Ptáčci cvrlikali, květiny krásně voněly, no zkrátka to vypadalo na krásný a slunný den.
Lamák se již několik hodin oddával klidnému spánku, v důsledku čehož si nevšiml, že mu slunce již dávno zlehka hladilo svými paprsky jeho pečlivě upravovaný pedoknírek.
Zrovna si nechával zdát sen o tom, jak se stane popovou hvězdou. Byl oblečen v krásných stříbřitých šatech a i ze spaní si prozpěvoval:
„Everything was going well,
chewing gum under a spell,
I looked to you as it fell,
and now it's on the ground.
I'd trade my soul for some more
take it and be out the door,
the only thing I'm looking for,
but now it's on the ground.
Your stare was holding,
short shorts skin was showing,
hot day wind was blowing,
where do you think you're going gum?
Hey I just met you,
and I'm so dumb,
I think I'll cry,
I just dropped my gum.
And all the other boys,
they tried to catch it,
but I think I'll cry,
I just dropperd my gum.“
Jak ve snu, tak i ve skutečnosti ho tato píseň rozbrečela. Připomínala mu ten hrozný den. Den, kdy jeho život oficiálně ztratil smysl. Den, kdy upustil žvýkačku.
Semlelo se to takhle: Hideáš si kráčel ulicemi Londýna. Navštívil pár obchodů a za chvíli měl odlétat domů, když tu najednou dostal chuť na kafe. Šel si jej koupit, ale jak všichni dobře víme z reklam na Orbitky, pokud chcete brát do letadla kafe, musíte koupit další letenku. Hideáš seděl na letišti a věděl, že kafe nestihne dopít, neměl však dost peněz na dvě letenky. Po krátké hádce s kávou zanechal uražený poloprázdný kelímek na stole a se slovy Čau, kávo!, si vložil do úst Orbitku s příchutí spermitu. Štrádoval si to k letadlu a zářivě se usmál na letušáka, který mu už už chtěl nabídnout místo v první třídě, když vtom se to stalo. Žvýkačka se prodrala přes lamákovy rty a díky síle gravitace padala k zemi. Hideášovi nezbylo než žvýkačku nešťastně pozorovat. Podlomila se mu kolena a s jejím dopadem zároveň dopadl na zem i on. Vzlykal a klel, nebylo mu to však nic platné, žvýkačka byla nadobro pryč. Domů odletěl mezi zavazadly a od té doby mluvil pouze ve verších.
Znovu a znovu se mu v jeho snu přehrával tento příšerný den, když najednou někdo rozrazil dveře pokoje.
„Slečno Prdelinkoo, jsme tu, jak jste si nás přála! Jistě se již těšíte na svou velkou proměnu, naděláme z vás salám, chci říct krasavici!" ječela nějaká bezmála stoletá dáma na jehlových podpatcích a s velice výrazným mejkapem, absolutně neladícím k jejím mrkvově oranžovým vlasům, která právě doklopýtala k posteli. Hideáš začal pištět, a zakrýval si svůj nahý hrudník.
„Inu, takhle jsem si vás tedy nepředstavovala, ale nemějte strachy, spousta lidí vypadá po ránu i hůř." pronesla překvapeně, ale dál se přibližovala k vyděšené lamě. Ta zdravý rozum postrádající žena zřejmě stále věřila, že stojí před Prdelou. Lamákovi se však stáhlo hrdlo a samým zděšením nemohl najednou ani promluvit.
„A tu hruď si taky nezakrývejte, stejně jste plochá jako zadnice mého dědy! A chlupatá jste zrovna tak, tudíž stejně není nic vidět! Ale nebojte, o to se také postaráme, až s vámi skončíme, budete mít kozičky hladké jako ten nejjemnější samet!" zasnila se žena, která o sobě z nějakého důvodu mluvila v množném čísle.
„Ale já nejsem Prdela,
copak jste se úplně posrala?" zakřičel nemile lamák, který znovu nalezl svůj hlas.
„Bez těch vulgarismů slečno, jste přece dáma, tak se podle toho koukejte chovat!" urazila se ta paní.
„Já nejsem žádná blbá dáma,
cožpak nevidíš, že jsem stoprocentní lama?
Strč si ty svoje šminky do zadku,
nebo z tebe nadělám kosatku!
Opovaž se jen dotknout mého ochlupení,
protože v takovém případě pro tebe budoucnost není.
Zrovna nedávno, minulý pátek,
Prdele jsem nabízel salámu plátek,
udělala dobře, že si ho nedala,
jelikož jsem ho vyrobil z tlejícího mývala.
Nemám problém udělat z tebe nový,
stejně ten mývalí nějak zvláštně voní.
Když už jsme u vůně, koupeš se snad ve stoce?
Jelikož tvůj parfém nevoní jak kytky na louce.
Pamatuj, že reklama může lhát,
a pak je z vůně najednou hrozný smrad.
Ale moment, na co jsou ty nástroje?!?
Mám dojem, že se s nimi kastruje!" zanotoval Hideáš. Babča ho však neposlouchala, přivázala ho k posteli, čehož si ani nevšiml a dál mu k tělu přibližovala kastrovací nástroj, neboli epilátor.
Za příšerného lamího jekotu Hideáše oholila, až z něj zbyl povadlý, narůžovělý a třesoucí se pytel masa. Vytáhla svůj kufřík s mejkapem a začala ho upravovat. Po hodinách mučení se na sebe Hideáš podíval a zděsil se.
Takovou hrůzu ještě nikdy nezažil.
"Vždyť vypadám jak lamí samice,
Cos mi to udělala ty plastová slepice."
"Z dálky to není tak špatné." odvětila tyranka. Mrkla na Hideáše a bez dalšího slova byla fuč.
Hideáš přejel naleštěným kopýtkem přes obličej.
"Je to snad špatný sen?
Teď se probudím a použiji fén." řekl si a štípnul se. Štípnutí zabolelo. Au.
"Ach né! Co mi to to děvče provedlo?
Ač nerad, musím přiznat, že se mu to povedlo.
Takže ta holka vzhůru byla,
jen dělala že spí, aby mě ošuntila.
Chtěl jsem pomstu sladkou,
mám však pouze stylový účes s patkou.
Teď se na mne nalepí lamáci,
už nedostanu svou vysněnou práci.
Ale na lamí holku vypadám pořád hezky,
zdá se mi to, nebo mi zvětšila cecky?
No jasný, mám teď silikony,
takhle sbalím jenom přihřáté leprikony.
Budou mi chtít udělat lamata,
i když mají ksichty jak prasata.
Prdela si to hezky odskáče,
Dovezu ji po kouskách do mekáče.
Prdelí maso bude lidem chutnat,
po něm budou si prsty cucat." zakřičel, když odhalil, co mu Prdela udělala.
Byl to jasný příslib pomsty.
Ponaučení: Lepší lama ve stáji než mejkouvr v posteli.
ČTEŠ
Cesta Osudu
HumorPřipravte se naši společníci lidské i mimozemské rasy a připoutejte se, protože tenhle příběh vámi otřese v dosud nepoznané míře, jelikož žádný jiný vámi ještě takhle neotřásl. Vydejme se ruku v ruce s krvelačnou bestií na cestu za dobrodružstvím. ...
