Roommates (Harry Styles)-czech

4

Amy

Harry mě pořád mate, byla jsem opravdu překvapená když jsem ho po dlouhé době zase viděla, ale hlavně jsem byla strašně zmatená. Bylo to skvělí i špatný zárověň. Neptejte se mě jak nebo proč, protože ani já sama to nevím. Ale i přes to jak strašně strašně nerada si to přiznávám, občas si opravdu užívám čas strávený s nim. To jak se pořád hádáme a pošťuchujeme je vlastně i celkem sranda. 

Můj život byl nudný. Jít do kavárny, do práce, zpět domů, najíst se, číst si, sledovat televizi a jít opět spát. A dělat to pořád dokola a dokola už mě nudilo, byla to už jen každodení rutina. Tak nějak se vždycky těšim na den strávenej s Harrym. On mě strašně změnil a ten fakt mě zabíjí. 

Moje směna byla už u konce, pracovala jsem v jedné malé kavárně. Baví mě tu pracovat, už jsem si na to zvykla. Trávím tu celý den ale stejně tuhle práci miluju. 

"Pardon," uslyšela jsem hluboký hlas a bylo mi jasný komu patří. Podívala jsem se nahoru a vytřeštila oči, děláte si ze mě srandu?? Harry se zakřenil, byl překvapenej že mě vidí, ale vypadal šťastně.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se klidně, nechci tady dělat scény a ztratit tuhle práci. 

"No prostě jsem si šel koupit něco k pití a tys byla tady," řekl s úsměvem. "Počkat, pracuješ tady, že jo?"  zeptal se zmateně. Snaží se mě urážet nebo co? Já jen, proč nemůže uvěřit že bych tu pracovala?

"Co? Nelíbí se ti, že tady pracuju?" překřížila jsem si ruce na hrudi. Jeho oči se rozšířili a rychle začal kroutit hlavou.

"Ne, ne, ne! Já jen že vždycky jsem chtěl pracovat no... v kavarně," řekl s úsměvem a já jsem se podívala dolů na moje ruce. Musela jsem se usmát, ale hned jsem se to snažila schovat, když jsem si vzpomněla kdo stojí přede mnou. Je to zvláštní, Harry mi tohle nikdy neřekl. 

"Takže co si dáš k pití Harry?" začal se culit ale neodpověděl. Zmateně jsem se zamračila. Řekla jsem snad něco špatně? "Co?"

"já jen.... opravdu miluju, když mě oslovíš jménem," řekl a já uhla pohledem, pak jsem se ale podívala zpět do jeho očí - do jeho překrásných zelených očí. Sakra, měla bych okamžitě přestat.

"Co kdybychom šli domů?" Navrhl a já, poprvé za dlouhou dobu, souhlasila. Byla jsem vyčerpaná a nemyslela jsem, takže jsem souhlasila. 

------------------------------------------

"Nikdy jsi mi neřekl, že chceš pracovat v kavárně," řekla jsem zatímco jsem s Harrym šla domů.

"A ty jsi mi nikdy neřekla, že tam pracuješ," usmál se na mě.

"Začala jsem tam pracovat teprve tak před rokem," odpověděla jsem. Nevím proč jsem měla potřebu si s ním povídat, měla bych být naštvaná a otravná, ale nejsem. Pravděpodobně po tom co mi Harry dneska ráno pomohl, jsem mu maličko odpustila.

"Jak se cítíš?" zeptal se mě dlouho neviděný Vážný Harry.

"Je mi fajn, děkuju. A taky děkuju že si mi dneska pomohl." usmála jsem se na něj a on se zazubil.

"žádný problém, jsem rád že jsem pomohl,"

"Ještě pořád si neodpověděl na moji otázku, takže.." připomněla jsem mu. Podíval se na mě a usmál se takže mi ukázal jeho roztomilý ďolíčky. -- sakra, sakra ne! žádný roztomilý  ďolíčky!

"Já ani nevim proč, prostě mi to přijde fajn," 

"Jo to je, mám to tam ráda. Jen že si mi to nikdy neřekl. Vždycky jsem si myslela, že chceš být zpěvák," podívala jsem se na něj a on se usmál od ucha k uchu. 

"ty si to pamatuješ?" 

"Na nic jsem nezapomněla, Hazza," ušklíbla jsem se a Harry zastavil, otočila jsem se abych se na něj podívala "Co je?" zasmála jsem se.

"Je to divný, ještě tohle ráno si mě nenáviděla do morku kostí a teď si se mnou povídáš a dokonce se směješ a ani se mě nesnažíš otravovat?" zeptal se zmateně.

"Vím, že nesnášíš když ti někdo říká Hazza, takže třeba teď tě otravuju,"  Harry se zasmál a pak jsme pokračovali v cestě domů. Je to pravda, nesnáší když mu tak někdo říká, myslí si že je to hloupý, ale já to z nějakýho dlvodu miluju.

"Myslím, že se mi to už celkem líbí," řekl s úšklebkem.

"Oh vážně? Tak to abych našla nějakou jinou přezdívku kterou tě budu otravovat,"  mrkla jsem na něj a Harry se začal smát. Přišli jsme domů a jen co jsme otevřeli dveře jsem šla do svýho pokoje, ale Harry mě zastavil dřív než jsem stihla otevřít moje dveře.

"Myslíš... myslíš že bys mi odpustila?"  zeptal se Harry. A když jsem neodpovídala tak si povzdechl.

"Já nevím, Harry. To co si mi udělal mi zlomilo srdce a ještě pořád mi ho láme jen vzpomínání na to cos udělal. Jen se snažím být milá, kvůli tomu ránu, musím přiznat že to bylo od tebe hezký." Harry se zahambeně podíval na zem, ale já pokračovala. "Ale nezvykej si na to, protože se můžeš rozloučit s hodnou Amy a říct ahoj drzý Amy. Ona se vrátí." Harry se podíval nahoru  s malým usmšvem. Vešla jsem do svýho pokoje a praštila dveřma Harrym před nosem.

Harry vybouchl smíchem nad mím chováním. A jeho smích mi zlepšil celou noc. Musela jsem se pořád usmívat. Přála bych si abych mohla nahlas říct že jsem opravdu šťastná že se mnou teď Harry bydlí.