Připravte se naši společníci lidské i mimozemské rasy a připoutejte se, protože tenhle příběh vámi otřese v dosud nepoznané míře, jelikož žádný jiný vámi ještě takhle neotřásl.
Vydejme se ruku v ruce s krvelačnou bestií na cestu za dobrodružstvím.
...
Prdele se chvíli zdálo, že je vše zcela v normálu. To bylo jen do té doby, než si na posteli lehla na něco tvrdého. „Co to do prkvančic...?!?" vyjekla Prdela, když spatřila, co to leží na její posteli. Bylo to zrcadlo na bezmála třímetrové tyči, vedle kterého ležela krabice od Mike.
Najednou zrcadlo zapištělo melodii, která nápadně připomínala umírajícího lachtana a v něm se objevila Rachanda. „Přesně Prdelo, do Prkvančic, nevěděla jsem, že jsi tak inteligentní!" pravila baba nadšeně. „Vesnice, do které se máš vydat se jmenuje Prkvančice, jak jsi to uhodla?" ptá se. „Euiii?" pravila moudře Prdela.
„Aha. No to je jedno. Tohle skladné zrcadlo slouží ke komunikaci, nyní se se mnou můžeš kdykoliv spojit. Je to jako Facetime, ale daleko lepší, protože jsem tam jenom já. A teď si otevři krabici, ale napřed si přečti ten vzkaz." vychrlila Rachanda na jeden nádech. Prdela tedy vzala pergamen a začala číst.
Tyto skvělé botičky teď vybal z této krabičky. Dala mi je babička, aby mi věřila každá lamička. Boty vždy spolehlivě fungovaly, dočkala jsem se s nimi nejedné pochvaly. Posloužit by měly i tobě, pokud si je neobuješ, skončíš rychle v hrobě. Bez nich tě lama zabije, poslouží jí k tomu magie. Proti magii nemáš šanci, Je to horší, než když útočí kanci.
Prdela otevřela krabici a nemohla uvěřit té příšernosti, kterou tam spatřila. „No to si ze mě děláš zadnici." vydechla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co to má u všech lam znamenat??" vyjekla Prdela. „Nelíbí se ti? To teď frčí" řekla Rachanda a nastavila do objektivu zrcadla své škaredé nohy, na kterých měla snad ještě příšernější boty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ne, vlastně jak vidím tyhle, ty moje se mi docela líbí." odpovědělo děvče pohotově a boty si nazulo. „A teď už mě tu nechej, jdu si sbalit své věci." ukončila hovor Prdela.
Vzala si svůj oranžový ranec s potiskem sluníčka a začala sbírat věci z podlahy, některé i odlepovat ze stropu. Vzala si své ochranné kalhotky po babičce, malinko děravou deku, tři mince, za které si stejně nic nekoupí a svou krásnou barevnou čepičku s vrtulkou. A samozřejmě také nějaké ženské potřeby, jako třeba nůž a oštěp. Vše si zkontrolovala a spokojeně kývla, že má vše potřebné. Nasadila si slamáček a vyskočila na parapet, aby vylezla oknem, protože od dopolední hádky s panem Worstem o složení čokoládových tyčinek neměla dveře. Respektive ja pan Worst zazdil. Naštěstí měla lepší figuru než Rachanda. Jinak by se ven nedostala.
Otevřela okno, udělala krok, spadla hlavou do bláta, zvedla se a vyrazila východozápadním směrem. Za dvacet minut jí došlo, že měla jít směrem západovýchodním, a tak raději došla zpět k domu, aby se neztratila. Podruhé už šla dobře, za což se musela pochválit. Po dvou hodinách si vzpomněla, že nechala doma ono veledůležité neskladné zrcadlo, a tak se pro něj vydala zpět.
Doma si ještě uvědomila, že má mít na hlavě turban, a tak vzala kus koberce z postele a omotala si ho kolem hlavy. Popadla tyč zrcadla, ale nevešla se s ním do okna, tak ho položila na parapet a sama vylezla. Natáhla se pro zrcadlo a vyndala ho ven.
Otočila se a zděsila se. Pět centimetrů od jejího obličeje totiž stála lama, pravděpodobně ta, která ji má provázet. Lama se děsivě zazubila, odstoupila, odkašlala si a spustila:
„Já jsem ona bájná lama, vydejme se spolu do neznáma. Budu ti dělat průvodce, dejme si však pozor na důchodce. Se mnou se nikdy neztratíš od teď pomalu ale jistě chlupatíš. Umím se zbavit tvých nepřátel, ty budeš pouze můj pečovatel. Budeš mě krmit, hladit a česat, ale varuji tě- mé bradavky nesát! Proč se vše rýmuje, tě asi zajímá, Rachanda si na to své lidi najímá. Já třeba mluvím jenom veršovaně, jednou jsem viděla Horsta ve vaně. Musím říct, že jsem ráda, že ses ho zbavila, Protože než ho zas vidět nahého, radši bych kyselinu vypila. Vlastně jsem kluk, ale takhle se to rýmuje líp, pokud myslíš, že ne, přejede tě Jeep."
„... Žáby jsou zelené, kanárci žlutí, neumím rýmovat, jdi do prdele." odvětilo děvče.
Ponaučení: Nikdy se nehádej s někým, kdo umí zazdít dveře.
