Roommates (Harry Styles)-czech

1

Sluníčko mi svítilo do obličeje až mě nakonec prbudilo. Byla jsem u sebe v pokoji. Začala jsem vstávat a promnula si oči mými malými rukami. Šla jsem z mého pokoje do koupelny, vyčistila zuby a umyla obličej. Najednou jsem slyšela divný zvuky z kuchyně, radši jsem tam hned utíkala.

Co to sakra bylo?? zeptala jsem se sama sebe. Když jsem tam doběhla, viděla jsem někoho vařit pouze v boxerkách. Nyní jsem litovala, že jsem do tý kuchyně vůbec chodila. Úplně jsem zapomněla, že se mnou teď žije on. Mohl by se aspon oblíkat??

"Pane bože, obleč si něco!" zanaříkala jsem. Harry se rychle otočil, ale usmíval se na mě. Strašně rád mě škádlí a to mě nutí ho nenávidět ještě víc. Moje oči sjeli níž na jeho hruď, tetování, ale pak jsem se zastavila, když mi došlo, že si ho prohlížím. Rychle jsem se podívala nahoru, ale bylo pozdě, Harryho zelené oči se dívali přímo do tich mých. 

"Líbí se ti co vidíš, Amy?" zeptal se mě s ůšklebkem.

"ne"

"no, v mém starém bytě jsem chodil pouze v boxerkách pořád a teď ikdyž žiju tady si budu dělat co chci" řekl a já jsem se mu začala smát.

"Tak zaprvé, v tvém starém apartmínu.."

"Starém bytě"

"Ať to bylo cokoli, moje pointa je že v tvým starym bytě si žil sám, ale teď žiješ se mnou, takže budeš respektovat, že..'"

"vždyť jo"

"Přestaň mě přerušovat. A nebudeš si dělat co chceš, protože já tady žiju taky. Poslední věc, musíme si tady stanovit nějaký pravidla." Dořekla jsem a sedla si na barovou stoličku.

"Ne teď, prosím" knučel. "V každém případě, pojdmě začít od začátku. Dobré ráno, babe." řekl s úsměvem. A já jsem se na něj zamračila, když řekl 'babe'. Proč si vždycky najde cestu jak mě rozčílit?

"Nikdy. Mi. Neříkej. Babe."

"Nikdy... Babe" řekl to znovu a já zasténala. Zasmál se a pak položil na stůl přede mě talíř plný palačinek. Miluju palačinky. Podívla jsem se na něj zmateně a on se jednoduše usmál. Podívala jsem se na talíř a pak se znovu podívala na něj a nadzdvihla obočí.

"To je pro mě?" zeptala jsem se ho a on přikývnul. Nic víc jsem už neřekla, jen jsem se umála na talíř s palačinkami. Vzala jsem si kousek palačinky a podívala se na Harryho.

"Nebudu se tě ptát jak jsem to uvařil, oba dva víme že je to perfektní." Harry zažertoval a mrknul na mě. On je tak roztomilej- chci říct ješytný.

"Není to až tak dobrý," řekla jsem a potřásla hlavou a snažila jsem se zadržet smích. On se usmál a odešel a vrtěl při tom hlavou. 

Začala jsem zírat do prázdna a po pár minutách jsem slyšela chichtání. Otočila jsem se a viděla Harryho, tentokrát v oblečení, Měl na sobě černý kraťasy a tričko. On mě vážně poslechl? to je divný.

"Vypadá to, že si lhala celou tu dobu. Proč si jednoduše neřekla, že ti to chutná. Nemusela si lhát, víš to?" řekl a já protočila očima. Dobrá tak jsem lhala, nechtěla jsem aby o sobě měl moc velký mínění. Jestliže si myslí že je zpátky a dostane druhou šanci, tak by se měl přestat snažit.

"Amy?" 

Podívala jsem se na Harryho zmateně.

"ano?"

"si v pohodě?" zeptal se ustaraně a já přikývla. Další lež.

HARRY

Amy je tak krutá. Nikdy se takhle nechovala, ale já si to zasloužím. Já jsem ten důvod proč se tak změnila a nesnáším se za to. Ale nikdy nebudu nenávidět jí. A já jsem tak sobecký, že jsem sem přišel zpět pro ní a mě. Možná je příliš pozdě, ale chci aby byla šťastná, chci abysme se nehádali a byli tak šťastný jako ve zpomínkách, který máme společný.

Aby mi uvěřila, že jsem se změnil, musím jí to ukázat, ale je mi jasný že to nebude jednoduchý. Chci aby se pro mě otevřela a budu jí tak dlouho škádlit až přivedu zpět její staré já. Dostanu šanci, donutím ji mi opět věřit. Jen se musím snažit tak moc jak je možné zbořit všechny stěny který kolem sebe postavila už hodně dávno.