Reason why I love you

-Reason 13-

Další den jsem se probudila ze snu, kde jsem byla já a Scott. Byli jsme šťastní a zamilovaní. Ale všechno to byl jen sen. Byl čas se vrátit do reality. Vylezla jsem z postele a zamířila ke skříni. Chvíli jsem se rozhodovala, co si vezmu a nakonec jsem si vybrala kraťase s volným trikem. Rozčesala jsem si vlasy a udělala si vysoký culík. Potom jsem se vydala do jídelny, odkud voněla slanina. Máma s tetou zrovna chystali na stůl a o něčem si potichu povídali. Odkašla jsem si, abych na sebe upozornila a obě ztichli.

"Drahoušku," usmála se máma. "Jsi vzhůru jako první." 

"Poslední dobou se to stává často," přikývla jsem a nalila si do hrnku čaj. "O čem jste si povídali?" Máma se podívala na tetu.

"O ničem," usmála se teta a pohladila mě po tváři. "Tvůj táta se strýcem šli brzo ráno na ryba, ale každou chvilku by se měli vrátit." věděla jsem že lžou. Ale nechtěla jsem to řešit. 

"Chcete s něčím pomoct?" nabídla jsem se, ale máma zakroutila hlavou.

"Už máme všechno připravené," vysvětlila. "Ale mohla bys prosímtě zajít do domku na zahradě a donést ty deky? Potřebovali by vyprat." 

"Dobře," přikývla jsem a vydala se na zahradu. Odemkla jsem domek a vešla dovnitř. Byli tu různé věci- a tolik vzpomínek. Rozhlídla jsem se a snažila se najít deky, protože nebyli na svém místě. Najednou jsem si všimla že z police vykukuje bílá obálka. Natáhla jsem se a vzala si jí. Opatrně jsem jí otevřela a vytáhla z ní dopis. 

Hned jsem ho poznala. Bylo to totiž moje písmo. Napsala jsem to před lety. Byl to dopis pro Scottyho kde jsem vyznávala svou lásku. Málem jsem na něho zapomněla. Nechápala jsem, co dělá tady, ale to teď bylo jedno. Schovala jsem si ho do kapsy a všimla si dek. Vzala jsem je všechny a vydala se zpět do domu. 

Když jsem se vrátila do jídelny Josie s Mattem už byli tam. "Tady jsou ty deky," řekla jsem a položila jí na lavici pod oknem. 

"Děkujeme," odpověděla máma a já se podívala na Josie, která si mě zvláštně prohlížela.

"Děje se něco?" zamumlala jsem. Josie zmateně zamrkala a potom zakroutila hlavou. "Všichni se dneska chováte zvláštně.." 

"To se ti zdá," zasmála se Josie. "Dneska je ve městě pouť. Jdeme?" 

"Jasně," přikývla jsem. "Nikdy jsme si jí nenechali ujít. Vždycky jsme tam přece šli všichni čty-" najednou jsem se zarazila. 

"To nic," zašeptala Josie a objala mě. "Užijeme si to i tak, dobře?" 

"Jo já vím," špitla jsem. "Já- budu hned zpátky." odtáhla jsem se od Josie a vydala se pryč. Zastavila jsem se až na zahradě, kde jsem vytáhla mobil a vytočila Scottyho číslo. Po tváři mi tekli slzy. Nevěděla jsem, proč to dělám, ale potřebovala jsem to. 

"Zrovna teď nemůžu. Nechte mi vzkaz." když jsem slyšela jeho hlas ještě víc jsem se rozbrčele. Počkala jsem dokud nezazní pípnutí a potom začala mluvit.

"Ahoj-" začala jsem."To jsem já.Asi si to poznal já vím- Promiň že ti volám,ale chybíš mi. Vím že máš teď jiné starosti- Scotty- jestli jsem ti chyběla,jestli ti chybím, prosím vrať se ke mě. Vezmi sebou klidně Riley-Je mi to jedno..Já jen chci, aby si tu byl se mnou. Abych necítila to prázdno každé ráno, kdy se probudím." odmlčela jsem a přemýšlela nad svými slovy. Bylo to absurdní. "Víš co? Zapomeň na to. Nemůžu to po tobě chtít. Doufám že jsi šťastný." zavěsila jsem a schovala mobil zpět do kapsy. 

"Evie?" ozvalo se za mnou a já se otočila. Josie se na mě ustaraně dívala a já si rychle setřela slzy. 

"Jsem v pohodě, Jo," řekla jsem rychle. 

"Nejsi," zašeptala a přišla ke mě. "Poznám to. Nejsi v pořádku od té doby, co Scott odjel. A slyšela jsem, že jsi mu volala.. Není šťastný Evie- Nebude šťastný dokud nebude s tebou." 

"Přestaň!" vykřikla jsem zoufale. "Tohle nechci slyšet.. Chci si myslet, že Scott je šťastný s Riley.. To mi pomáhá se hned teď nezhroutit a já-" 

"Pojď sem," povzdychla si Josie a objala mě. "Omlouvám se. Asi nechápu jak to pro tebe musí být těžké..." 

"Holky už jsou zpátky! Pojďte se nasnídat!" 

"Už jdeme!" zakřila nazpět Josie a já si znovu setřela slzy.

"Nechci aby poznali, že jsem zase brečela," řekla jsem a snažila jsem si vysušit oči. "Jak vypadám." 

"Dobře," usmála se Josie. "A teď pojď. Večer na všechno zapomeneš." 

Důvod #13

"Miluju když posloucháš co říkám:" 

.