The Horse Whisperer (FF-Zayn Malik)

The Horse Whisperer - 5. díl

Polibky jsem mu oplácela, jak jen jsem mohla, než jsem uslyšela štěkot a následné žblunknutí, které mě donutilo se od Zayna odtrhnout. Bonzo plaval k nám a to nebylo dobré.

"Bonzo, hned zařaď zpátečku. Bonzo běž zpátky," křikla jsem na něj a odtáhla se od Zanya úplně. Bonzo se naštěstí otočil a plaval na břeh. Já jsem se otřásla zimou.

"Pojď půjdeme," řekl Zayn a plaval na břeh. Já jsem plavala pomaleji za ním. Vyběhla jsem z vody a začala se třást. Rychle jsem si navlékla na sebe oblečení, ale moc to nepomohlo, když jsem byla mokrá.

"Ještě máš dvě hodiny čas. Můžeš jít ke mně. Dáš si čaj a já ti strčím do sušičky," navrhnul.

"Já nevím..." zaváhala jsem. Nebála jsme se ho nebo něco podobného, ale přece jen, jít k němu domů?

"Nekoušu a slibuju, že budu hodný," zašeptal. Přemýšlela jsem. Domů se mi mokrá jít nechce, takže jsem souhlasila.

"Dobře," přikývla jsem a následovala jsem ho na opačnou stranu, než jsem přišla. Přišli jsme k domu, na který nemám moc dobré vzpomínky, ale tak snad se to změní. Vešli dovnitř zadními dveřmi a já se i hned vyzula z bot. Oba psi zůstali venku a já se konečně rozhlídla. Byli jsme v obýváku a překvapivě to tady bylo pěkné. Uklizené, čisté a voňavé. Moderní nábytek byl dokonale rozmístěn a jednu stěnu zdobily fotky.

Přešla jsem k nim a koukala na rodinné fotky a v hloubi duše žárlila na to, jak vypadá rodina šťastně.

"Koupelna je nahoře, ručníky jsou v bílé skříňce u umyvadla. Oblečení nechám na posteli. Budu dole, neboj. Mokré nechej v koupelně," řekl a dovedl mě do koupelny, pak se usmál a odešel dolů.

Rychle jsem se vykoupala a udělala vše, co mi řekl. Pak jsem nervózně sešla po schodech dolů. Sedla jsem si na gauč v obýváku a čekala na Zayna.

"Tady máš čaj a já si půjdu dát taky rychlou sprchu a usuším ti věci," usmál se a zmizel v patře. Nebavilo mě sedět, takže jsem znovu přešla k fotkám. Byly opravdu nádherné a on se na nich usmíval takovým způsobem, který mě dostával do kolen, protože jsem ho ještě neviděla se takhle usmívat n vlastní oči.

Uslyšela jsem bouchnout dveře, přešla jsem tedy ke gauči a sedla si. Zrovna scházel po schodech a oblíkal si čisté tričko, takže jsme měla znovu pohled na to dokonale potetované a tvarované tělo.

"Jsme tady," usmál se a sedl si vedle mě tak, že mi dával osobní prostor, za což jsem byla ráda, ale nějak mi to k němu nesedělo, za tu dobu co se známe. Chvíli jsme pouze mlčeli, než začal mluvit.

"Proč jsi vlastně tady?" zeptal se mě.

"Nový začátek a částečně útěk," zašeptala jsem, protože jsem o tom s nikým nemluvila.

"Před čím?" zeptal se a přisedl si blíž.

"Před sebou samou," pousmála jsem se a pohlédla na něj. Mlčel a čekal, že se rozpovídám, což jsem chtěla.

"Rodiče se rozvedli a otec se odstěhoval. Má teď novou přítelkyni se kterou už bydlí a dokonce s ní už jednou mamku podváděl. Ona má dvě dcery a on je jim lepší otec, než kdy byl můj. Asi si to kompenzuje, co já vím. A matka? Ta mi vyčítala, že kvůli mně odešel. Taky jsem kvůli tomu musela přerušit školu a odstěhovat se zpátky domů, protože na to už neměli peníze, když je strkal do "nové rodiny"," udělala jsem pauzu a on mě povzbudivě chytil za ruku.

