Real Face (Sterek FF) ✔

16. Šíp

Stále tu ruku drží a kouká Derekovi do očí. Neví, jak dlouho tam takhle sedí naproti sobě. Ani ho to nějak nezajímá. Jediné, co vnímá, je to teplo, které z Derekovy ruky sálá. Ještě nic podobného nezažil. Drží tu ruku tak, jako by mu měla za chvíli utéct. Dokázal zmírnit svůj dech, a tak už dýchá pravidelně a jeho srdce nebije na poplach.

Derekovi se v očích odráží překvapení s radostí. Stiles si uvědomuje, že ještě nikdy nikoho s tak upřímnýma očima neviděl. Jako by měl Derek místo očí dvě zrcadla do duše, která odhalují jeho pravé city. Snaží se nemrkat, aby neztratil to propojení mezi nimi.

"Stilesi," šeptne Derek a oddechne si. Stilese popadne panika, že mu chce tu ruku vzít. Chce mu vzít to bezpečí. Připadá si jako před několika lety, kdy byla jeho rodina úplná a on byl naplněný jen pocitem štěstí. Ničím jiným. Jen tím štěstím. "Asi už bychom měli jít dovnitř. Slunce už zapadlo a já musím vyhlásit celkové výsledky."

Stiles to chápe. Moc dobře ví, že už je na čase odejít. Přesto ale jeho nitro křičí. Chce si Derekovu ruku přivlastnit a už nikdy ji nepustit. To ovšem není možné. Proto přeruší kontakt a ruku pomalu pouští ze svých spárů. Cítí, jak odchází to teplo a pohlcuje ho vlažný dotek větru.

"Dobrá, pojďme tedy," zvedá se Stiles a chce se dát do kroku. Ovšem Derek stále sedí a kouká před sebe. Jako by se dostal do tranzu.

"Jak jsi to dokázal?" ptá se Derek, načež svůj pohled přesouvá na hnědookého chlapce a pomalu se zvedá ze země. Stiles sám neví, jak se to stalo. Udělal to zkrátka podle instinktu, který mu napověděl, že se Dereka může dotknout. Ovšem to by Derek nepochopil, vždyť ani on sám to nechápe.

"Jste hold dobrý terapeut," odvětí Stiles. Ovšem úsměv opět odmítá. Má svou masku, pod kterou sice Derek už proniknul, ale nemůže si dovolit rozdávat úsměv na každou stranu.

Derek si stoupne vedle něj a usměje se, načež se oba mlčky vydají do chaty, kde za pár minut vypukne vyhlašovaní výsledků za dnešní den. Když vstupují dovnitř, z jídelny se ozývají hlasy všech přítomných táborníků.

"Počkej," řekne Derek, když se Stiles dává do pohybu a chce přejít do jídelny. Po tom, co ho Derek oslovuje, se otáčí a uvnitř cítí radost, že ho Derek zastavuje. Nechce se od Dereka odprostit. Chce ho mít nablízku. Nechápe ovšem proč, když je to muž. "Připadám si staře, když mi vykáš a mezi námi, my jsme dobrý tým, takže mi tykej," usměje se Derek. Stiles cítí, jak další z jeho obranných linií v podobě neviditelných hradeb padají k zemi. Derek je boří. Naprosto je vyhlazuje a Stiles s tím nedokáže nic dělat.

"Dobře," odpoví Stiles suše a najednou se od Dereka musí odprostit, i když všechno uvnitř něj křičí po Derekově pozornosti. On se však přemáhá a vkráčí do jídelny. Hned u vstupu už sedí jeho přátelé a Theo, který ho probodává pohledem ještě víc, než kdykoliv předtím.

"Tady jsi! Všude jsme se po tobě sháněli!" vyjekne Cora a ukazuje mu na jeho obvyklé místo. Stiles si tedy usedá na židli. Všichni ho obdarovávají letmými úsměvy a on nechápe, co se děje. Ovšem to on nechápe nikdy. A oni se usmívají pořád i bez toho, aniž by k tomu měli důvod.

Vyhlášení nebylo dlouhé, a tak se všichni hned potom vydali do svých pokojů. Stiles stále přemýšlí nad Derekem a nad tím, co cítil na té louce. Co to bylo? Hřálo ho to na srdci? Nebo je to jen další pocit, který ho bude sžírat do morku kosti? Ovšem proč byl dotek Dereka úplně jiný, než osob, kterých se tak dotýkal? Proč nedostal panický záchvat? Je možné, že se začal měnit?

Takhle jeho myšlenky proudí do té doby, než do pokoje vtrhne Cora a za zády má Kiru. Na pokoji jsou jen ti tři chlapci, Theo se v pokoji skoro vůbec nezdržuje. A nejen Stilesovi, ale i Liamovi s Masonem to vyhovuje. Nikdo nestojí o jeho přítomnost.