Smrtijedská selekce

Ve vězení

Otevřela jsem oči a prudce se nadechla. Byla jsem v nějaké místnosti, kde to nechutně zapáchalo. Všude opadaná omítka a plíseň. Zatřásla jsem se odporem a upřela svůj zrak ke dveřím. Někdo otočil klíčem a otevřel dveře. První, čeho jsem si všimla, byla ohyzdná jizva, která se mu táhla přes celý obličej. Tvář měl chladnou, bez špetky citu.

"Jídlo" řekl chraplavým hlasem a podal mi půlku krajíce chleba a vodu. Zkusila jsem se mu podívat do hlavy, ale měl příliš dobře uzavřenou mysl. Ještě chvíli jsem bojovala, než jsem to vzdala. Zřejmě si toho všiml a řekl:

"Mě se do hlavy nedostaneš, na to jsi moc nezkušená. Zato já tobě ano, asi sis zapomněla uzavřít mysl a  já teď o tobě vím všechno. Nejsi jediná nitrozpytka na světě." ušklíbl se.

"Večer pro tebe přijdu." řekl jen a odešel. Bože, proč jsem tak blbá? Přečetl mě celou a teď ví o Stewovi, Lily, no prostě o všem. Okamžitě jsem uzavřela mysl. Co kdyby sem někdo přišel a já to zase nestihla? To už se nesmí stát! Vzala jsem do ruky chleba a zkusila kousnout. Po zjištění, že se asi nenajím, protože ten chleba byl asi tak tři týdny starý a vůbec se nedal ukousnout, jsem přičichla k té vodě. Vypadala dobrá, ale nechtěla jsem nic riskovat, tak jsem jí vylila a využila umění bez hůlkové magie.

"Aquamenti." zašeptala jsem a v nádobě se okamžitě objevila průzračná voda. Slabě jsem se usmála a napila se.  Potom jsem si lehla na podlahu a vyčerpáním usnula.

"Vstávej." řekl někdo a já pomalu otevřela oči. Přede mou stál ten chlap, co mi předtím nesl jídlo.

"Dělej, musíme jít." řekl netrpělivě. Vstala jsem a následovala ho. Vyšla jsem schody a mé předtuchy se naplnily...

Tak, to by bylo pro dnešek vše. Příště bude dlouhá kapitola s rozuzlením některých nejasností, protože už se blížíme k 1K přečtení (v tuhle chvíli 996)!!!

Vaše jinina03