Jak jsem poznala GEJMRA

15. Panika

,,Áá, pomóc!" zakřičím z plna hrdla, když se vzbudím z děsivé noční můry, v které GEJMRa, přímo před mýma očima, mučí zvláštní postava, beroucí na sebe podobu spousty různých lidí od mých kolegů z práce až po GEJMRovy nejlepší přátele nejen z youtube. ,,Uff, pouze sen. Ještě, že tak," uleví se mi a hodnou chvíli těžce oddychuji.

Náhle se mým pokojem rozlehne hlasitý zvuk telefonu, oznamující doručení nové zprávy. Promnu si oči a pomalu slézám z postele. Zahledím se z okna na oblohu, která nevěstí nic jiného než prudký liják. Dnes se mi opravdu nechce ven, ale nedá se nic dělat.

,,Kolik asi může být hodin?" pomyslím si a poodstoupím ke stolu. Beru do ruky mobil a shledávám oznámení, že mi napsal, kdo jiný, než GEJMR a díky této skutečnosti se mi na tváři objeví široký úsměv. Všimnu si také dvou zmeškaných hovorů od GEJMŘeje. Co důležitého asi potřebuje, že mě tak shání? Asi jsem musela spát opravdu tvrdě, když mne to neprobudilo. Ještě než otevřu naši konverzaci, sjedu zrakem k horní části obrazovky a vytřeštím oči na digitální hodiny.

,,To není možné! Nemůžou být dvě hodiny odpoledne. Že bych zaspala? Jestli mě vyhodí z práce... Jen to ne!" Křečovitě svírám telefon, div ho nerozdrtím. Nejradši bych s ním praštila o zem, ne ze zlosti, ale díky zoufalství, které mě v tento moment zcela ovládlo. Vždyť tuto práci vykonávám jen několik měsíců a rozhodně o ni nechci přijít, na to ji mám až moc ráda.

Po chvíli jsem se nakonec odhodlala přece jen zavolat do školní kanceláře.

,,Nádech, výdech. Všechno bude v pořádku," povzbuzuji se a znovu zapínám obrazovku telefonu a smutně, se spoustou obav hledím na hodiny hlásící čtvrt na tři.

,,Moment..." pozorněji zkoumám displej. ,,Dnes je sobota?!" překvapeně vyhrknu a panická hrůza mě v tu ránu opouští a střídá ji zmatek.

,,Jsem já normální?" promluvím, když se dostatečně vzpamatuji z falešného poplachu. ,,Ne, to opravdu nejsi, Eliško. Jak si můžeš splést sobotu s pondělím a díky tomu takhle vyvádět?" sama si odpovím.

Konečně se dostávám ke GEJMRově zprávě a při vzpomínce na včerejší večer mi poskočí srdce. Odemykám obrazovku a hledám zprávu. Přidržím prst na ikoně a po nepatrném okamžiku již čtu ne jednu zprávu od GEJMRa:

Jak jsi se vyspala? Nechceš se stavit ke mně? Plánuji se dnes podívat na nějaký film asi na Batmana a bylo by super, kdybys tu byla se mnou. Od té chvíle, kdy jsme se viděli naposledy mi už chybíš...

Nezajdeme spolu na oběd? Prosííím, prosíím... Smutně koukám.

Chtěl jsem tě vzít do jednoho úžasného podniku, kde jsem potkal tu nejkrásnější, nejbáječnější, a nejlepší slečnu na světě <3, která mě v ten onen krásný den brutálně rozdrtila v kulečníku XD, ale vzhledem k tomu, že už je jedna, tak poobědvám sám. #ALONEGEJMR

Nestalo se něco, Eliško, že mi vůbec neodpovídáš??? Pokud mi nedáš teď hned vědět co se děje, tak k tobě okamžitě jedu.

