The Horse Whisperer (FF-Zayn Malik)

The Horse Whisperer - 3. díl

Od toho incidentu uběhl téměř týden a já jsem Zayna neviděla. Teda ne, že bych po tom vyloženě toužila, ale chápete, byla jsem zmatená. Hodně zmatená. Prostě mě ponižuje a pak mě políbí? Tedy samozřejmě, že za tím nic nehledám, ale prostě jsem si o tom s ním chtěla promluvit. Kdybych věděla, že se ta příležitost naskytne...

Byl všední den a já byla opět sama doma. Děti byly ve školce a Alena s Robem v práci. Dala jsem koně do ohrady a šla do stodoly dělat síťky, abych to měla co nejrychleji z krku. Jako vždy jsem si pustila na telefonu písničky a při dělání sítěk jsem si buď zpívala, přiznávám že otřesně nebo jsem si vrtěla zadkem do rytmu hudby.

Zrovna hrála má oblíbená písnička od Little Mix Move a já jsem zpívala i tančila dohromady a k tomu ještě strkala seno do sítěk. Najednou jsem uslyšela zadržovaný smích. Ten hlas bych poznala všude. Zastavila jsem se a pořád byla zády k němu. Přiznávám byla jsem červená jak rak. Pomalu jsem se k němu otočila. Zayn naklonil hlavu na bok a pořád měl na tváři úsměv od ucha k uchu.

"Klidně pokračuj, dlouho jsem se tak nepobavil," řekl a bylo to tady. Ten starý Zayn, který rád popichuje a ponižuje.

"Tak hele," dneska jsem se nechtěla dát, proto jsem na něj vyjela hned a dala si ruce v bok.

"Je fajn, že se bavíš, ale já si tady tu práci zpříjemňuju a baví mě to a vlastně neví, proč se ti tady ospravedlňuju, je to moje věc. Takže vysmahni a dej mi pokoj," řekla jsem a opět jsem se vrátila k plnění sítěk.

Fajn, přiznávám, tak jsem si náš první rozhovor po tom incidentu nepředstavovala, ale co nadělá. Jsem si jistá že budu mít ještě příležitost, protože tohle malé městečko s počtem 1 a 1/2 člověka není zase tak velké, aby se mi mohl vyhýbat. Dodělala jsem síťku a otočila se, abych ji mohla dát ke vchodu a vzít si prázdnou. Ovšem On tam pořád stál a zamyšleně se na mě koukal.

"Co tady pořád děláš?" zeptala jsem se o poznání klidněji a prošla kolem něj. Síťku jsem dala ke vchodu a vzala si prázdnou. Opět jsem kolem ně prošla, ale teď mě nepustil. Chytl mě za ruku a otočil k sobě. Byla jsem blízko a cítila jeho příjemnou kolínskou smíchanou spolu s jeho osobitou vůní. Zamotala se mi z toho hlava. Zvedl jsem k němu pohled.

"Přemýšlím. A jak to tak vypadá, dneska bys potřebovala odpustit páru ty," usmál se a zvedl obočí. á se pouze zasmála a udělala krok zpět. Pustil mě.

"No to máš pravdu," zašeptala jsem svůdně a viděla, jak se ke mně přiblížil.

"Ovšem můj způsob odpuštění by se ti zřejmě nelíbil, tak dej zase zpátečku," zašermovala jsem mu prstem před nosem. Chytil mě za zápěstí a přitáhl k sobě.

"Seš opravdu neuvěřitelná. Nejen, že si ke mně dovoluješ to, co si ke mně ještě nikdy nikdo nedovolil, ale budeš mi tady lhát do očí?" zasyčel potichu.

"No promiň, že se tě nebojím a nedělám ze sebe blbce, jako všichni tady okolo. Někdo ti už hřebínek konečně musel shodit. A nelžu," zavrtěla jsem hlavou. Vždyť jsem neřekla nic, v čem bych lhala.

"Opravdu? Dala by se říct, že mi oklikou říkáš že se ti můj styl odpouštění nezamlouvá," zašeptal blízko mé tváře a jeho dech mě ovál.

"Když jsi to už nakousl, nechápu proč jsi o udělal. Je to nezdvořilé. Vůbec se neznáme a..." nenechal mě domluvit a přisál se svými rty na ty mé. No dobře, lhala jsem. Líbat uměl skvěle. Navíc ta sladká chuť jeho plných rtů byla božská. Byl by hřích se od nich odtrhnout.

Přitáhl si mě za zátylek blíž k sobě a já mu zatínala prsty do boků, za které jsem se ho přidržovala. Někam se mnou couval a já nevěděla kam. No upřímně? Bylo mi to jedno.

"Ááá..." křikla jsem potichu když se ode mě odtrhl a lehkým strčením do mě, mě shodil do kupy sena, kde díky mně skončil taky, protože jsem se ho reflexivně chytila bundy. Jen se zasmál a znovu se přilepil na mé rty. Chvíli mě líbal a postupoval na krk, ovšem já jsem si to nenechala líbit. Za ramena jsem ho otlačila od sebe, abych na něj viděla.

Potichu si povzdechl a skenoval mou tvář. Lehce se pousmál a vytáhl mi pár stébel sena z vlasů.

"Co to se mnou děláš," zašeptal potichu a koukal mi do očí. Ty jeho oči. Další věc, která na něm byla tak úžasná. Je to vůbec možné, aby byl někdo tak... Dokonalý? Asi ano!

Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co mu na to mám odpovědět. Vždyť jsem nic nedělala. To on. Jenom on. Znovu se ke mně sklonil, jako by mě chtěl políbit. Instinktivně jsem zavřela oči a lehce pootevřela rty. Ovšem on nic nedělal.

"Říkal jsem, že lžeš," zašeptal a lehce se otřel o mé rty. A opět zmizel, tedy dnes ne tak rychle, ale odešel a já jsem nebyla schopná pohybu. Ležela jsem rozpláclá na seně a koukala na strop. No musím vám říct, že to vůbec není pohodlné. Všude to píchá a kouše. V těch filmech pěkně lžou a ještě si to na seně rozdají? No ti teda musí mít kůži z ocele. Doufám, že to byla první a taky poslední zkušenost se senem, protože to opakovat nebudu. Rychle jsem se zvedla a oprášila se.

Opět jsem začala plnit síťky a tančit na další písničky.