"Moje nejlepší kamarádka se stěhovala do Holandska a já jsem chtěla taky pryč. Našla jsem si inzerát a pak se domluvila s Alenou. V neděli mi řekla, že mě berou a jestli budu moct přiletět v úterý, tak že mi zaplatí i letenku. Nešlo tady o to, ale že už jsem neměla jak couvnout, takže jsem kývla. V pondělí jsem ukončila studium, zabalila si a nakoupila. V úterý jsem se dobalila a odešla. Nikdo to nevěděl s nikým jsem se nerozloučila. Nechala jsem dopis na stole a bylo to. Prostě jsem zmizela," zašeptala jsem a stekla mi slza.

"Och, to jsem... promiň," řekl a setřel mi slzu.

"Neomlouvej se, vlastně jsem ráda, že jsem to dostala ze sebe," vydechla jsem a natáhla se pro čaj, ze kterého jsem upila.

"A už ses někomu ozvala?" zeptal se.

"Otci, že jsem v pohodě a matka? Ta mi napsala, že ji už nemám kontaktovat," odvrátila jsem pohled. Než jsem se ale nadála, byla jsem přitisknuta do jeho hrudi.

"No musím uznat, že seš dost silná, ale myslím, že bys to ze sebe měla dostat. I když pravděpodobně matkou opovrhuješ, že ti to vyčítá a jsi silná, že tě svým způsobem zavrhla. Pořád je to tvá matka a určitě ti je líto, že něco takového napsala," řekl do mých vlasů a ve všem měl pravdu. Nenáviděla jsem ji, ale přece milovala, protože to byla moje rodina. Rozplakala jsem se. Zayn se mnou kolíbal a utěšoval mě, až jsem se vyplakala a vlastně už neměla, co vypouštět ze slzných kanálků.

"Díky," zašeptala jsem a odtáhla se, abych na něj viděla. Pousmál se.

"Za všechno," dodala jsem a chtěla se odtáhnout. Nebylo mi to dovoleno.

"Já rád," vydechl a přiblížil se ke mně. Naše nosy se dotýkaly.

"Víš, co jsi mi slíbil," zašeptala jsem a pozvedla koutky nahoru.

"Nějak se mi vše vypařilo z hlavy," řekl pobaveně, ale moc dobře jsem věděla, že ví, o čem mluvím.

"Můžeš mě zastavit," přiblížil se ještě víc a naše rty se skoro dotýkaly.

"To můžu," přikývla jsem a přivřela jsem oči.

"Ale asi nechci," překonala jsem tu titěrnou mezeru a otřela se o jeho rty. Lehce se pousmál a pak vzal vedení. Chytl mou tvář do rukou a políbil mě. Zrovna teď jsem to potřebovala, odpoutat se od myšlenek, co se děje doma. Vlastně už nemám domov, tohle je teď můj domov.

Zapletla jsem mu ruku do vlasů a polibky mu oplácela.

Ještě hodinu jsem se Zaynem seděla na gauči a buď jsme si povídali nebo se líbali a mazlili. Byla jsem ráda, že si nic nedovolil. Pak mi dal suché věci a já se v ložnici v klidu převlékla. Doprovodil mě skoro před dům.

"Kdy tě opět můžu vidět?" zeptal se.

"Můžeš mi přijít zítra pomoct s ježděním. Ve tři?" usála jsem se a on přikývl.

"Budu se těšit," usmála jsem a otočila se k odchodu. On mě ale chytl za ruku a otočil k sobě.

"Víš, že je neslušné odcházet bez rozloučení?" zasmál se  a vtiskl mi rychlý polibek.

"Už se to nestane," usmála jsem a dala mu pusu na líčko.

"Ahoj," řekl a koukal, jak s Bonzem odcházím...

"Užila sis volno?" zeptala se Alena, když jsem přišla domů.

"Bylo to super," usmála jsem se a odešla k sobě do pokoje, kde jsem s přiblblým úsměvem myslela na dnešek a těšila se na zítřek...