Ninjago - Destined [CZ]

Olej

Všichni ještě spali, když princ Zane byl už na nohou, stál před džunglí jako den předtím a hleděl mezi stromy. Byla ještě tma, ale slunce už bylo připravené vykouknout zpoza horizontu. Zane ani jednou nemrkl.

Kameny, co drtí do krve kosti, kůže a srdce, kosti a kameny, červená s černou v bolesti. Hledí na něj, v očích vzdor a rty krví smáčeny. Křičí... Jeho oči křičí, je mrtvý, a pořád umírá...

Pohlédl na své nové přátele spící kolem vyhaslého dohořívajícího ohniště. Jeho zrak stanul na pirátovi zabaleném ve svém černém kabátu. Ve vlasech se mu třpytila zrnka písku, přes obličej měl položenou svou kapitánskou čepici. Zane naklonil hlavu na stranu. Kapitán musí zemřít, ale proč? Vrátil se zpátky na svůj vysezený důlek k ohni a začal o tom meditovat.

***

Ráno přišlo dřív, než čekali. Bylo chladné a nepříjemné, nejednomu se nechtělo opustit vyhřátý flek v písku. Ohniště ještě slabě doutnalo, tenký pramínek se zvedal k nebesům a mizel rozfoukán mírným větříkem. Odměna, posazená na pláži, tiše přihlížela, jak se její právoplatný majitel loučí s posádkou, která jí zbyla. Cole podal Darethovi pravici a pevně stiskl.

„Budeme pracovat na opravách, dnem i nocí!" přísahal Dareth.

Opodál Kai utahoval Lloydovi samurajské brněný za dozoru Zanea s Nyou a šerif stále ležel v písku. Odmítal se hnout, protože jakmile vstane bude nucený k několika hodinovému pochodu do neznáme, z džungle se na něho vyvalí příšery a monstra, budou ho chtít zabít a sníst, a bude muset poslouchat nadávání ostatních, že se courá někde vzadu. Ne, to radši sroste s pláží, ležet zde navždy.

„Víme vůbec, kam máme jít?" zeptal se Cole, když se řádně rozloučil s Darethem a zavalil ho příkazy a úkoly, co musí pro správný chod Odměny splnit.

Nya, pokoušejíc se vytáhnout vzpurného šerifa na nohy, obrátila se ke kapitánovi čelem, stále táhla za Jayovu ruku, a on se neochotně zvedl. „Když jsem byla s Misako v lese a čekaly jsme na Kaie až přiláká Grundala, ukázala na támhle tu horu. Někde v těch skalách by se měl nacházet zlatý chrám, kde započne další etapa proroctví." Ukázala k vysoké hoře tyčící se nad polovinou ostrova.

„To je daleko," protáhl Jay, za chvíli se už prodíral lesem s ostatními.

Šest jich vyšlo a mířilo k vysoké hoře. Jay se coural vzadu společně s Colem, který chránil zadek skupinky. Vedla je Nya po boku se samurajem a mezi dvěma konci kráčeli princové Ninjaga. Jak se Jay domníval, šli dlouho. Dlouho předlouho se šplhali do zvedajícího se svahu, než narazili na první horní stezku, která je měla dovést k chrámu. Podle Nyi samozřejmě.

Všude byl klid, zdálo se to až podezřelé jakoby všechny příšery a kamenní vojáci zmizeli společně s Grundalem. Že by smrt tak výrazného tvora zapříčinila změnu v ekosystému podivného ostrova? Na velké predátory se teď dostalo více kořisti, a tak neměli za potřebí nahánět návštěvníky svého ostrova? Ten klid všem naháněl strach, nejvíc nervózní se zdál Zane. Jindy klidný jako led se korunní princ ošíval při každém zvuku, rozhlížel se a ohlížel se po Coleovi, jako by měl každou chvíli schytat nějakou nečekanou ránu.

Unavení vystoupali na rozcestí na kraji útesu. Zalapali po dechu, pravá cesta sice vedla dál podél skalnatých výběžků, ale levá se začala zvedat a měnit v opracované vytasená schodiště končící v obřím chrámu. Chrám se zlatými sloupy po stranách byl vsazený do skály a jeho útroby musely sestávat z jedné velké jeskyně. Bylo to úžasné. Šestice se sestavila do řady a hltala výhled, který se jim naskytl.