17.

5K 298 35
                                    

Zmateně jsem se na něj díval. Pořád. Nevěřil jsem tomu. Nemohl jsem tomu věřit. Bylo to jak... Sen. Nechtěl jsem abych se probudil. Lehce jsem se odtáhl. Bál jsem se, že jej znovu... Zničím. Ublížím mu tak, že to nezvládne.
On se sám pohne a ukáže jednu svůdnou polohu. Při tom mu krásné povídá to, že chce abych to byl jenom já. Nemohl jsem stále tomu uvěřit.
„dobře. Udělám to." řeknu a začnu jej dravě líbat s čím mu ty ruky podržím nahoře. Na konci mu skousnu lehce ret. „než... Můžeš mi zatím říkat co můžu... Co ne... Taky oslovení... Chci to všechno vědět... Chci... Chci aby se ti to taky líbilo." řeknu a pomalu lezu z postele kdy se přesunu do skříně kde vytáhnu několik provazu a hračky.

„když, když spolu budeme dělat ty věci tak, tak ti budu vykat a říkat pane." Sleduju ho. Bere z té skříně různé věci. Jsem vyděšený a zároveň vzrušený z toho neznáma. Pomalu se ke mně začne vracet.
„Chci ti v tomhle ohledu patřit," zasténám mu do obličeje a nechám si připoutat ruce k rámu postele. Nechápu, co se to se mnou stalo. Vybízím se mu tady. Vždyť to já jsem teď aktérem toho všeho. Jsem děvka. Jeho děvka. Jen pro něj budu děvka. Jen on mi smí tohle dělat. A jen jemu budu říkat Pane.

Lehce se usmívám. Líbilo se mi co říkal a cítil jsem se dobře, když to neříkal se strachem v očích a také s vyděšeným třesem. Vždy jen mírně kývám, když říká informace.
Když k němu přistoupím tak se usměji. „děkuji." zašeptám když mu poutám ruce k rámu postele. Je to nádherné jak se nechá. Ještě nádhernější než před tím. Večer jej určitě budu kreslit. „kdybych... Kdyby se stalo... Fakt něco špatného... Výmysli si slovo... Záchranné slovo. Které mi teď řekneš... A použiješ jej... Jen v nouzi." zašeptám a za kotníky jej posunu tak aby měl ruce natáhlé a napnuté. „budu zkoušet... Co se ti... Líbí. Tak říkej." nikdy jsem se svým... Ani nevím čím, jak to nazvat... Nekomunikoval ale teď jsem věděl, že je to potřeba. Nechci to pokazit. Nechci už cítit tu bolest.
Když přikývl tak jsem jej začal hladit na vnitřní straně loktů a poté jsem zapojil více nehty. Ne tak abych jej odrel ale aby se tam objevili červené čáry. To samé na bocích a břichu.

Užívám si to, co teď dělá a přemýšlím o záchranném slově. Něco...„Hvězda. " rozhodnu nakonec. On se jen uchechtne a přesune se na břicho. Tiše sténám a propínám se v zádech. Je to skvělé. Rukou začne pohybovat v mém rozkroku. Moc pomalu. Příliš pomalu. Zmučeně zasténám a víc od sebe roztáhnu nohy.

když řekne hvězda tak si vzpomenu na včerejšek. Uchechtnu se a začnu mu líbat bříško, kde i koušu. „to škrábání může být?" zeptám se tiše a mírně jej kousnu do kůžičky. Rukou mu mnu rozkrok a on mi vzdychá pod rukama. Snaží se bych přidal ale nedovolím mu to. Pořád postupují mučivě pomalu. Do ruky si vezmu maličké vibrační vajíčko, které přiložím k zadečku a mírně zatlačím. Je maličké, takže tam lehce vklouzne. „myslíš... Že zvládneš vosk?" zjistil jsem, že se radši budu ptát na vše. Pro jistotu. když se budu ptát bude to lepší. Jen je to takové... Jiné.

„Ano, a ten vosk. Asi, asi taky. Nevím." Ta malá věc, co do mě strčil začne náhle vibrovat a mně se to dělá ohromně moc dobře. Hlasitě sténám na celý pokoj. Jsem ale nenasytný. Chci víc, chci mnohem, mnohem víc. Políbí mě na rty a někam odejde. Sleduju ho očima, kam jde? Pro co jde? Jsem tak moc zvědavý a vzrušený.

Jen se sám lehce kousnu do rtu a jdu si pro svíčky. Při tom Poslouchám jeho sténání, které byli čím dál tím krásnější. Nečekal jsem, že někdy něco takového nastane. Ale byl jsem rád.
Přišel jsem s jednou větší červenou svíčkou kde jsem ji před ním na stolečku zapálil a sedl si z pět k němu. Vypadal tak nedočkavě. Chytl jsem jej za boky a jedním těžkým švihem jsem jej otočil na břicho. Provaz se jen otočil ale jinak mu to nic neudělalo. Pohladil jsem jej po rudém zadečku a začal ho lehce líbat na rankách. Už to znovu neudělám.
Lehce jsem mu prstem přejel po páteři a také mu tam dával vlhké pusy. Poté jsem viděl, že vosk je dostatečně nahřáty. Z vysoké výšky jsem na něj kaple první tři kapky. Tak aby jej to pálilo málo. „řekni stop až to bude moc pálivé." řeknu a pomalu dávám ruku dolů s tím, že mu kapám na záda.

Jsem šéfem svého šéfaKde žijí příběhy. Začni objevovat