Cesta Osudu

První část - Nečekaná návštěva

V první den svého patnáctého letadla se Prdela probudila v jezírku své vlastní moči. „Ach, jsem to ale nezbeda!" povzdychla si a sledovala, jak se loužička vsakuje do matrace mezi své družky.

Zvedla se a došla k umyvadlu. Podívala se na zubní kartáček a znechuceně vydechla, až štětiny onoho kartáčku zčernaly a opadaly jako kvítky krásných kopretin v návalu strašlivě kontaminovaného vzduchu.

„Musím si nyní vypůjčit často používanou a již otřepanou větu Karla Gotta- Toto jsem tedy opravdu nečekal." pronesla mudrlantsky Prdela a šla se nasnídat.

Nalila si čerstvé mléko od místní slepice VorvÁni. VorvÁňa poprvé darovala své mléko, když jí bylo pět letadlo. Tenkrát se ještě bránila, ale Worst (bratr Horsta, který záhadně zmizel) věděl jak na ni, a tak, než aby se nechala znásilnit starým pánem s vrásčitým a povislým Worstem Jr, raději se nechala pěkně podojit. Ale protože VorvÁňa byla i přes svůj slepičí mozek velice atraktivní žena s tunou mejkapu na rypáčku, Worst si ji přivedl k sobě domů a ona svému osudu neunikla. Ach, sladký to život na vesnici.

Do mléka nasypala kornflejky z nejbližšího Lidlu (deset mil severojižním směrem). Při jezení se dívala z okna, až najednou narazila lžící do něčeho tvrdého. „Au, ty hloupá nevychovaná pizdo, takhle se chováme k hostům?!? Kdybych se neozvala, sežrala bys mě i s těma svýma lupínkama, jelikož místo sledování mého dramatického příchodu čumíš z okna!" zařvala na ni škaredá stará baba, jejíž hlava se z nevysvětlitelného důvodu objevila v Prdelině misce se snídaní.

Prdela se s otevřenou pusou překvapeně dívala, dokud na čarodějnici neukápla jedna z toxických slin, která babizně vyžrala díru do tváře. „Na to potřebuji náplast" zhodnotila odborně baba „A teď uhni, ať můžu vylézt z té misky, už začínám mít křeče." a tak Prdela ustoupila.

Čarodějnice vylezla z misky, která jí zůstala přichycená na sedince, a kritickým okem si Prdelu přeměřila. „Takže... Co děláš v mých cereáliích, smím-li se zeptat?" otázala se Prdela.

„Daleko odsud v neznámém kraji,
kde děti už dávno si nehrají,
je tajná zbraň skryta,
vytvořena byla pro očistu světa.
Ovládnout ji může pouze dítě,
kterému z pusy páchne znamenitě.
Já, ježibaba cudná a švarná,
přišla jsem pro holku, jež zdá se být marná.
Je v ní však skryt velký potenciál,
byť v budoucnu na ni čeká jen kriminál.
Musí se na cestu vydat skoro sama,
provázet ji může jen smradlavá lama.
Na lamě je však jedna malá drobnost,
která prý má kompenzovat dívčinu neschopnost.
Lama umí z pusy střílet zuby na laně,
přitom se na děvče dívá oddaně.
Dívka musí mít turban povinně,
bez něj skončí v hluboké roklině.
Mé věštecké síly mi prozradily,
že po cestě potká pedofily i nekrofily.
Také prý nahá proběhne vesnicí
a ochutná jídlo od Jirky Babici v beranici.
S pomocí zbraně pak svět ovládne,
baba Rachanda pak zázračně omládne.
Rachanda- tak se já jmenuju,
proto se ta holka hned na cestu vydá, jinak ji zabiju.
Kdo mi řekne, že jsem baba, pěkně to schytá,
já jsem totiž kráska, jen dobře skrytá.
Tuto mou krásu to děvče odkryje
a pak mě s láskou poblije... Počkej, co?" pravila baba, načež ji zahalila černá mlha.
Když se mlha rozplynula, naskytl se Prdele pohled na ježibabu, která se právě snažila vecpat do okna. Čarodějka, která se právě přestala snažit o stylový odchod, strnula, protože zjistila, že ji Prdela zahlédla. Po chvilce zaváhání nakonec vyšla dveřmi, přičemž zahrnovala pana McDonalda peprnými nadávkami, které si Prdela uschovala do šuplíčku v mozku pro pozdější použití.

Děvče chvíli přemýšlelo, co to mělo znamenat, načež pokrčila rameny a šla dojíst svou snídani. Po chvíli se v misce rozvířilo mléko a Prdela začala v záchvatu zděšení mlátit lžící do hlavy, která se najednou vynořila.

„Já hlava děravá! Teď už doslova, když jsi mě tak zmlátila. Tohle budeš potřebovat." řekla a hodila Prdele do obličeje svitek pergamenu.

„První klíč." objasnila, nadechla se a ponořila se zpět do mléka.

Ponaučení: Pokaždé zkontrolujte své lupínky, zda v nich není čarodějka, které byste mohli nehezky ublížit.