vylezla jsem do postele a za tiché melodie písniček usnula.