Real Face (Sterek FF) ✔

Prolog

Už se připozdívá a chladné ulice Beacon Hills jsou osvětlovány pouličními lampami u každého z domků v ulici. Ovšem ne celé město je osvětleno a v temných zákoutích tohoto místa čeká na obyvatele něco zlého. Proto se temným zákoutím v noci vyhýbají.

Stiles, patnáctiletý syn šerifa, odchází od svého nejlepšího kamaráda Scotta, který ho pozval k sobě domů na večeři. Stiles se po rozloučení vydává městem, které je v tuto pozdní dobu zcela prázdné. Občas sice zahlédne pár bezdomovců, kteří srkají alkohol ze svých lahví, aby se alespoň trochu zahřáli.

Stiles jim to nezazlívá, přece jen je po nocích zima a oni se potřebují nějak zahřát.

Poškrábe se téměř na holé hlavě, kterou zdobí jen hnědé vlasy, které jsou sotva vidět, jelikož je má zkrácené do vojenského střihu. Jeho drobná postava se začíná klepat zimou a on přidá do kroku, aby byl co nejdříve doma.

Ano, mohl by zavolat otci, ale proč ho obtěžovat, když po těžké službě v práci určitě odpočívá.

Stiles byl vždy slušné dítě. Dbal na rodinu i na přátele. Nikdy by ho ani nenapadlo stát se rebelem. Zkrátka ho ta představa ani nelákala. Proto také nesnášel ty potetované a propíchané spolužáky ve své třídě, kterou stejně za pár měsíců opustí a vrhne se na střední školu.

Sice se někdy staví otci na odpor, ale to jen proto, že má jeho otec vážně šílené nápady a on si připadá, jako kdyby si se svým otcem aspoň na pár chvil vyměnil role. Na svůj věk měl přece jen vyspělý mozek o trochu víc, než všichni ostatní.

Zastavuje se a hledí na dvě ulice. Jedna na pravo, která je osvětlená a působí bezpečně. Kdyby se jí ale vydal, musel by obcházet celé Beacon Hills a to by mu trvalo hodně dlouho. Proto se rozhodl, že se vydá vlevo. Do ulice, kterou se prochází neosvětleným parkem. Přesně to je jedno z míst, kterým se zdejší obyvatelé v noci vyhýbají.

Ovšem Stiles není bojácný. Nevěří na povídačky o feťákách, kteří tam čekají na svou kořist. Nedokáže ale postrčit malé zrnko strachu, které se postupně zvětšuje, když slyší několik kroků a praskání větví.

Přidává do kroku a strach se zmocňuje celého jeho těla. Dýchá zrychleně a kouká očima kolem sebe. Nevidí ale nic, než jen černočernou tmu a ani jeho mobil se zapnutou svítilnou mu moc nepomáhá něco zahlédnout.

Jenže praskání větví se přibližuje a Stiles, jak se rozhlíží kolem sebe, narazí do něčeho nebo spíš do někoho před sebou.

Neznámý odkopává z ruky jeho mobil, který letí daleko do parku. Stiles nic nevidí, jen obrys postavy před sebou, která natahuje pěst.

Když se odhodlá, že se rozuteče nazpátek, narazí ze zadu na někoho dalšího a v tu chvíli mu to dojde. Je v pasti, ze které se nedá uniknout.

Ze strany přichází další tři a hra může začít. Stiles dostává pěstě, a když je na zemi, tak i kopance do břicha a všude možně po těle. Slyší křupání kostí ve svém těle. V puse cítí železitou pachuť krve.

Vydává ze sebe přiškrcené výkřiky a z očí mu teče vodopád slaných slz. Před očima vidí svého otce, který se usmívá. Ta představa ho hřeje na srdci, neboť jeho otec pro něj znamenal celou jeho rodinu. Po smti své matky, se Stiles snažil otce přivádět do lepších nálad a odvádět ho od pokušení ochutnat alkohol.

Jenže to Stiles stále neví, že ho čeká to nejhorší. Jeden z nich ho chytí za ruce a skříží mu je za zády, načež ho staví na nohy a přišpendluje ho obličejem k jednomu stromu.

Chlapec nemá sílu se bránit, je vyčepraný a každý milimetr jeho těla je v jednom ohni od bolesti.

Slyší cinkání pásku, který mu následně obmotávají zápěstí, načež mu někdo stahuje kalhoty a on pochopil, co se snaží udělat.

Jeho život za malou chvíli skončí a on s tím nemůže nic dělat. Je slabý, naivní a pošetilý. Kdo by se vydal touto ulicí? Normální člověk by to neudělal...

Když je skoro po všem, Stiles leží na zemi a nevnímá nic. Ani když ho postavy kopou všude možne. Ani to, že tam leží od pasu dolů nahý. Zkrátka nic, dokud nezaslechne něčí hlas. Nepatří ani jednomu z těch chlápků, protože všichni okamžitě prchají pryč.

Nová postava se sklání nad Stilesem a snaží se ho přimět, aby mu odpovídal, načež vyndává telefon a volá ambulanci a policii.

To už ale Stiles ztrácí vědomí a upadá do spánku, který není o nic lepší, než realita. Jeho sny se motají stále kolem těch mužů a prožívá stále jednu a tu samou chvíli dokola. To, jako ho znásilnili.

Trvá dva dny, než se Stiles probouzí a plně si uvědomuje, kde se nachází. Jeho ruka je stisknutá ve dvou dlaních a na celém těle cítí bodání trubic, které vedou z jeho kůže ven. To ony ho dostaly zpět do tohoto světa.

Otočí se a vedle postele uvidí svého zničeného otce s kruhy pod očima. Za ním stojí jeho nejlepší kamarádi. Scott, Lydia a Malia. Všichni na něho koukají s láskou, vyděšením a strachem.

Jenže Stiles svou ruku od otce odvrací, protože si vzpomíná na ten hrůzný zážitek z parku. Nesnese teď ničí dotek. Dokonce ani svého otce.

"Synu, co se stalo?" zeptá se jeho otec a Stiles přesměruje svůj pohled do jeho bezradných očí.

Z očí mu vyjede poslední slza, než si uvědomí, že už nadále nesmí být ten citlivý slaboch. Něco se v něm zlomí a on to cítí. Proto setře pomalu slzu z tváře, nasadí tvrdý výraz a chraplavým hlasem pronese: "Znásilnili mě!"

Tak jsem přišla s novým bláznivým nápadem udělat ze Stilese oběť násilníků. Je to prolog, to znamená, že další části se budou odehrávat nějakou dobu po této. Přesněji dva roky, kdy už bude Stiles kompletně jiný☺Snad se vám to bude líbit❤