Cesta Osudu

Druhá část - Start

Prdela se rozhodla raději cereálie nedojídat. Místo toho si vzala pergamen a rozvinula ho.

Je to zelené a je to okurka. Co je to?

Prdela se hluboce zamyslela nad touto důmyslnou hádankou. „Tak s tímhle potřebuju poradit" usoudilo děvče trpící samomluvou.

Vydala se tedy do vesnice. V půli cesty jí došlo, že si zapomněla bezpečnostní bombarďáky po své babičce, jejichž účel byl prostý- ochránit nositelku od pana Worsta. Když tedy znovu vyrazila (tentokrát už patřičně vystrojena), její vlastní jmenovkyně- zadnice- byla vystavena nepříjemné situaci- zářezu.

Prdela prošla kolem pana Worsta, jenž měl jako obvykle kalhoty až u kolen, aby měl prostor pro svého macatého, již tak proslulého a i mužům známého Worsta Jr. Velkým obloukem Worsta obešla a štrádovala si to do centra, kde právě otevřeli farmářské trhy.

Začala se tázat náhodných i známých lidí na odpověď na onu hádanku, nikdo si s ní však nevěděl rady.

Když se zcela utahaná v poledne vrátila domů, byla v ještě větší depresi než ráno. V brzké odpoledne , když si poněkolikáté četla již zmiňovanou hádanku, si uvědomila, že má chuť na okurku (ne k jídlu), a tak se pro ni vydala za město do okurkového sadu.

Samozřejmě měla Prdela spoustu nápadníků, dávala však přednost okurkám před muži, jelikož okurky se nikdy neunavily, mohly se maximálně opotřebovat.

Dívka po chvíli bloudění dorazila k osvědčenému okurkovníku. Natáhla se pro jednu velice tlustou, když vtom na ni spadl těžký svitek pergamenu, který ji uhodil do hlavinky. „Au" konstatovala Prdela. Najednou jí došel význam této hádanky, a tak onen svitek vzala a rozvinula.

Přišla jsi, aby ses okurkou uspokojila,
význam první hádanky jsi u toho však objevila.
Okurku už ale nyní pusť z hlavy,
vydej se na cestu a dostůj své slávy.
Cesta to bude těžká a nebezpečná,
potkáš při ní dvojčata jednovaječná.
Bude se hodit spacák a deka,
doma tě velké překvapení čeká.
Sbal si své věci do rance,
měla bys míti i nějaké finance.
Určitě chceš vědět, kam tvé kroky mají směřovat.
Tenhle vzkaz ti má napovědět, tak nemusíš se strachovat.
Pokud tedy nejsi úplně vyjebaná, v takovém případě budeš do zítřka pohřešovaná.
My ale věříme, že to dokážeš,
i když se Rachandy možná otážeš.
Ptáš se nás, jak se s Rachandou spojit?
Přijdeš na to, jen musíš domů dojít.
Takže už asi k té nápovědě,
doufáme, že jsi dobrá ve vlastivědě.
Musíš se totiž západovýchodním směrem vydat,
po cestě by se k tobě měla ona lama přidat.
K vesnici musíš do pár dní dorazit,
pro lidi tam budeš jen hnusný parazit.
Jako parazit vlastně i nám připadáš,
nemůžeme za to, prostě tak vypadáš.
Hlavně ty tvoje nechutné zuby,
kvůli kterým ti hrozně páchne z huby.
To jsme ale už od tématu odbočili,
nyní je načase, abychom se dočasně rozloučili.
Tak už teď domů utíkej,
před dveřmi modlitbu odříkej.
Jinak bys mohla mít příhodu srdeční,
a to není dobré v odpoledne páteční.
Jak to teď ukončit nevíme,
tak už to přestaň číst ty blbej muslime.

„Velice impozantní." zhodnotila Prdela a vydala se domů.

Před dveřmi se zastavila, protože si na něco vzpomněla. Má odříkat modlitbu, jenže ona žádnou nezná. A tak se rozhodla improvizovat.

„Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi můj burger v balíčku. Opatruj ty sezamové houstičky, které mě brzo dostanou do rakvičky. Opatruj maso té lahodné kravičky, které jíme čerstvoučké rovnou z pánvičky. Opatruj tu smaženou slaninku, a taky rajčátka, ba i okurku. A taky hranolky, ty hlídej mi bděle, protože s omáčkou chutnají skvěle. No zkrátka celý můj oběd z mekáče, kdo mi ho spapá, pěkně to odskáče." proneslo děvče se sepjatýma rukama. Prdela otevřela oči, zhluboka se nadechla a vstoupila do dveří.

Ponaučení: Okurky pro ženu jsou lepší společníci než-li muži.