Cesta Osudu

Šestá část - Agent 00Lama

Lamák se začal ďábelsky smát. Po pěti minutách hýkání se rozkašlal, načež toho nechal. Jeho plán byl dokonalý. Pomstí se tomu hubatému děvčeti. Role se obrátí.

Hideáš došel k největší spáře ve zdi a sledoval okolí. Za hodinu se konečně setmělo. Počkal další dvě, aby si byl jistý, že Prdela spí. Poté se postavil ke zdi, za níž se, jak se domníval, nacházel strom. Vystřelil zuby a prorazil zeď. Ozval se příšerný výkřik bolesti a jemu došlo, že si spletl stranu. Zatáhl tedy zuby a došel k protější stěně, kde je opět vystřelil a tentokrát zasáhl svůj cíl. Jako Spajdrmen se vyhoupl po zubech skrz zeď. Mohl ji prostě a jednoduše prorazit, ale to by nemělo styl, na kterém Hideáš tolik lpěl.

Až na to, že cestou vrazil do bicí soupravy, auta, popelnic, stromu, kočky a důchodkyně, proběhla jeho cesta k hostinci tiše a v klidu. Vkradl se Prdele do pokoje. Jen co otevřel dveře, ozvalo se příšerné chrápání. Tohle by tedy do jindy tak spanilé dívky neřekl. Překonal prvotní odpor a šinul si to k posteli.

Odkryl Prdele nejprve nohy, čehož okamžitě zalitoval, jelikož si pravděpodobně nenávratně poškodil čich. Když si na ten hrozný puch navykl, otočil se zpět a zhrozil se. Copak si to děvče neholí nohy? Bylo to hrozné. Z překvapivě svalnatých lýtek jí ve velkém množství trčely tlusté černé chlupy. Vypadalo to jako koště zkřížené s drátěnkou a nemytou dlouhochlupou kočkou. No fuj.

Přemýšlel, jak je to možné. Bylo tu tolik možností a on se nemohl rozhodnout. Prdela mohla být v rozporu s prodejcem košťat, a tudíž by musela doma něčím zametat. Stejně tak ale mohla doma nemít deku a v zimních dnech se takto zahřívat. Ale ne, to je blbost. Třeba to ale bylo nějaké ochranné zbarvení. Nebo se živila čištěním komínů a výfuků. Později se na to dívky zeptá.

Pomodlil se a odkryl peřinu úplně. Vytřeštil oči a začal vydávat jakési zděšené hrdelní pazvuky. Nebo napodoboval jelena v říji, což by dávalo smysl, protože okno znenadání prorazila laň, která ho okamžitě začala znásilňovat. Když samice spokojeně odešla, probral se, přestal křičet a vycouval z pokoje na chodbu. Co to právě viděl? Odpověď byla jasná. Barman. Nahý barman.

Až teď mu došlo, že vlastně netuší, v jakém pokoji se objekt jeho zájmu nachází. Tohle bude na dlouho, pomyslel si. Postupně obešel všechny pokoje, až mu zbývaly poslední dva. Cestou narazil na velmi zajímavé věci, jako na babičku ve vaně, nebo kočičího muže, který byl oblečen v těsném latexovém kostýmku a visel na stropě. Lidi jsou divní.

Jelikož mu zbývaly poslední dva pokoje, bylo mu jasné, že to bude až ten druhý. Nevěděl proč, prostě to tušil. Chytře tedy obešel první dveře a stanul na prahu druhých. Nadechl se, následně vydechl. Postup třikrát zopakoval a vstoupil.

„U vorvaně ve vaně, ta holka na to jde mazaně!" prohlásil, když mu došlo, že stojí ve skladu na košťata. Prdela se tedy musela nacházet vedle. Vrátil se tedy a otevřel Prdeliny dveře.

Spatřil rozcuchané děvče, kterému tekly z pusy sliny a propalovaly díry do polštáře. Tentokrát už to opravdu byla ona. Zabalil dívku do peřiny a otevřel dveře na balkón. Dokopal ji tam a vyhodil ji přes zábradlí. Seběhl dolů a dotáhl ji až ke stodole, kde ji zamknul. Dívka se za celou cestu neprobudila, což bylo dost zvláštní.

Zaplul do Prdeliny postele a nechal se unášet hlubokým a bezesným spánkem. To však ještě netušil, co ho za pár hodin čeká.

Ponaučení: Ne všechno je hliník, co se třpytí.