Uslyšela jsem šramocení na chodbě.
Zvedla jsem se do sedu a pozorovala tmu kolem sebe. Stále rozespalá jsem zkontrolovala čas na telefonu.
3:57
Mohla to být jen máma, ale co by ve čtyři hodiny ráno dělala v podkroví?
Zatřepala jsem sebou po tom, co jsem ucítila jak mi jde mráz po zádech. Uslyšela jsem to znovu, ten šramot přímo před mými dveřmi.
Uklidnit se?
Ne, když to bylo mé srdce, které odmítalo snížit svou frekvenci.
Pomalu jsem nohy sesunula z postele na zem. Nasadila jsem si papuče a dlouhými nerozhodnými kroky jsem se přibližovala ke dveřím, jen abych zjistila, že na chodbě vlastně nikdo není.
Sakra, vždyť jsem to slyšela. Nemohlo se mi to jen zdát.
I přesto, že na chodbě nikdo nebyl, neuklidnilo mě to. Stále jsem uvnitř sebe cítila takový hrozně nepříjemný pocit a už teď mi bylo jasné, že nemá smysl pokoušet se znovu usnout.
Namířila jsem si to tedy přímo do koupelny a napustila si vanu plnou horké vody.
Horká voda obalujíc celé mé nahé tělo stejně tak, jako příjemná vůně vanilkového sprchové gelu. Horká pára jemně hladila můj obličej a zanechávala mé tváře červenými. Snad jsem i vyplýtvala půlku soli do koupele. Slaná voda Mrtvého moře by se teď ani nedala srovnat s obsahem mé vany.
Tohle celé přece jen mělo výhodu. Celá koupelna teď voněla jako drogerie. A já se všemi těmi vůněmi nechala unášet.
Dala jsem si načas.
Koneckonců, co jiného jsem měla o čtvrt na pět dělat. Ale, aspoň vím, že dneska se o nějaký pozdní příchod strachovat nemusím.
Udělala jsem si jemný makeup a rozhodla se, že dnes moje vlasy nechám vlnité. Pár tahů hřebenem se postaralo o srovnání moc vykukujících kudrlin a bylo hotovo.
Pak to byly moje typické černé džíny, které jsem včera pohodila na kolečkovou židli a k nim dříve černé, ale teď už spíš vybledle šedé tričko Black Sabbath s obrovským nápisem Paranoid.
Když jsem to tričko měla na sobě, cítila jsem se mnohem lépe.
Dostala jsem ho od Michaela ke čtrnáctým narozeninám. Živě si pamatuji, jak moc jsem byla překvapená, když jsem roztrhla balící papír ve které bylo pečlivě zabaleno. Čekala bych tam i zabaleného krokodýla, ale ne tohle. Michael byl má spřízněná duše snad odjakživa a sdílíme spolu nespočetně moc zálib, ale nikdy neměl rád stejnou hudbu jako já. Já hudbu milovala a potřebovala jsem ji téměř u všeho, takže se divím, že jsem ho tím neštvala.
A nebo možná štvala.
Dobře, možná hodně.
Ale o to víc jsem si vážila jeho dárku.
Snědla jsem cereálie s mlékem a podle hodin na telefonu už byl nejvyšší čas na to vyrazit do školy. Díky bohu, dnešní cesta už mi nečinila žádný problém.
Nic moc špatného se včera ve škole sice nestalo, ale i tak se mi tam těžce vracelo zpátky. Komu by se taky chtělo do školy, že?
ČTEŠ
Love In Blood
Romance,,Je to úplně jiný člověk Zayne" Jenže pro mě tyhle slova neměli žádný význam. Šlo o jeho vlastní sestru a nechápal jsem, jak nemohl vidět to, co vidím já...nebo to spíše vidět nechtěl. ,,Netvrď mi, že když jsi ji viděl poprvé, neřekl jsi si to ste...
