Reason why I love you

-Reason 12-

Uběhl měsíc od doby co Scotty odjel. Máme poslední dva týdny prázdnin a dnes mají přijet mý i Joseiny rodiče. Zrovna jsem si stlala postel, když jsem uslyšela jak na příjezdové cestě zastavilo auto. Nahrnula jsem se k oknu a podívala se ven. Všichni čtyři přijeli jedním autem. Když jsem teď viděla mámu s tátou, uvědomila jsem si jak moc mi chybí. Rychle jsem se na sebe podívala do zrcadla a spěchala ke dveřím.

"Mami!" vyhrkla jsem a vrhla se jí kolem krku.

"Holčičko," zašeptala a políbila mě do vlasů. "Děje se něco?" došlo mi, že to muselo vypadat zvláštně a proto jsem rychle zakroutila hlavou a podívala se na tátu. "Ahoj," usmála jsem se a objala ho.

"Zdá se mi to, nebo si zase vyrostla?" pohladil mě po vlasech a já pokrčila rameny. "Teto! Strejdo!" otočila jsem se k Joseinym rodičům a taky je objala.

"Kde je naše dcera?" zeptal se pobaveně.

"Tady jsem!" ozvala se Josie, která vešla zadními dveřmi dovnitř. Za ní byl Matt. "Ahoj," všechny objala a potom jsme se společně přesunuli do obyváku.

"Když jsem se dozvěděl, že Scotty odjel a nechal vás tu osamotě, měl jsem chuť sem přijet a ohlídat si vás sám," začal strýc. "Ale tvá matka mě přemluvila, že jste už dospělé dámy." 

"No-" začala Josie a podívala se na mě. Sklopila jsem pohled a sledovala mé ruce. "Zvládli jsme to tady- Nevíte jak se má Scotty? Neozval se mi." 

"Potom co se tvůj děda dozvěděl, že bude mít jeho nejmladší syn dítě, se trochu naštval.. Ale teď i s tou dívkou bydlí u tvých prarodičů, Jo." 

"Cože?" vyjekla. "Copak vám to nedochází? To dítě rozhodně není strejdy Scotta!" 

"O čem to mluvíš?" zamračila se teta a já i přesto, že jsem se nedívala na Josie, věděla jsem, že zakoulela očima.

"Viděli jste vůbec tu Rosie?" 

"Riley-" opravila jsem jí rychle a zvedla pohled. Všichni se na mě koukli. "Jmenuje se Riley, Josie." 

"To je fuk-" odfrkla si. "Tak viděli jste jí?" 

"Ano jednou," přikývla teta. "Ale nechápu co tím chceš říct, miláčku." 

"Vy nevíte jaká je.. Myslím si, že to dítě je někoho jiného a ona prostě Scottyho využívá-" 

"To je velké obvinění," povzdychl si strejda. "Taky bych byl rád, kdyby to nebyla pravda. Mám pocit, že Scotty není šťastný." 

"Samozřejmě že není-" přikývla Josie. "Protože miluje-" 

"Dost!" řekla jsem a prudce se postavila. "Nemá cenu se tu bavit o tom, jestli to je nebo není jeho dítě. Scott se rozhodl- A vy jste jeho rodina. Měli byste ho respektovat." otočila jsem se a vydala se pryč z obyváku aby neviděli jak mi po tváři stékají slzy. 

Zastavila jsem se před pokojem, který používal Scott. Pomalu jsem se natáhla ke klice a otevřela. Vešla jsem dovnitř a rozhlídla se. I přesto, že tento pokoj je měsíc prázdný, stále voněl jako on.

Došla jsem k psacímu stolu, kde měl položené knihy. Jednu jsem vzala do ruky a otevřela jí. Ale něco z ní vypadlo na zem- vypadalo to jako fotka.. Sehnula jsem se a zvedla jí. Otočila jsem se a spatřila fotku z minulého léta, kdy jsme byli na kolotočích. Stála jsem vedle Scottyho a on mě držel okolo krku. 

Pamatuju si že ten den jsem byla tak moc šťastná. 

"Evie?" ozval se za mnou mámin hlas a já sebou cukla. Rychle jsem odložila knihu i s fotkou a otočila se. 

"Ano?" pokusila jsem se o úsměv.

"Co se děje?" 

"Cože? Nic se neděje," zamumlala jsem, ale máma si stoupla ke mě a vzala ze stolu fotku. 

"Já vím, že se něco děje," řekla když si jí prohlížela. "Má s tím něco společného Scotty?" 

"Já-" chtěla jsem to zamítnout, ale nedokázala jsem to. "Miluju ho, mami.." zašeptala jsem nakonec. "Vždycky jsem ho milovala." 

"Ví to?" zeptala se a pohladila mě po zádech. Přikývla jsem. "Tak proto-" vydechla a já se na ní nechápavě podívala.

"Co se stalo?" 

"Potkala jsem ho-" začala. "Viděla jsem na něm, že ho něco trápí tak jsem se ho pro jistotu zeptala- Řekl mi jen, že tě mám pozdravovat." 

"Víš vlastně- jsem ráda, že se zachoval správně. Pokud je to jeho dítě, opravdu by měl být s Riley." 

"Ale co když to není jeho dítě? Co když má Josie pravdu, zlato?" 

"Tak jsem nad tím přemýšlela," přikývla jsem. "Ale když si dělám naději, bolí to ještě víc." 

Důvod #12

"Miluju. když mi věříš."