,,Vlastně se vůbec nemusíme bavit pokud nechceš."
Trochu jsem sebou trhla jak mě její slova vyvedli z míry.
,,Cože?"
,,Bavíš se s Luccy ale to neznamená, že se chceš bavit i se mnou a já to chápu, věř mi. Luccy to občas dělá jako samozřejmost, ale vím že ty to tak cítit
vůbec nemusíš"
,,Charlotte, počkej...já se s tebou ale chci bavit."
Byla jsem z ní naprosto vykolejena a vůbec jsem nechápala o co jí šlo.
,,Vážně?"
Celá její reakce mě nepřestávala udivovat, ta holka se ještě před chvílí tvářila jako by jí uletěli mouchy a najednou měla v očích malinké jiskřičky.
,,Ano" nemohla jsem jinak než se uchechtnout: ,,Ale nechápu proč bych to tak cítit neměla, tobě se snad už něco takového stalo?"
,,Luccy je hodně společenská a přátelská a tak je přirozené, že si dělá hodně přátel." Na chvíli se zastavila a potom se zhluboka nadechla: ,,Bere to tak, že kdo se baví s ní, baví se automaticky i se mnou, ale už několikrát jsem byla vyvedena z omylu a abych řekla pravdu, tak možná ani nechci aby to tak fungovalo. Většinou se její přátelé se mnou baví jen aby se s Luccy víc sblížili a o to já nestojím."
Ta drobounká brunetka mě úplně odrovnala a já měla najednou strašnou chuť jí obejmout.
Za celou dobu, co tu jsem a znám ji, mě nikdy nenapadlo o ní takhle přemýšlet. Když se na to ale podívám zpětně, v podstatě jsem ji s nikým jiným než s Luccy neviděla.
Čím déle jsem o tom celém přemýšlela, své chuti ji obejmout jsem neodolala a přitiskla ji k sobě.
,,Měla bys o mně jednu věc vědět a to, že se nebavím s kým nechci."
Když si význam mých slov uvědomila, koutky jejích úst se roztáhly do obrovského úsměvu a to mi udělalo upřímnou radost.
,,Hele už budu muset jít, první hodinu mám tělocvik."
Rozloučila se se mnou s úsměvem na rtech a šla směrem k tělocvičně. Bohužel jsem už měla tu čest tuhle část školy poznat a proto jsem jí to vůbec nezáviděla.
Každopádně do zvonění zbývalo ještě dobrých pět minut a já přesně věděla kde je strávím.
Díky mému ne moc dobrému orientačnímu smyslu jsem se ve škole ještě občas ztrácela, ovšem bylo jedno místo, kam jsem trefila odkudkoliv.
Mohla bych to považovat za dar.
A nebo taky za závislost.
Těžko říct.
,,B27"
Během čekání na moje kafe jsem si o sebe radostí třela ruce.
Když bylo hotovo a automat zapípal, přičichla jsem si k tomu rádoby Deluxe Cappuccinu.
Věděla jsem, že něco bylo špatně hned jakmile vůni kávy přehlušila vůně zcela jiná.
Byla jsem si jistá, že to byl hodně drahý mužský parfém, ale ne takový ten kterým se voní nějací bohatí staří páprdové.
Líbil se mi.
Ne.
Líbit je velmi slabé slovo. Vlastně jsem se ocitla vdechujíc ho víc a víc.
Otočila jsem hlavu abych zjistila komu patří.
Neměla jsem to dělat.
Byla tma a já neměla možnost si ho pořádně prohlédnout, ale teď tu stál v celé jeho kráse hned vedle mě a já zase hned vedle něj kompletně omámená.
ČTEŠ
Love In Blood
Romance,,Je to úplně jiný člověk Zayne" Jenže pro mě tyhle slova neměli žádný význam. Šlo o jeho vlastní sestru a nechápal jsem, jak nemohl vidět to, co vidím já...nebo to spíše vidět nechtěl. ,,Netvrď mi, že když jsi ji viděl poprvé, neřekl jsi si to ste...
