The Horse Whisperer (FF-Zayn Malik)

The Horse Whisperer - 2. díl

Další den bylo opět krásně, ale já jsem vzala Miu pouze do ohrady. Pomalu jsem střídala klus a cvál a užívala si tepla ze slunce.

"Vidím, že sis vzala mou radu k srdci," zasmál se Zayn, kterého jsem poznala, aniž bych se musela otočit. Mlčela jsem a projela jsem kolem něj. On stál opřený lokty o ohradu.

"Takže ty se mnou nemluvíš?" opět mi položil otázku. Nechtěla jsem. Stále jsem byla naštvaná a částečně i ponížená.

"Víš, nechci tě nějak poučovat, ale je slušnost poděkovat. Třeba za to, že jsem ti přinesl talíř a růži. Mimochodem líbila se ti?" To už bylo moc. Pobídla jsem Miu ke klusu a přeskočila překážku uprostřed ohrady a zastavila před ním. No je pravda, že jsem mu tím chtěla ukázat, že to s koňmi umím.

"Děláš si ze mě prdel?" koukala jsem na něj z vrchu. Divila jsem se, že jsem použila slovo prdel.

"Ne proč?" zavrtěl pobaveně hlavou.

"To mi říká ten, který poděkování nedoceňuje?" zeptala jsem se ho a šla směrem z ohrady. Zayn mě následoval.

"Ale to není pravda," odporoval mi. Seskočila jsem z Mii, ale ta se kvůli Zayna posunula a mě podjela noha. Málem jsem upadla, ale zachytily mě ruce.

"Ehm, díky," zašeptala jsem.

"Vidíš, že to jde," zasmál se a já se zamračila. Vstala jsem a odhodila jeho ruce.

"Jseš hroznej," vytkla jsem mu a vedla Mii ke stájím.

"Proč? Snad tě pořád neštve ten včerejšek," šel se mnou.

"Vlastně ano štve. Hele fakt jsem to vděčná, vlastně tvému psovi, no to je jedno. Mohl sis ho nechat," zavrčela jsem na něj.

"Ale jak jsem řekl, on ji našel," pokrčil rameny.

"Mohl jsi to udělat až když jsem odešla. Nebo se rozdělit nebo prostě zalhat, že ti chutnal," vytkla jsem mu.

"No to bych opravdu lhal, protože ani ten pes ho nežral," zasmál se. Tím mě vytočil už úplně. Ovšem na venek jsem byla klidná.

"Vím o co tady jde," zastavila jsem se a koukla na něj.

"Opravdu? Tak mě pouč," stoupl si naproti mně a založil si ruce na prsou.

"Všichni okolo si myslí, že jsi zvláštní. Ne, myslí si, že jsi divnej. Ale ty si udržuješ tu svou masku podivína a mlčíš. Nikdo tě nikdy neslyšel mluvit a ty to tak chceš ponechat. Musí tě žrát, že když se ostatní zdraví, před tebou raději zavírají dveře. Že tě za zády pomlouvají a ti odvážnější ti to řeknou, ale ty se nebráníš. To tě žere. Ale najednou se tady objevila blbá holka, co se snaží jezdit na koni a o které víš, že tvoji pověst nezná," mluvila jsem a opět se rozešla ke stájím a pokračovala, "takže proč si tu zlost nevybít na ní, že? Víš, co? Můžeš. Odvedu Miu a dám ti prostor vypustit ze sebe to, co tak dlouho držíš v sobě," řekla jsem a zmizela uvnitř. Zayn zůstal stát v místnosti před stájí, kde bylo žrádlo a podobné potřebné věci. Zavřel jsem Miu a když jsem se otočila stál na proti mně.

"Tak teď jsi na to kápla," řekl a udělal krok, já ustoupila.

"Máš pravdu. Udržuju si svou image a užívám si, že se mně všichni bojí. Líbí se mi to, že mě nikdo neotravuje a nechodí na můj pozemek až na někoho," opět udělal krok a já ustoupila.

"Až na tebe. Přijdeš si sem a vše mi obrátíš vzhůru nohama. Nedodržuj pravidla, které si jistě od lidí tady slyšela. Nedržíš se ode mě dál a nosíš mi koláče," říkal to normální hlasitostí, ale jeho hlas byl vzrušující, ale přitom mi naháněl strach. Stál se přibližoval a já stále ustupovala.

"Ale je to pravda, že bych se chtěl kolikrát bránit a něco jim říct, ale jak si sama řekla, nikdo mě nikdy neslyšel mluvit a já chci, aby to tak zůstalo, a proto tvou nabídku využiju," řekl a já došla až ke zdi. Neměla jsem už kam couvat a on se najednou objevil těsně u mě. Cítila jsem jeho teplo vyzařující z jeho těla.

"Využiju toho, že můžu vypustit to, co v sobě držím tak dlouho," zašeptal a já pocítila jeho sladký dech. Snažila jsem se ještě víc namáčknout do zdi a lehce přivřela oči v očekávání, že se rozkřičí. No překvapil mě.

Políbil mě. Drsně, vášnivě a nespoutaně. Zapletl mi ruku do vlasů a lehce za ně zatahal, abych více zaklonila hlavu. Tím mě donutil pootevřít rty a on toho hned využil. Vklouzl jazykem do mých úst a dále rty zaplňoval polibky. Oplácela jsem mu je a ani nevím proč. Možná kvůli jeho chování? Možná kvůli jeho vzhledu? Nad tím budu přemýšlet potom.

Ucítila jsem jeho ruce, jak kloužou po mých zádech až na má stehna, které lehce stiskl a vysadil simě na jeho úroveň. Automaticky jsem mu obmotala ruce kolem krku a nohy kolem boků. Tlačil se na mě až jsem měla strach, že po tom všem zůstane v cihlové zdi můj otisk. Už jsem skoro nemohla dýchat a tak se přesunul na můj krk, který lehce okusoval. Polibky došel k mému uchu.

"No tohle bylo vypuštění za minulý týden. Ještě jsou tady dva roky," zašeptal a jemně mi skousl ucho. Pak mě pustil na zem a než jsem se vzpamatovala, byl pryč.

No páni!Pomyslela jsem si.