V malém městečku Roudnice, severojižně od Tadžikistánu, se v jeden chladný večer narodilo dítě, kterému osud přidělil náročnou cestu.
Jeho matka skonala po vyslovení jeho jména. Bohužel jí nikdo nerozumněl, a tak kvůli jejím výrazným přednostem pojmenovali malou holčičku Prdela.
Z Prdely vyrostl silný a nezávislý sirotek a ve svém pátém letadle objevila své nadání pro vraždění lidí fundamentálními předměty denní potřeby. Snesl to chudák chlapec Jeroným Jeroným Jeroným z tamější farmy.
Nikoho by ani nenapadlo obviňovat malé děvče z chladnokrevné vraždy, takže se na vinného i přes spoustu podezřelých nikdy nepřišlo. Protože Prdela byla bystrého myšlení, začala toho využívat a vraždění pro ni bylo na denním pořádku, narozdíl od čištění zubů.
Časem se pro Prdelu stalo běžným rituálem nechávat si části svých obětí, ať už kosti, svaly, nebo kusy oblečení. Své trofeje si zamykala do dětské rakvičky (bohužel už bez dítěte) pod postel, kde už začínalo být nepříjemné dusno.
Lidé se často podivovali nad tím, proč to děvče tolik páchne, ale dávali to za vinu jejímu orálnímu ústrojí.
Starý pan Horst byl tak znechucen, že mu nedělalo problém plivnout Prdele do obličeje, kdykoliv šla kolem, přičemž ji často uhodil svou zubní protézou, v důsledku čehož měla Prdela na čele jizvy od zubů. Nic takového by se nestalo, kdyby pan Horst používal Coregu nebo obyčejnou izolepu. Po pár týdnech zmizel za záhadných okolností.
Ponaučení: Než plivnete do obličeje sadistickému masovému vrahovi, vždy se ujistěte, že vám pevně drží zuby.
ČTEŠ
Cesta Osudu
HumorPřipravte se naši společníci lidské i mimozemské rasy a připoutejte se, protože tenhle příběh vámi otřese v dosud nepoznané míře, jelikož žádný jiný vámi ještě takhle neotřásl. Vydejme se ruku v ruce s krvelačnou bestií na cestu za dobrodružstvím. ...
