Smrtijedská selekce

Malfoy Manor

Naproti mě stáli moji rodiče, kteří byli viditelně naštvaní a  potom dalších pár smrtijedů. Sakra, tohle je průser! Začal mě obmotávat nějaký neviditelný provaz a já se po chvíli skácela k zemi.

"Anneris  Vianne Queenie Breanne Lavetcherová!!! Jak ses vůbec opovážila omítnout pána zla?! Ty zrůdo jedna hloupá, jakmile přijde, tak se mu omluvíš, nebo tě crucio nemine!" křičela matka celá rudá vzteky.

" Tak si to udělej sama matko! Protože kdybych se mu měla omluvit já, vylétly by mi z pusy místo slov zvratky." odpověděla jsem drze.

" Nemluv takhle s matkou! Má pravdu a to co řekla, uděláš!! Možná už sis toho všimla, možná ne, ale mám nad tebou kontrolu a vím o každém tvém kroku, či myšlence." ušklíbl se.

"Lžeš!" řekla jsem roztřeseným hlasem.

"Vím i o  tom šmejdovi Stewovi, nebo o Blackovi, toho ti však nevyčítám. Je také čistokrevný a z jednoho z nejlepších rodů. No řekni, nechtěla bys být příbuzná Narcissy a Bellatrix?" pobídl mě.

"Ani náhodou! Black je namyšlený tupec, nic víc." prohlásila jsem a provazy se stáhly ještě pevněji, než předtím.

"DOST! TICHO TU BUDE!" řekl někdo hlasem tak ledovým, až jsem se musela otřást. Neviditelné provazy povolily a všichni se začali uklánět. Někdo mě chytil za ruku a pomohl mi nahoru.

"Ach Anneris, jsem rád, že jsi nás poctila svou návštěvou." řekl Voldemort potěšeně.

"Proč tu jsem?" podívala jsem se mu do jeho ledových očí, bez špetky citu.

"Protože tě potřebuju. Nemůžu tě sice zabít, to ale neznamená, že tě nemohu věznit. Potřebuju prostor a ty mi nesmíš překážet. Možná by stála za zvážení myšlenka, že by ses přidala k nám. Sama v hloubi duše víš, že je to mnohem lepší, než trčet v hladomorně jen o chlebu a vodě. Tvoje místo ve Smrtijedské selekci se stále volné." ušklíbl se.

"D...dobře." řekla jsem roztřeseně, i když každá částečka mého já říkala opak. Avšak v tuhle chvíli nemělo cenu diskutovat, stejně bych dřív, nebo později řekla ano.

"Tak je to správně. Jakékoli slovo proti mě je jízdenkou do nebe pro tvé kamarádíčky. Jinými slovy je bez výjimky pozabíjím."

"Můžeš jít. Respektive máš  ode mě hlídáček, takže vím o každém tvém pohybu. jen aby ses o něco nepokoušela. Teď se vrátíš do Bradavic a hezky se Luciusovi omluvíš za to, že jsi šla se Siriusem a potom půjdeš za Bellatrix a ta ti dá další pokyny." ušklíbl se a odešel.

Matka mě chytla za ruku a přemístila se se mnou k Zapovězenému lesu.

"Dej na sebe pozor. Je mi opravdu jedno, jestli si vybereš Luciuse, nebo Siriuse.Oba jsou krásní, chytří, čistokrevní, bohatí." zasnila se.

"Matko, pochop, že se mi ani jeden nelíbí." odbyla jsem jí a vydala se k hradu.

Byla už tma, to znamená, že jsem byla jeden den pryč z Bradavic. Povzdychla jsem si a vydala se do pokoje. Cítila jsem se ponížená a špatná. Možná jsem taková doopravdy byla. Byla jsem správně drzá a odvážná, ale když došlo na lámání chleba, sesypala jsem se a zalezla do kouta.

Vešla jsem na naší kolej a sedla si na gauč. V místnosti někdo rozsvítil hůlkou a šel ke mě. Malfoy se mě pořádně lekl, ani jsem se mu nedivila, protože jsem musela vypadat strašně.

"Sakra Anneris, kde jsi byla?!" řekl překvapeně.

"V Malfoy Manoru." pípla jsem.

"Aha a už jsi ve Smrtijedské selekci?" zeptal se s nadějí v hlase. Přikývla jsem a on se usmál:

"To je skvělé. Ty jsi skvělá. Anneris, miláčku. Nastěhuj se ke mě , stejně budeš teď v Malfoy Manoru pořád." řekl a já měla sto chutí mu vynadat, zrušit náš sňatek a odjet do nějaké země na druhé straně planety. Místo toho jsem se však jen rozbrečela. Nemohla jsem, prostě jsem nemohla nic udělat. Můj otec mi to přes pouto zakazoval a snažil se mě ovládnout. Už jsem neměla sílu a povolila jsem. Podívala jsem se Malfoyovi do očí, řekla:

"Dobře." a utekla do pokoje.

Lidi, vy jste neprostí blázni! Tisíc přečtení, ještě jednou strašně moc děkuju! Minulý pátek, když jsme tento mezník přesáhli jsem skákala do stropu radostí!! Je to prostě neuvěřitelný:D. Děkuju, děkuju, děkuju a miluju Váááás!!!!!