,,Aj, jako by se toho dnes už dost nepokazilo. Ale trpělivost má GEJMR vskutku úctyhodnou, když první zprávu odeslal již pár minut po půl osmé." Přemýšlím co mu mám odpovědět a po chvilce hloubání přece jen poskládám pár ne úplně nejvhodnějších slov za sebe, které následně odešlu:

Promiň, omlouvám se ti, ale až před chvílí jsem se vzbudila.

Na odezvu od GEJMRa nemusím čekat dlouho:

Vyspala jsi se alespoň do růžova? A zdálo se ti něco krásného? Nechápu jak se ti povedlo spát až do odpoledne. Zrovna ty vždycky vstáváš brzy. Ani nevíš jak jsem se bál, že se ti něco stalo. Nicméně se na tebe budu těšit s tím nejspíš večerním filmem. Doufám, že přijdeš.

Odpověděla jsem na GEJMRovy otázky, pouze jsem se velkým obloukem vyhnula mé noční vidině. On mi už potom dále nepsal, zřejmě měl nějakou práci. Já bych se asi mohla konečně převléknout a nasnídat, tedy naobědvat.

Položila jsem talíř se škubánky a mákem na stůl, připravila jsem si pouze jednoduché, rychlé jídlo, protože hlady už skoro nevidím a začala jsem polykat jeden škubánek za druhým.

Sotva jsem domyla poslední špinavý příbor a uložila ho pěkně zpátky na své místo, zazvonil zvonek. Vzala jsem klíče a mé kroky směřovaly k domovním dveřím. Netuším, kdo může stát na druhé straně dveří, a tak když otočím klíčem v zámku a zatáhnu za kliku, věru mě překvapí GEJMŘejova usměvavá tvář. Vrhnu se kolem jeho krku a on mě k sobě přivine.

,,Jsem hrozně moc rád, že jsi v pořádku."

,,Já jsem neskutečně ráda, že tě opět vidím. A ještě jednou se ti omlouvám," na okamžik sklopím zrak k zemi. ,,A co, že jsi sem zavítal v tuto dobu, film se bude konat až večer, nebo ne?"

,,Nemohl jsem to vydržet, když jsi neodpovídala ani po více jak šesti hodinách, tak jsem se vypravil za tebou, ale nakonec jsi mi přece jenom napsala a teď jsem zde," usmál se.
,,Nepojedeme ke mně už teď?"

,,Já jsem pro," souhlasila jsem, odběhla jsem si pro bundu, zamkla dveře a odjeli jsme ke GEJMRovi.

Sotva jsem vkročila do obývacího pokoje, přišli ke mě Arnošt, Trevor a Bob a začali se otírat o mé nohy. GEJMR se tomu pouze zasmál a přešel k televizi. Dokud GEJMŘík připravoval Batmana hladila jsem a hrála si se všemi kocourky. Potom jsem si šla sednout vedle GEJMRa na sedačku a společně jsme si užívali film a doslova si vychutnávali herecké výkony zachycené na kameru v osmdesátých letech minulého století.

,,Nepustíme si ještě dvojku?"

,,Jak jsi uhodla, že nepustíme?" zachytí můj pohled GEJMR.

,,Proč?" nechápavě zareaguji.

,,Ne, promiň já tě jen tahám za nos, taky mám chuť se podívat na pokračování. Filmovým maraton může pokračovat," řekl a následně spustil na televizi další díl, Batman se vrací.

Ty další dvě hodiny strávené u televize utekly jako voda.

,,Čtvrt na sedm pryč, asi už půjdu domů. Dneska jsem převážně spala, tak by asi nebylo od věci udělat něco do práce," usměji se a zahledím do jeho očí.

,,Chceš odvézt autem?"

,,Budeš moc hodný," pročísla jsem mými prsty jeho lehce neupravené vlasy.

,,Tak jsme tady, díky za skvělé odpoledne," dovedl mě GEJMR od auta k mému domovu.

,,Já děkuji tobě a omlouvám se za to dopoledne."

,,Vše dávno odpuštěno," upřímně řekl.

,,Hezký zbytek dne," zamával na rozloučenou.

,,Měj se krásně," pozdvihla jsem ruku, ,,a dobrou noc."